Zklamané srdce-14.

28. prosince 2009 v 12:01 | Nashijo Uchiha |  Zklamané srdce

Poslední díl!


Od Sasukeho odchodu z vesnice uplynulo sedm let. Sakura už ztrácela naději, že se její muž vrátí, stále jejich děťátku, sedmiletému chlapečkovi Daisukemu, vyprávěla o jeho otci před spaním. Jak byl silný, krásný a i přes tu hrůzu co z něj čišila, dokonce i schopen milovat.
,,Sasuke... Kde asi vězíš..." říkala každý den Sakura, prakticky každou minutu, každou noc probrečela. Vždy když se podívala na Daisukeho strašně jí připomínal Sasukeho, nebýt jeho smaragdových očí, tak je to celý on.
Tolik jí to teď připomínalo časy, když jí bylo šesnáct let a také oplakávala Sasukeho. Sice jí každý den navštěvoval Naruto s Hinatou a jejich sedmiletou holčičkou Naruko. Naruko s Daisukem byli nejlepší přátelé. Možná k sobě cítili i něco víc, ale to se ještě na malých dětech nedá určit.
I když Sakuru obklopovali přátelé, tak se nic nevyrovná Sasukemu. Jeho polibkům, objímáním a hlazením. Cítí ty dotyky, jako by to bylo včera, ale bohužel už sedm let.
,,Sakuro... Neboj se, on se určitě vrátí." povzbuzovala jí mladá maminka Hinata, která měla očividně strach o svou nejlepší kamarádku.
,,Je mi to vážně líto Sakuro, že jsem ho na tu misi musel vyslat. Každý den si to vyčítám." posmutněl Naruto.

,,Naruto, to co jsi udělal bylo správné. Zachoval ses jako pravý hokage, který nenechá dopustit na svou vesnici. Udělal si to pro dobro všech ano? A navíc, já stále věřím, že se jednoho krásného dne vrátí." řekla smířeně, ale její obličej vypovídal o pravém opaku. Hinata a Naruto jí radši nic neříkali. Nechtěli to ještě zhoršit.
Nejhorší na tom bylo, že Naruto už nějaký ten čas nedostával pravidelné zpávy z té mise. Dost to jeho i ostatní znepokojovalo.
Všichni se o ně báli, vsadím se, že až se vrátí bude slavit celá vesnice ještě dlouho.
Dny utíkaly jako voda, čas stále plynul a Sasuke s ostatními nikde.
Jeden večer Sakura Daisukemu vyprávěla tolik známou pohádku o Spanilém Princi s havraními vlasy.
Nebyla to pohádka, spíš to byla skutečná minulost. Tahle pohádka se Daisukemu nejvíce líbila, nejen, že se mu líbilo, jak je to vyprávěné a procítěné, ale nikdy mu Sakura neřekla konec pohádky, protože ho sama neznala.

,,Ten pochmurný den spanilý princ odešel od jeho lásky... Ona stále doufá, že se vrátí, ale tahle pohádka prozatím nemá konec..." to byla její poslední věta a trochu se jí zaleskly oči.
,,Stalo se něco mami?" zeptal se jí ospalý Daisuke.
,,Ne, nic... Je to jen pohádka, nebo ne? Měl bys už spát. Dobrou zlatíčko." řekla a políbila ho na čelo. Daisuke se zachumlal do teplé peřinky a pokoušel se usnout.
Jen co Sakura vyšla z Daisukeho pokoje, zavřela za sebou a sklouzla se podél dveří. Zase to, co se opakovalo každý večer. Jediné na co se zmohla bylo to, že se opět schoulila do chvějícího se klubíčka.
Když se odhodlala vydat se do koupelny, zapla sprchu, svlékla se ze svých šatů a nechala své slzy stíkat s horkou vodou. Po čtvrt hodině se Sakura trochu vzpamatovala a vylezla ze sprchy. Rychle se utřela a vzala na sebe župan. Nazula si své papuče, ale najednou slyšela cosi křupnout venku v předsíni. Tolik se vyděsila, když vyšla potichoučku z koupelny a slyšela, že se kroky osoby přibližují. Rychle se schovala za kuchyňský pult a vytáhla ze šuplíku kudlu.

Rozhodla se, že se postaví nepříteli čelem. Vstala tedy ze země a když viděla tu záhadnoiu postavu, se jí zatočila hlava a spadla čelem na zem.
Ta růžovovlasá dívka ležící na kuchyňské podlaze, odnášena záhadným urostlým mužem do ložnice, se konečně začala probírat.
To co viděla nemohlo být skutečné, nemohla to být pravda. Slyšela, jak na ní nějaký mužský hlas mluví, ale naprosto mu nerozumněla co. Věděla, že se nad ní dotyčný sklání, protože cítila jeho vůni, která jí ho tolik připomínala...
Po pár minutách mžourání očima, se její smaragdové oči opět otevřeli. Znovu ten oční kontakt, jako předtím. Celá se zachvěla strachem.
,,Copak si na mě už zapomněla?" řekl ten muž s havraními vlasy a černými oči. Sakura nemohla uvěřit svým očím. Hned na to, co promluvil se jí oči začaly plnit slzami, které tekli proudem a dopadaly na polštář, který byl celý mokrý.
,,S-Sasuke-kun..." vydala ze sebe tak potichu, že to slyšel jen on. Sasuke vypadal starší, ale byl to stále on. Sasuke jí chytl za ruku a přitáhl si jí k sobě. To obejmutí trvalo nejmíň půl hodiny. Plačící Sakura stále opakovala jeho jémo a on si tu chvilku vychutnával.

Čichal její vůni vlasů, tu třešňovou a sladkou vůni, která mu tolik chběla. To obětí, po kterém se mu tolik a tolik stýskalo. Bylo krásné to zase znovu pociťovat. Jak pro Sasukeho, tak i pro Sakuru. Sasuke ji po nějaké době otřel slzy a chytil jí za bradu.
,,Je tu ještě něco, co bych chtěl udělat." řekl a přibližoval jí k sobě. Ten dlouho chybějcí polibek byl plný vášně, soucitu a postrádání. Sasuke jí skousl dolní ret a vnikl do ní jazykem. Pomalu Sakuru pokládal na postel a začal jí rozvazovat župan, ale uviděli, jak se na chodbě rozsvítilo světlo.
,,Co to je?" zeptal se rychle Sasuke. Sakura si ale rychle zavázala župan a s úsměvem se koukala na dveře, které se otevírali. Sasuke se trochu vyděsil, když spatřil malého černovlasého kluka s rozcuchem a smaragdovými oči, které mu byly tolik povědomé.
,,Slyšel jsem hluk a tak sem se rozhodl tě zkontrolovat mami." řekl Daisuke. Sasuke byl dost vykulený, ten kluk řekl Sakuře ,,mami" což znamená, že tohle je jejich dítě.
,,Daisuke? Tohle je ten princ o kterém sem ti tak často vyprávěla. Je to tvůj otec." vysvětlila malému vyděšenému Daisukemu.
,,Tak princ jo?" řekl si Sasuke a musel se zasmát. Sakura ho jen trochu probodla pohledem a přestal.

Daisuke svými neváhavými kroky přišel k Sasukemu. Jeho malá ruka se dotkla Sasukeho tváře. Nejistý Sasuke se kouknul na malého kluka, jeho syna, Daisukeho. Když ale uviděl na Daisukem úsměv, tak ho to zahřálo u srdce. Vzal Daisukeho za tu ruku a posadil si ho na klín. Sakzře to vehnalo slzy do očí. Byla ta šťastná, až se rozbrečela. Aby nebylo vidět, že brečí se přitiskla k Sasukemu a Daisukemu. K těm na kterých jí nejvíc záleží.
Po chvilce si Sasuke všimnul, že Daisuke pravidelně oddechuje a padá mu hlava na Sasukeho rameno.
,,Miláčku? Myslím, že daisuke usnul." pošeptal sasuke Sakuře, která se podívala do tváře spícího chlapce a už ho chtěla vzít Sasukemu z náruče. Sasuke jí ale zdržel a řekl jí, že ho odnese sám. Sakura se tedy posadila zpět na postel a čekala, až se Sasuke vrátí do ložnice.
Sasuke hned na první pokud otevřel správné dveře, kde ležel Daisukeův pokoj. Položil ho opatrně na postel a přikryl ho peřinou. Rozhlédnul se po pokoji a narazil na nástěnku.
Byly tam vážně krásné kresby. Většinu nástěnky pokrývaly kresby Sakury, ale všiml si, že se tam i několikrát objevuje on. Úplně v rohu byl schován nepatrný obrázek. Sasuke se přiblížil, aby na něj víc viděl.

Byla tam blonďatá dívka s modrými oči a za jejími zády stál urostlý muž podobný té dívce.
,,To bude asi Naruto... A tohle je Naruko? Ta ale vyrostla..." myslel si a usmál se. Za chvilku se vrátil opět do ložnice. Mlčky se posadil vedle Sakury, která stále neměla slov. Sasuke jí objal a skoro celou noc jí líbal. Po několika hodinách usnuli, ale moc se neprospali. Hned ráno je totiž přišel vzbudit Daisuke, že má hlad, tak se museli vyhrabat z postele.
Sakura zrovna vařila čaj, když někdo sběsile zabouchal na dveře.
,,Půjdu tam..." řekl ospalý Sasuke. Pomalu se došoural ke dveřím a jen co je otevřel vyletělo na něj jedno velké obejmutí, že spadl na zem. Sakura se leknutím skoro vylila čaj, který lila Daisukemu do hrnku.
Sasuukeho neobjímala naštěstí žádná holka, nýbrž velice živý blonďák.
,,KÁMO! KÁMO! KÁÁÁMOOO!!! SEM TAK RÁD, ŽE SI ZPÁTKY!" objímal ho skoro vražedně.
,,Dobrý Naruto, co sis myslel, že se nevrátím? A pust mě, jinak mě udusíš." říkal Sasuke tichým hláskem. Naruto ho tedy pustil a pomohl mu se zvednout.
,,Ani nevíš, jak si nám všem tady chyběl!" křičel nadšeně dál. Sasuke se podíval po pokoji a viděl modrovlasou dívku, Hinatu a maličkou blondýnku, která už seděla vedle Daisukeho. Nejspíš Naruko.

,,Už sem přichystal slavnost. Ani neobědvej, naobědváš se tam." vysvětloval Naruto mezitím, co Sasuke bloudil očima po pokoji.
,,Cože? Jaká slavnost?" ozvala se z druhé strany pokoje Sakura, která stála vedle Hinaty.
,,Slavnost na přivítání hrdinů, kteří obětovali život mimo vesnici." říkala jemně a tišše Hinata.
,,Ahááá..." povytáhla obočí Sakura přikývla, že chápe.
,,No toť vše. Čekáme vás u soch všech hokage. V půl dvanácté dopoledne. Přijď i ty Sakuro." řekl Naruto.
,,Jako kdybych tu chtěla sedět doma." zasmála se. A podívala se ke stolu, kde před chvilkou seděl Daisuke s Naruko, avšak, teď byli fuč. Sakura s Hinatou hned očimi střelily ke dveřím, kde byly jejich děti a snažily se vyplížit pryč.
,,Kam si myslíte, že jdete!?" řekly dvojhlasně. Přišly až k nim a přísně se zatvářily.
,,Mami, my... my... jen..." koktala Naruko.
,,Vy co?" ptala se Hinata.
,,Chtěli jsme se jít projít." doplnil ji Daisuke.
,,A proč jste nám to neřekli? Ale to je jedno, stejně nemůžete. Musíte se nějak hezky obléknout." řekla Sakura a Hinata jen souhlasně kývala. Daisuke se odebral k sobě do pokoje, zatím co Naruko zůstala s Hinatou. Sakura se podívala na kluky, kteří byli nejspíš dobře pobavení. Smáli se od ucha k uchu.

,,Co se tak culíte? Vás se to týká taky." usmála se Sakura. Kluci najednou stuhli. Hinata vzala Naruta za ruku a Naruko spokojeně kráčela za nimi domů. Sakura pohlédla na Sasukeho, který byl ještě trochu v šoku.
,,C-Co si myslela tím, že se nás to taky týká?" vydal ze sebe.
,,Že se budeš muset také hezky obléknout." usmála se.
,,Když se oblíknu hezky, tak ty také?"
,,Jak jinak?" zasmála se a poslala ho do stejného pokoje k Daisukemu, aby se hezky oblékli. Daisuke už byl v takovém bledě modrém kimonu a koulil očka na svého tatínka.
,,Tati? Co se děje?" optal se.
,,Jen mě maminka poněkud HRUBĚ šoupla k tobě do pokoje, abych se převlékl." zdůraznil slovo hrubě a slyšel Sakuřin tichý smích za dveřmi.
,,To by mě zajímalo do čeho se máš převléknout, když tu nemáš svoje věci." odpověděl Daisuke, ale to se dveře rozletěly a rychle do pokoje vlétlo jedno kimono a zase se dveře zabouchly.
,,Má docela rychlé pohyby." koktal Daisuke a Sasuke zmateně kýval hlavou a převlékal se do tmevě modrého kimona. Vedle Daisukeho bylo poznat, že je to otec a syn, byli si tak podobní a ještě k tomu k sobě ladili oblečením.
Když už byli hotoví, vyšli ze dveří a čekali na Sakuru.

,,Miláčku! Je čtvrt na dvanáct!" ohlašoval Sasuke čas a dveře se konečně otevřely. Oba byli napjatí, co jí na převlékání trvalo tak dlouho. Když vyšla, tak se Daisuke smál a křičel něco ve smyslu, že jí to sluší a Sasuke si ani neuvědomoval, že doslova zírá s otevřenou pusou.
Sakura měla její teď už dlouhé vlasy stažené do úhledného drdolů, ze kterého viselo několik pramínků, které si Sakura ještě navlnila. Kimono měla lehce fialové, občas s nádechem růžové a po straně měla rozparek.
Sakura se ladným krokem přiblížila k Sasukemu a pusu mu zavřela. Vítězně se na něj usmála a on znérvóznil.
,,No myslím, že je čas vyrazit." řekla a Sasuke s Daisukem na zádech přikyvovali. Všichni odešli hlavními dveřmi a Sakura za sebou zamkla. Sešli schody a když šli rušnou ulicí všichni se na ně s údivem koukali a cosi si šuškali.
Přesně v půl dvanácté už stáli všichni u soch hokage. Nesměl chybět ani Shikamaru, kterého doprovázela Temari a Neji, kterého zase doprovázela TenTen pod nimi se dívali na chumel lidí, který představovala asi celá vesnice. Najednou se Naurto dostal k řeči.

,,Chtěl bych přivítat celou vesnici na oslavách našich mladých hrdinů! Přesto, že riskovali svůj život mimo vesnici a celých sedm let po nich nebylo ani stopy, my neztráceli naději v ně. Nyní jsou zpět v celé své kráse a odteď je budem oslavovat jako naše hrdiny!" zakřičel a celý dav najednou zvedl ruce, začali výskat, tleskat a křičet jména našich hrdinů. Sakura se usmívala a štěstí jí vehnalo do očí slzy. Pohlédla k Sasukemu, který se na ní usmíval a držel jí za ruku. Nakonec se k nim proplížil Daisuke.
,,Mami, tati, vím jak skončí ta pohádka!" křikl radostně, ale stejně ho nebylo mc doře slyšet.
,,Vážně? A jak? Povíš nám to?" zeptal se Sasuke a vyhoupl si ho k sobě do náruče.
,,Čekala dlouho, ale nakonec se její princ znovu objevil. Princezna se mu vrhla do náruče a představila mu malého sedmiletého chlapce. Havraní vlasy měl po otci, avšak oči po matce. Nevím, jestli žijí šťastně až navěky, ale tuto pohádku zpečetili... polibkem." řekl. Sakura se udivila, že tohle její syn dokázal vymyslet. Sasuke se ale moc nedivil. Přece je to syn dvou chytrých lidí. Nakonec se smaragdové oči střetli s těmi černými a jejich obličeje byli najednou hodně blízko. Jejich rty se spojily v jedny a tímto ukončili tento dlouhý příběh plný lásky, vášně, zklamání a štěstí...

KONEC

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kreveta SB Kreveta SB | Web | 28. prosince 2009 v 13:20 | Reagovat

krása! :-)

2 Luna95 Luna95 | Web | 28. prosince 2009 v 13:25 | Reagovat

nádhera ;)

3 minami-san minami-san | Web | 29. prosince 2009 v 9:27 | Reagovat

awojky..som v SONAH-sutaz o naj anime hlasku tu na: http://sakura-vs-ino.blog.cz/0912/1-kolo-sonah#pridat-komentar
dakujem velmi pekne a mas super blog
papa

4 NarutoTeam-Aeryn NarutoTeam-Aeryn | E-mail | Web | 31. prosince 2009 v 10:35 | Reagovat

ahojky...na našom blogu je zápis SB tak sa,please,zapíš.Teda,ak chceš zostať SB aj naďalej:)

5 Yuki Tenshi Yuki Tenshi | Web | 31. prosince 2009 v 11:25 | Reagovat

Pekný príbech. Moc sa my páčil :D

6 ♥Krevetka♥ SB ♥Krevetka♥ SB | Web | 31. prosince 2009 v 12:51 | Reagovat

Máš u mě něco k Novému roku tak si to vyzvedni ;-)

7 Kejko Shijo ♥sb♥ Kejko Shijo ♥sb♥ | Web | 31. prosince 2009 v 19:02 | Reagovat

mám pro tebě něco 2010  ^^

8 Remichie-san Remichie-san | E-mail | Web | 5. ledna 2010 v 23:15 | Reagovat

aaaa krasne..:D skoda ze je koneec :'(

9 Sakura08 Sakura08 | Web | 6. ledna 2010 v 17:20 | Reagovat

Fakticky úžasná povídka mooooc se mi líbila :-D :-)  :-D  :-)  ;-) !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama