Nechci tě zratit pokračování

27. května 2009 v 17:00 | ...

Nechci tě ztratit! Pokračování


"Už budu muset opravdu jít Kisuke, budou mě hledat." přetáhla si přes hlavu černé triko a oblékla si haori. Naposledy k němu přiklekla a políbila "Měl by sis natáhnout i vršek abys nenastydl." a zmizela. Měla plnou pusu připomínek, ale stejně se obléknout musel. Oblékl si nejprve vnitřní bílé kimono,poté černé vnější a nakonec převázal páskem a haori. Pomalu kráčel pozdě v noci mezi stromy, občas se některého dotknul až, došel ke svému sídlu dvanácté divize.
"Kde jste byl, kapitáne takhle pozdě?!" zastavil ho u brány jeden člen jednotky. "Mohl jsem Vás zabít, přeci víte, že cizí členi jiných divizí nesmí na stanoviště jiné divize." otřel si mokré čelo.
"Jen tak dál shinigami, jen tak dál jsem hrdý, že jste v mé jednotce a tak skvěle strážíte bránu." usmál se Kisuke a pokračoval dál do svého pokoje.
"Myslím, že by, jste měl odejít, kapitáne Uraharo pryč dobrovolně, než sem přijdou jednotky a vyženou vás ze Soul Society za Váš výtvor Houyoku nebo snad vztahu ke kapitánce Yoruichi?" Kisuke se otočil ke dveřím a spatřil Aizena, zástupce kapitána sedmé jednotky.
"Co jste to říkal Aizene?" dával si dobrý pozor, aby volil správná slova.
"To víte, když víte něco, co nikdo jiný můžete to použít ve svůj prospěch. Náhodou jsem Vás a kapitánku Yoruichi dnes zahlédl v lese, jak se objímáte a líbáte.Víte, že tohle je proti pravidlům které porušujete, kapitáne Uraharo."usmál se mezi dveřmi. Za Aizenem se objevila Yoruichi a svůj zanpakutou držela těsně u jeho krku.
"Jestli to jen někomu cekneš!" ale jediné co Yoruichi udělala je, že teď měla Aizena za sebou a jeho zanpakutou pod krkem. "Aizene, teď porušuješ zákony! Napadl si kapitána!" podkoplas nohy a ruku mu zakroutila za záda. Nesponzorovala, že stačil rychle uhnout a zaútočil otevřeným zanpakutou. Ostří mečů se setkalo v jiskrách ale ne s Yoruichiným ba Kisukeho. Aizenovi se ruce rozklepaly natolik, že nedokázal udržet v rukou zanpakutou a upustil ho.Kisuke mu zasadil tak hlubokou ránu že zemřel ještě při pádu.
"Pane bože Kisuke! Zabil si ho! Zmizni prosím, než tě najdou ostatní kapitáni a vyženou násilím! Svedu to na sebe…" pronesla,klečela nad mrtvolou a Kisuke jen zahleděně koukal z mrtvoly na Yoruichi a naopak. Co teď? Prolétlo mu hlavou, ale jediné co mohl udělat, bylo, že opravdu uteče.
"Yoruichi!" ohlédla se na něj a dostavil se jen vášnivý polibek. Poslední dotek jejich rtů, potom kapitán dvanácté divize pro ni zemřel. V okamžiku kdy zmizel , začínala být zoufalá.
Když k ní doběhli kapitáni ,ptali se nejprve kde je Kisuke Urahara odpověděla jen, že našla Aizena ležet na zemi mrtvého. "Kisuke…"proneslo její srdce.
Otevřel oči.Znovu ten prázdný strop neříkající mu absolutně nic tedy kromě toho že je u sebe doma. "Yoruichi!"křikl a vyšvihl se do trupu. Proč se mu zdají pořád do kola sny jejich společné minulosti, které je otrokem?! Nenáviděl to, protože se to všechno stalo tak rychle… To samé se stalo i teď. Připadá si jako by se minulost opakovala. Rozbolely ho zavázané rány, všechny tři ve stejnou chvíli a jako na hada do pokoje vešel Ichigo s Rukiou a začali s výslechem. Děsně ho bolela hlava, ale odpovídal na všechny jejich otázky, tedy dokud…
"Sakra! Yoruichi je na pokraji smrti a my se tu bavíme o tom pitomým vzorku!Musíme je najít a zachránit!" křičel na ně a vstával z postele. Hlava se mu zamotala a spadl na zem.Rukia ho podepřela a podívala se na něj. Byl tak zoufalý…Nešlo ani popsat jeho výraz plný bolesti a strachu.
"Nevíme ani kde je…"řekla dívka a podívala se na Ichiga, který nechápal co se tady vlastně děje.
"Odpočiň si Uraharo ještě, jsi vyčerpaný." pomohla mu zpátky do postele a přikryla ho. Ichigo vylezl před dům a ruce si založil v bok. Chvíli přemýšlel ,pro něj to bylo něco úžasného ,nakonec se proměnil v shinigami a svůj zanpakutou vzal do ruky. Rukia po chvíli přišla za ním a proměnila se taktéž.
"Co si o tom myslíš Ichigo?" zeptala se ho, ale on mlčky vyběhl do ulic, aby se pokusil alespoň vystopovat cizí duševní tlak.
"Kapitánko Yoruichi, neodcházejte, prosím Vás o to jako zástupce ale především jako přítelkyně!Zapřísahám Vás!" brečela Soi Fong a klečela u jejího křesla. Mlčela a skládala věci do svého batohu. Už to bylo několik let, co zmizel Kisuke a od té doby se její kapitánka hodně změnila. Neusmívala se tolik, sedávala na vrcholku kopce nebo na kameni u jezera a přemýšlela, dokonce několik členů jednotky se Soi Fong ptali, jestli je Yoruichi v pořádku.
"Yoruichi!" chytla jí za ruku a tím ji donutila, aby se na ni podívala. "Proč budete zahazovat budoucnost pro minulost?" zeptala se zástupkyně a z očí se jí zpustily slzy.
"Víš Soi Fong, jsou věci, které jsou důležitější než budoucnost a minulost. Já žiju pro přítomnost. Oznámila jsem svou rezignaci celé radě." svou ruku položila na její vlasy a malinko je pocuchala. "Než jsem oznámila rezignaci, doporučila jsem tě na post kapitánky místo mě.Věřím, že to zvládneš." usmála se snad poprvé za několik let.
"Je to pro mě čest.Stejně ale nesouhlasím s vaším odchodem Yoruichi-sama." pohlédla k zemi a znovu se rozplakala.
"Budeš dobrá kapitánka." umlčela jí konečně, přehodila batoh přes záda a pomalu odcházela ze dveří.
Yoruichi se probrala v nějakém zatuchlém sklepě bez okna. Celé tělo měla ochromené z toho šoku, ale, co vlastně dělá tady? Přece naposledy cítila vůni Kisukeho tak proč je tady? Měla by ležet v Uraharově krámku… V tu chvíli sklepní dveře otevřel nějaký chlápek s delšími vlasy košilí a kalhotami. Yoruichi mlčela, jen na něj pohlédla.
"Takže kapitánka se probudila…To je dobře…"pronesl s rukama za zády a posunul se k ní blíže. "Takže buď mi pomůžete dobrovolně, nebo Vás k tomu donutím násilím." stál k ní zády, ani se nepředstavil tak proč by mu měla pomáhat.
"Nemám ponětí, o co vám jde, ale každopádně vám pomůžu přes mojí mrtvolu!" křičela na něj. Muž mlasknul ,rychlostí se přesunul k ní ,chytil jí pod krkem a přirazil ze zdi s přišpendlenýma rukama nad její hlavou.
"Nechci použít násilí Yoruichi, chci jen ,abys dělala to, co po tobě chci!"říkal s kapkou sarkasmu. "Večer provedeme obřad, kdy oddělíme tvého démona od tvého těla."v tu chvíli Yoruichi vykulila na něj oči.Démona? Jakého démona? "Tví předci uvěznili v těle tvé matky démona, který ničil vesnice a města. Ona ho při porodu převedla na tebe, jenže ti asi neřekla, že ho v sobě máš." usmál se a konečně ji pustil.
"Kisuke mě najde!" otočil se.
"Nenajde, to tetování tlumí tvou duševní sílu. Není možné tě vystopovat ,kočko." zasmál se potrhle a odešel z místnosti.Yoruichi si ze zoufalství klekla a tváře položila do dlaní. "Kisuke…"

U brány jí zastavil Ukitake, tvářil se na ni ustaraně. Věděla moc dobře, že mu nic neunikne.
"Přišel ses rozloučil, Ukitake?"usmála se z dálky a přikročila k němu. Beze slova jí objal.
"Vím že neodstupuješ kvůli cestování Yoruichi, a také vím že miluješ kapitána Uraharu, proto odcházíš." prokoukl to všechno.
"Ukitake, jsou věci, které mu potřebuji ještě říct a kdybych radě řekla že odcházím kvůli lásce ke zrádci neuvolnili by mě proto jsem řekla že chci procestovat lidský svět a že se někdy vrátím. Dohlédni na Soi Fong."řekla mu v objetí a pustila ho. "Zabil Aizena proto že nás chtěl prozradit, bylo to v sebeobraně nic víc…" pronesla a zamířila k bráně.
Nechtěla vzpomínat, konečně když ho našla tak se neshodli.Konečně když ho našla byla na pokraji smrti a konečně když ho našla, byla přepadena… jak zoufalé a hloupé. Pouhý polibek pod sakurou jí všechno připomněl a ona si některých vzpomínek cenila. Možná více ne svého života.Musela si přiznat že Kisukeho opravdu milovala jenže neuměla použít ty správná slova k vyjádření. Možná spíše stačili doteky a polibky…Ale teď když tu vězí bez pomoci, bez přátel a bez Urahary neměla nic… to proklaté tetování draka jí ubližovalo a tlumilo její sílu i když nechtěla… Studený pot jí stékal z čela a dokonce se jí i špatně dýchalo. Opřela se o studenou zeď a zapřemýšlela jak se odsud dostane. Jenže se svou nynější silou nic nesvede nemá sílu ani se proměnit v kočku.
"Pusťte mě odsud!"
Kisuke vstal z postele a došel ke svému zanpakutou. Pevně jí chytl rukama a začal k ní mluvit. Za každou cenu ji chtěl zachránit protože, protože jí miluje od chvíle kdy hráli na babu bleskovým krokem v lese sakur. Možná už od chvíle kdy spolu popíjeli saké nebo možná od chvíle kde za ním byla Soi Fong a prosila ať se zeptá své přítelkyně co s ní je. Nevěděl v tu chvíli že touží po něm. Byl tak slabý ale i přes to se vydal do ulic aby našel svou… svou přítelkyni ke které cítí mnohem více než obyčejné přátelství.
Proto na ni řval když se zraněná postavila tomu hollow když byl v úzkých.Neodpustil by si ale kdyby se jí něco stalo. Vyděsil jí a nakonec když dostala ten šok. Nechápal co se stalo svítilo to tetování na rameni a ona se celá chvěla vůbec nevnímala okolí a když přišel on a objal ji uklidnila se. Určitě tlumí její duševní tlak a sílu. Sakra byl zoufalí když jí nemohl pomoct.
"Jinto, Ururu, Tessai… jdeme proslídit město. Hledáme kapitánku Yoruichi."pronesl trojici a sám zmizel bleskovým krokem který opravdu dlouho nepoužil. Nevadí musí jí najít a to bez jakýkoli ztráty na životech kromě jeho.
"Uraharo! Zastav se!" křičela z dálky shinigami Rukia. "Podívej se támhle.!"ukázala k řece, kde se objevil zářící sloup síly. Vycházel ze starých doků. Kisuke nemrhal časem a vyběhl tím směrem. Tohle přece nemůže uniknout. Obyčejní lidé nic nevidí.
U budovy se všichni sešli včetně Ichiga s Uraharou. Podívali se na sloup tlaku a síly nepochybně to byla síla Yoruichi. Kisuke uvolnil svůj zanpakutou a vběhl dovnitř. Muž stál nad Yoruichi a povídal nějaké zaklínadlo nebo cosi. Nad nimi se objevil houf hollow takže každý měl plné ruce práce. Když zničili jednoho, další se objevil. Když se Urahara objevil přesunul se k Yoruichi která byla v bezvědomí.Muž, který říkal zaklínadlo ho ale odhodil na protější zeď ,v které se objevil proražený kruh. "Nenechám vás zničit mé dílo!"
"A já tě nenechám ji zabít!" zakřičel Urahara z dálky. Vyběhl a začal bojovat s ním mezitím Ichigo a ostatní zabíjeli Hollow.
"Ichigo!"zakřičel Urahara a zrzoun pochopil že si má vzít toho nejsilnějšího a on se zatím postará o Yoruichi. Vyběhl schody a zastavils e u stolu ke kterému byla přivázaná.Byla v bezvědomí a on nevěděl co má dělat. "Yoruichi!" trochu s ní zatřásl a rozvázal jí provazy.Znovu a znovu opakoval její jméno a čekal až se její oči otevřou ale nic.
Napadl ho zezadu hollow ale Kisuke se mu lehce vyhnul a zabil ho svým mečem.
"Kisuke!" zakřičel Ichigo a bránil se útokům protivníka. "Musíme udeřit stejnou ránou! Ty do tetování a já do toho parchanta!" zakřičel a vyhnul se dalšímu útoku.
Zarazit behinime do Yoruichi?!Ne… Pohlédl na svou dlaň
"Ki-su-ke?" řekla v boji a on se podíval z dlaně do jejích očí. Dívala se tak unaveně a přitom věděla co jí čeká. "Poslyš Yoruichi, já… musím… bude to trochu bolet…ale…"
"Já vím." zašeptala a zavřela zase oči. Ne!Nepřál si ať ty oči zavírá…Krásné žluté oči ve kterých se ztrácel… YORUICHI!
"Uraharo!" zakřičel z dálky Ichigo. Kisukemu vyrosil studený pot po čele a krev z tváře mu stékala najednou rychleji.Bylo to divné měl propíchnout její hebkou kůži ,které se dotýkal tu noc… Panebože!
"URAHARO!" Znovu vykřikl chlapec který měl už vyvolaný ban-kai.
"Já to nedokážu!"křičet okolo.
"Já ti věřím Kisuke tak to udělej!"řekla Yoruichi chytla ostří meče a namířila ho k tetování.
Kisuke nastavil meč naproti tetování a čekal na vhodnou chvíli pro Ichiga. Jeho meč mířil do srdce nepřítele až ho opravdu zapíchnul v tu chvíli Kisuke použil behinime a probodl tetování, které se rozsvítilo. Uslyšel přes záři Yoruichi jak vykřikla. Všichni se otočili jeho směrem protože v tu ránu začalo svítit celé její tělo a Kisukeho to odhodilo pěkně daleko.Neznámá síla řádila že tlaková vlna odhodila všechny kolem do příslušné vzdálenosti.
Když tajemná síla polevila ,všichni se ohlédli po Yoruichi ,ale její tělo leželo bezvládně, tam kde před chvílí. Kisuke odstrčil trosky které na něj spadaly a proběhl přes celou halu k ní.Nemohl nahmatat žádný pulz. "YOURUICHI!" křičel a poplácal ji po tváři.Snažil se jí probrat ale vůbec nereagovala.
"Uraharo je mrtvá…" zašeptala Rukia. Místo toho aby jí pustil se na ní otočil a naštvanější pohled u něj nikdy neviděla, dokonce se uvolnil jeho duševní tlak a kolem něho jakoby se udělala bariéra.
Yoruichino tělo se rozsvítilo a z jeho náruče se začalo vznášet a svítit. Kisuke vstal aby ji chytil ale Tessai a Ichigo ho chytli a i když se zmítal nepustili ho.Natáhl ruku k ní ale tělo se vznášelo víš a víš.
"Yoruichi!"vykřikl znovu ale muži ho táhli ven jelikož se začala budova bortit. Museli ho táhnout násilím protože když se dostali před zřícenou budovu Kisuke začal shrabávat trosky až si nakonec zoufalstvím klekl a rozbrečel se jako malý kluk. "Yoruichi!" zařval a bouchl pěstí do kusu zdi vedle sebe. Všichni koukali na jeho reakce a nikdo to necápal.Nikdo nemiloval zřejmě osobu tolik jako on a k tomu nikdo nevěděl co se mezi nimi doopravdy stalo. On jí zabil…
"Kisuke!" zakřičel dívčí hlas. Jeho brek se zastavila celý ztuhnul. Hluboce ale přesto přerušovaně se nadýchnul. Naděje se vrátila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama