Nechci tě zratit

27. května 2009 v 16:55 | ...

Nechci tě ztratit!


Běžela, co jí nohy stačily, ale s takovým to zraněním se nemohla dostat daleko. Dýchalo se jí špatně, krev se jí hrnula do úst. Studený pot jí vyrazil po čele. Klopýtla už po několikáté, tvář se otřela o prašnou zem. Protivníci ji doběhli a zastavili se nad ní.
"Slavná mistrně bleskového kroku že by už nemohla?"zasmál se potrhle jeden z nich a přitom svůj zanpakutou jí zapíchl do ramene. Yoruichi vyplivla krev a chytla se za ránu a snažila se zadržet vytékající krev.
"Nikdy jsem neřekla…, že nemů-žu."vykašlala krev a obrátila se na bok. Možná kdyby použila nějakou ničivou techniku…běželo jí hlavou tolik myšlenek. Nesmí teď zemřít, ještě ne v tu chvíli se nad skupinkou včetně Yoruichi objevilo zářivé světlo pak obrovské světlo.
Yoruichi chvíli pozorovala co se vlastně děje ale oči se jí zavírali a pohlcovala jí únava a bolest.
Vydrž, Yoruichi
"pane správce co se stalo?"křičel od obchůdku Tessai. V tu samou chvíli po jeho křiknutí se ve dveřích Uraharova krámku objevil Jinto s Hanakari ale jejich šéf mlčel jako hrob místo toho vběhl do domku i s Yoruichi v náruči. Když se chtěl Jinto otočit a jít za Uraharou Tessai ho zastavil a zakroutil hlavou.
Kisuke ji položil na lehátko a okamžitě začal s léčením. Byla těžce zraněná. Rány na rameni a trupu byly dost hluboké, ale ona to vydrží, je přeci silná, vyrůstali společně. Ruce se mu rozklepali na pomyšlení, že by měla zemřít. Ani to nechtěl vyslovovat. Kdyby ji teď nezachraňoval, začal by panikařit, ale on vždy zachoval chladnou hlavu, ale nikdy se mu nestalo že …by…se to stalo zrovna jí. Bývalé kapitánce mobilních jednotek. Vždyť ona je tady ta silná ne on.
Ta rána zasazená do ramene mu dělala starosti krev kolem, jakoby zaschla rychleji než obvykle a zranění malinko zmodralo. Když jí sundával oranžové zakrvácené kimono, všiml si tetování jako při útocích Soi Fong. Ránu důkladně vyčistil možná důkladněji, než kdyby léčil například Kurosakiho ale… to tetování mu dělalo starosti.
Obvazy byly na pravém místě v pravou chvíli. Útočníci zmizeli jen co Kisuke přišel ještě, že šel náhodou kolem. Vlastně, když pomyslel, náhoda to nebyla, protože cítil, jak slábne její duševní síla. Co byli ale zač?
Když odcházel z jejího pokoje, síly ho opustily a zkolaboval. Léčil jí svou vlastní duševní silou. Nevypotřeboval ji zas tolik ale s únavou, kterou pocítil při strachu, že by o ni měl přijít.
"Šéfe!" křikl Tessai a jeho mohutné tělo se ohnulo ke Kisukemu. Nereagoval, jen ležel na zemi a dýchal normálním tempem jako by jen spal. Tessai ho odnesl do pokoje a přikryl dekou.

"Hej Ichigo!"volala Rukia na zrzavého chlapce tedy spíš muže, který kráčel k Uraharovu obchůdku.
"Pohni!"odpověděl na její křičení a šel kupředu. V noci to cítil i Rukia ale když se chtěl proměnit v shinigamiho náhle ta duševní síla zmizela, ale pocítil zase Uraharovu s místy Yoruichi. Co se to tu děje? V noci se žádný hollow neobjevil, tak proč cítil jejich síly?
"Přemýšlíš nad tím taky?"z přemýšlení ho vylekala Rukia která stála těsně před ním.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁ tohle mi už nikdy nedělej, rozumíš? Baka!" křičel. "Jo, cítil jsem nějako cizí duševní energii. Nemohl jsem jí nikam přiřadit."objevili se u dveří, ale na nich byla napsáno zavřeno.Rukia se podivila.Urahara a má zavřeno to není normální.
"Vítejte, pojďte dovnitř."přivítal je za nimi Tessai a už je strkal obříma rukama dovnitř.
"Co-co se tu děje?!"křičel Ichigo když ho muž násilím posadil ke kulatému stolku. Jenže Tessai, Jinto i Hanakari mlčeli. Ichigo si náhle uvědomil, že tu není Kloboučník ani černá kočka jménem Yoruichi. Byla tu podezřelá tichá atmosféra a dokonce i Jinto neměl žádné hloupé narážky na Kurosakiho.
"Tak už mi krucinál někdo vysvětlí co se to tu děje?"
Díval se na ni, pozoroval ji, jak trénuje v měsíčním svitu a v lese třešňových květu které v tuto roční dobu padaly. Uvědomil si, že i když je takový vtipálek, dokáže být i vážný a to v tuhle chvíli když pozorovat Yoruichi při uzavřeném tréninku. V tu chvíli měl ještě vestu haori kapitána 12. divize.
Zastavila se a oddýchávala mezi tím se Kisuke dostal k ní a chytl jí za ruce, aby jí zabránil dalším útokům. Nečekal ale, že mu podrazí nohy a přehodí přes záda na zem. "Ty jsi byl myšlenkami vedle."zasmála se a sedla si na zem. Jeho hlavu si položila do klína. "Dneska je krásný měsíc."pronesla a vůně padajících lístků sakury se nesla vzduchem všude kolem nich.
Otevřel oči a zadíval se na prázdný bílý strop neříkaje absolutně nic. Prudce trupem vstal a přesunul se vedle do pokoje, kde ležela Yoruichi. Ležela a dýchala už bez potíží, ale to tetování nemizelo, připomínalo mu to draka… obvaz byl ráno vyměněný asi Tessai. Oddychl si a v tu chvíli otevřela oči a pohlédla na něj. "Kisuke? Co-Co se stalo?" rychle jí stiskl ruku, aby se ujistil, jestli to není přelud.
"Jsi u mě doma. Odpočívej, potom ti vše povím."uklidnil ji, ale ona je tvrdohlavá ihned se pokoušela vstát. Zasyčela bolestí a chytla se za břicho, přes které ihned prosákla krev.
"Ty trdlo, řekl jsem ti, abys odpočívala ne, abys vstala!"řekl posmutněle a přitom ji k sobě přitiskl a opatrně ji objal.Yoruichi vykulila oči, nechápala jeho reakci, nechápala, co se vlastně stalo a co tu dělá. "Jsem rád, že si mi…ehm, ehm že jsi neumřela."uložil ji zpátky na lehátko. "Řeknu Jintovi ať ti něco přinese." zašeptal a odešel z pokoje. Zavřela oči a usnula.
"Uraharo!" vykřikl na něj Ichigo a ukázal prstem, aby na sebe ihned upozornil. Ihned se ale zastavil, protože spatřil Kisukeho výraz v obličeji. Neměl svůj tradiční úsměv nebo vážný pohled protože se jedná o Soul Society, ale tenhle pohled neznal. Byl plný bolesti…
"Ichigo, potřebuju, abyste šli s Rukiou do Soulu Society a odnesli kapitánovi Ukitakemu tenhle vzorek.Neříjte že to posílám já. Žádám vás o to." řekl, podal mu zkumavku se vzorkem a zmizel ve dveřích z krámku.
"Co mu je zbláznil se snad?"otočil se Ichigo na Rukiu která krčila rameny. Ichigo se změnil do podoby shinigami.
"Ne tak rychle mladý muži. Brána do Soul Society se hlídá pečlivěji od vašeho příchodu, proto se bude otevírat zhruba tři dny." upozornil ho Urahara a teprve pak odešel.Ichigo zklamaně odešel z krámku s Rukiou za patami. Možná že to bylo i dobře, narazil by určitě na toho kapitána 11. divize Kenpachiho Zaraki a nedostal by se zpátky, ale na druhou stránku se dlouho s nikým nezabojoval tak dobře jako tenkrát se Zarakim nebo s Byakuyou.
"Je tvůj bratr v Soul Society?"otočil se na Rukiu která se na něj s překvapením podívala.
"Ano, určitě je." odpověděla. Náhle spatřila v Ichigových očích ty zářivé hvězdičky když má přijít boj. Ale ne… pomyslela si.

Záblesk moc smutných vzpomínek za roky kapitána 12. divize. Týdenní schůze kapitánů otrava pro Kisukeho pro Yoruichi část své hodnosti. Stařík ukončil jednání a Kisuke odcházel jako poslední. Možná proto že si ostatní kapitáni z něho dělali legraci jen proto, že je nováček. Nejvíce Ukitake, ale to věděl, že to myslí z legrace. Už na první pohled vypadal moc přátelsky a Kisukemu vše co se týče hodnosti kapitána, vysvětlil.
"Yoruichi počkej." křikl na ni. Otočila se. On nebrzdí! Prolítlo jí hlavou, a když Kisuke běžel, jako zákon schválnosti zakopl a spadl na ni.
"Yoruichi- sama, jste v pořádku?" ozvala se Soi Fong z pevné země nad nimi.
"Kapitáne dvanácté divize, můžete slézt! Nejspíš jste zakopl!" při tom se ústy přiblížila k jeho uchu. "Baka Kisuke! Baka!"zašeptala a usmála se.

Urahara stál u řeky za městem a díval se na zapadající slunce pod rozkvetlou sakurou. Proč vzpomíná na to, co už dávno bylo? Možná protože se tu objevila tak nečekaně k tomu ještě poraněná skoro polomrtvá. Vzal ze země kamínek a hodil ho do vody. " Zase jeden nudný den." pronesl pro sebe.
"Už se zase nudíš Kisuke?" uslyšel její hlas. Přece včera jí nařídil ,aby odpočívala že í potom všechno poví. Otočil se.
"Jako obvykle." usmál se a vykročil jí naproti. Klopýtla, ještě není v úplné pohodě proto jí Kisuke zachytil , vzal do náruče a posadil ke stromu. " Jak si věděla kde budu?" podíval se na ni ,poté se opřel o kmen stromu vedle ní.
"Vím moc dobře že miluješ rozkvetlé sakury, a tahle je nejblíže od tvého krámku." zasmála se ale v zápětí zakašlala.
"Opatrně." varoval jí Urahara. Zadíval se ni ,neviděl jí tak dlouho…chyběla mu i když to nechtěl přiznat.Seděli v tichosti v zapadajícímu slunci. Kisuke si přisedl kousek blíže.
"Proč po tobě šli Yoruichi?" zeptal se a dál se díval na veliké slunce které skoro zapadlo.
"Netuším, křičeli něco že jsem bývalá kapitánka 2. divize mobilních jednotek.Pak jsem ucítila jenom bolest. A nakonec jsem omdlela a probudila se před dvěma dny u tebe v obchodě." položila svou ruku na jeho která poklidně ležela na trávě. Kisuke se k ní natočil na vteřinu sekundy zapomněl , na co se chtěl Yoruichi ještě zeptat a že mají jít otevřít bránu pro Ichiga a Rukiu.
Možná že ji chtěl jenom pozvat na trochu saké a popovídat si.Také že to udělal ale došlo i k něčemu jinému. Upil z mističky s alkoholem a usmál se na ni. Tentokrát pozorovala Yoruichi Kisukeho. Byl tak zvláštní… ne svým humorem nebo svou inteligencí ale svým chováním k ní samotné. Napila se také a znovu na něj pohládla, ležel na zádech a povídal něco o své jednotce. Yoruichi dostala tak bláznivou myšlenku až se začervenala.Po čtyřech přilezla k němu, ruce položila kolem jeho hlavy a dívala se na něj jako před malým okamžikem. Kisuke bezmyšlenkovitě hleděl na kapitánku druhé divize jak bojuje sama sebou. V tu chvíli se opřel lokty a přiblížil se k ní. "Yoruichi…"zašeptal.
"Pro-promiň." slezla z něho a přemístila se na místo naproti němu.
Kolem její hlavy se začínaly objevovat růžové lístečky sakury a větřík si pohrával s jejími tmavými vlasy.Ve světle zapadajícího světla vypadala tak… jinak prolítlo Kisukemu hlavou. Nikdy nenašel tolik odvahy aby jí políbil ale právě teď dostal chuť to udělat. Připadal si jako blázen měl tolik příležitostí tolik možností to udělat! Bál se jak by reagovala a v tu chvíli se na něj otočila.Nachytala ho jak jí pozoruje. " Víš Yoruichi, i když jsme jen přátelé, občas mám potřebu udělat něco více. Udělat…nevím jak to říct." stiskl její ruku až nakonec prsty propletl. Yoruichi se malinko zamračila. "Tohle!"řekl naposledy a políbil jí lehce na ústa aby jí dal čas na útěk. Co si to nalhával, ona se přidala, nezmítala se, nebránila se, ruce zabořila do jeho vlasů.
Z dálky je spatřil Ichigo s Rukiou. Chvíli oba přemýšleli co se tu vlastně děje. Yoruichi a Urahara spolu? To jim nešlo vůbec do hlavy.
"Ti dva mají společnou minulost o které neřekl šéf ani mě mládeži. Takže nechte jim chvíli a oni přijdou otevřít bránu do Soul Society. Nezapomněl nebojte se." Oba dva ztuhli. Lekli se Tessaie který stál za nimi a měl zamyšlený výraz v obličeji.
"Rukio zdá se mi to nebo tenhle maník je fakt herecký tip?" pošeptal k dívce Ichigo a prstem ukatoval za záda na velkého chlapa s knírkem a brýlemi.
"Ty sis toho všiml, chlapče?!" brečel a ruce mu svíral jako v kostele.
"RUKIO POMÓÓZ!!!"
"Počkej Kisuke. Co to vlastně děláme?!" zašeptala, ruku položila na jeho tvář a pohled zabodla do země. Oba tlumeně oddychovali. Celé se chvěla…
"Vzpomínáme na staré dobré časy?" snažil se o vtip. Opřela svou hlavu o jeho rameno a ruku položila na druhé. " Jsem unavená Kisuke, mohl by si mě vzít domů?" zašeptala. Začal mít o ni znovu strach. Vzal ji do náruče a donutil ji, aby zavřela oči a hlavu položila o hruď.
"Jistě že vezmu."políbil jí do vlasů a pomalu šel směrem ke krámku.
To ráno kdy se probudil, kdy ležela vedle něho pro prohýřené noci. Bolela ho šíleně hlava, vypili toho opravdu hodně.Kisuke měl ranní prohlídku své divize jako posledních několik let. Nechtěl jí opouštět, ještě nikdy jí neviděl tak sladce spát. Sedl si do podřepu, sundal si své haori a přikryl jí. Jen se zavrtěla a odpočívala dál. Vyšel na svou ranní prohlídku. Jeden shinigami na verandě spal! Jak nepřípustné…
"Ehm…" upozornil na sebe Kisuke a zastínil ho.
"Ka-kapitáne Uraharo…nezlobte se měl-měl jsem ce-celou noc hlídku." klekl si na kolena a prosil o odpuštění. Kisuke se jen usmál. Byl opravdu kapitán pohodář.
"To je v pořádku, hlavně že se nic nedělo, běž si odpočinout."ukázal do dálky na znamení, že mu dává na pár chvilek pauzu. Shinigami mlčel a raději rychle odběhl, aby využil každou minutu.
Kapitán zatím vyrazil dál. Jeho zástupce svolala všechny členy dvanácté divize. Kisuke přispěchal jako poslední. Prošel kolem všech členů včetně zástupkyně.
"Kapitáne Uraharo, omlouvám se, že se ptám, jestli je to ode mne troufalé, ale kde máte své haori?" zeptal se jeden shinigami. Kisuke zavřel oči, odfrknul si a k přikročil zvědavému shinigami.
"Co děláš, když se ti ušpiní kimono dejme tomu třeba od saké nebo večeře?"
"Vyperu si ho."
"Přesně, proto ho na sobě nemám, hned jak skončí totiž nástup, jdu si prát haori." usmál se, přesto věděl, že na něm není ani smítko, jen ženská vůně. "Konec kontroly!"zakřičel.
"Ano pane!" zakřičeli všichni jednohlasně a zmizeli. Kisuke zamířil zpátky do svého pokoje. Haori leželo srovnané na zemi Yoruichi nikde jen lísteček na vestě: Příště zvu tebe. Yoruichi
Ichigo s Rukiou přešli v pořádku na druhou stranu a i brány je ihned čekal Ukitake kterému poslali vzkaz a Zaraki který se těšil na pořádný boj už se zanpakutou v ruce a s Yachiru na zádech.
"Ahoj Ichi!" křičela "Keník přišel sem kvůli tobě." mávala rukou a ukazovala na svého kapitána, který už se těšil na krveprolití. Ichigo se též usmál, ale vzápětí je zastavil na okamžik Ukitake, který si je vzal sebou kvůli vzorkům, které mu předala Rukia.
"Jen počkej Kenpachi! Potom si to rozdáme!" křičel Ichigo z dálky.
"takže, kapitáne Ukitake co myslíte, že to je?" zeptala se svého kapitána Rukia.
"Nevím, z informací co si mi řekla, toho moc nevydedukuji ale, jestliže je to jako ban-kai Soi Fong mohl bych mít, dá se říct protilék. Ale když kapitánka Soi Fong odvolá ban-kai tetování zmizí." přemýšlel Ukitake nahlas. "Prozkoumáme to a uvidíme, ale pár dní to bude trvat." usmál se na Rukiu.
Vždycky byla problémová kapitánka, která byla věčně bez starostí, ale své podřízené uměla pochválit a za práci dobře odměnit. Věčně se nudila, jelikož její jednotka byla v pohybu jenom při velikém nebezpečí a jestliže si mysleli, že pouhý hollow je velký sousto Yoruichi jenom seděla a přihlížela na ostatní divize. Pomohla jím, teprve když neviděla žádnou jinou cestu.
Seděla ve svém pokoji v křesle a dívala se tupě před sebe, přemýšlela. Dveře otevřela až Soi Fong která seděla na kolenou a čelo držela u země. Stala se Yoruichinou zástupkyní tak jak si zasloužila.
"Omlouvám se Yoruichi-sama, ale vypadáte zamyšleně. Trápí Vás něco?" zeptala se s hlavou stále u země.
"Soi Fong, je zločin někoho milovat a neříct mu to ze strachu protože by ses bála, co by na váš vztah řeklo okolí?"zeptala se, stála hledící někam do rohu místnosti jako by tam viděla obraz své budoucnosti. Nebo toho na co se ptala své zástupkyně. Ucítila, že znejistila otázkou, proto jí obešla a zavřela za ní dveře, pak poklekla na jedno koleno, její haori se sneslo k zemi a svou ruku položila na hlavu Soi Fong. Tvářila se opravdu zranitelně a zoufale.
"Nevím, kapitánko, ale měla byste tomu muži říct¨, co k němu cítíte. Nestyďte se za své city ale, jestli je to nějaký kapitán…" zvedla hlavu vzhůru a pohlédla do těch ztrápených očí. "Kapitánko, to nedělejte, zahráváte si. Nemůžou dva kapitáni být spolu, nezlobte se na mě Yoruichi-sama, ale…"
Yoruichi se na ni usmála. "Věřím, že mi vždy dobře poradíš Soi Fong." pocuchala jí vlasy a vstala ze země. "Potřebuji být chvíli sama…" zástupkyně kapitánky druhé divize pochopila a vypařila se z pokoje. Yoruichi se zklamaně podívala k zemi…
Kisuke seděl u kulatého stolu s miskou jídla v ruce a čínskými hůlkami ujídal. Ostatní seděli kolem včetně Yoruichi která si připadala jako padouch. Nevěděla proč, ale cítila se tak.
"Hollow!" zakřičel Jinto a vytáhl svou basebalovou pálku. Dívenka s Tessaiem už vyběhli a Jinto aby se předvedl před Yoruichi začal křičet, ať počkají. Yoruichi vstávala, aby šla údajně pomoct ale Kisuke jí chytl za zápěstí a odstrčil ode dveří dál. "Ty zůstaneš tady Yoruichi!"přikázal a vyběhl za nimi bleskovými kroky.
Tenhle Hollow byl nějaký až moc inteligentní proto skupinka nechala všechno na Kisukem ale ten nečekal, že se objeví dva. Kisuke byl obklíčen ale nemohl riskovat životy svých přítel, proto jim nařídil, ať se nepřibližují. Zvládl by je opravdu, kdyby ho jeden nechytl do pařátů a nedržel a mezi tím ten druhý se připravoval na útok. "Probuď se behinime." rozkázal ale zanpakutou zůstával zavřený. V tu chvíli pochopil, proč jsou dva. Jeden požírá jeho sílu a jeho zanpakutou ohluchne a druhý mezitím zabije shinigami. Na zádech ucítil šílené pálení a dokonce něco mokrého.
"Hadou 31: Shakkahou!" uslyšel a nepřátelé byli rozmetáni na kousky. Kisuke hledal původce ničivé techniky, až spatřil Yoruichi. Dýchala mnohem rychleji než normálně a klečelas jednom koleni. Chtěl se rozeběhnout k ní, ale jak se ukázalo, to co pocítil na zádech, nebyl pot ale krev. Natáhl k ní ruku, ale sám omdlel…
Spoustu zraněných a to jen kvůli průniku hollow do Soul Society jak je to sakra možné?! Yoruichi se dívala kolem a hledala jenom své členy divize. Dva našla už mrtvé pár těžce zraněné. Sama měla ránu na tváři a přes břicho ale nebylo to tak vážné jako u ostatních. Kapitánka Unohana pomáhala s těžce zraněnými a říkala, co se má dělat. Rozhlédla se kolem a spatřila ho! Držel se za rameno, haori bylo celé od krve a řezná rána na rameni se jí už z dálky nelíbila.
"Kisuke!" podepřela ho z druhé strany.
"Mám asi vykloubené rameno. Ta rána nezasáhla životně důležité orgány, takže můžu počkat až Unohana doléčí vážnější zranění." zašeptal a hlas se mu chvěl, ale neměnilo nic na tom, že by se kapitán měl, nechal vyléčit mezi prvními.
"Pojď Kisuke, Unohana tě vyléčí." usmála se a pomohla mu ke kapitánce, která zkontrolovala ránu a vykloubené rameno hmatem.
"Kapitáne, vydržíte bolest?"podívala se od ramene na Kisukeho.
"Bolest je moje druhé jméno!" usmál se. "Kapitánko Yoruichi držte mu prosím druhou ruku." poprosila Unohana. Yoruichi mu ji stiskla a přikývla. Unohana ruku uchopila a udělala s nimi pár pohybů mezi tím Kisuke zařval a stiskl Yoruichi tak silně že jí ruka skoro zmodrala.
"Hotovo, nechte to zatím v klidu, kapitáne Uraharo." Unohana odešla k dalším.
"Kisuke, můžeš mě už pustit?!" upozornila na sebe Yoruichi.
"Ne, chci tě držet ještě chvilku."prsty přejel přes její trup, který byl také zraněný.


Kisuke se posadil s omotaným trupem do sedu a díval se kolem sebe. Pak si na všechno vzpomněl a pohlédl na zanpakutou vedle své postele. Doslova vyskočil z přikrývek a vyběhl k Yoruichi do pokoje. Seděla u menšího stolečku a ustrkávala čaj. Když do pokoje vtrhnul Urahara vstala a dívala se, co udělá. "Řekl jsem ti, že zůstaneš tady!"odhodil hrníček s čajem a stahoval ji do úzkých ke zdi.
"Kdybych nepřišla, byl by si mrtvý!" zakřičela na něj, ale stále couvala, až narazila na zeď.Urahara se opřel rukama kolem její hlavy.
"Krucinál Yoruichi ale ty si mě neposlechla!"zařval ze všech sil a rukou strhnul asi pět polic pod sebou a zlomil je na dvakrát. "Řekl jsem ti jasně, zůstaň tu, ne ty si tvrdohlavá a musíš si jít za svým! K čertu s tebou!" tentokrát udeřil pěstí u její hlavy, až prorazil zeď a potom odešel z pokoje úplně. Yoruichi zůstala ohromeně stát na místě a pak sjela po stěně na zem. Nechápala v poslední době jeho reakce plné vzteku nebo naopak něhy. Kruci s ním! V tu chvíli, kdy použila ničivou techniku, ucítila u srdce bolest takovou, jakoby jí probodával zanpakutou. Nechápala to…vždyť jí používala častěji než jakýkoli shinigami.
"Co to s tebou je Kisuke…?" zašeptala do pokoje.
"Šéfe, proč jste na paní Yoruichi křičel?!" zeptal se Tessai. Přihlídl jenom když Kisuke na něj mávl rukou, mlasknul, vzal si behinime a odešel s kloboukem na hlavě.

Yoruichi seděla na velikém kameni u malého jezírka v lese sakur. Měla zavřené oči a snažila se soustředit. Bylo to nemožné, protože celou dobu na ní koukal Kisuke. Nikdy nešel blíž, jen prostě koukal a usmíval se tak nějak podivně… "Proč nejdeš sem Kisuke a stojíš mezi stromy?" řekla zády k němu se zavřenýma očima.
"Nevím, Soi Fong říkala, že nejsi ve své kůži, abych byla tvá zpovědnice."založil si ruce na prsou a podíval se na měsíc. K tomu začaly padat lístky sakury. "Takže, co ti vlastně je?"otočil se konečně na ni.
"Nic, opravdu nic mi není, jen teď často přemýšlím." usmála se na něj a udělala jeden bleskový krok za něj a pak udělala další ke kmenu jednoho z mnoha stromů. Kisuke se usmál a udělal taktéž bleskový krok. Rukama se opřel kolem její hlavy a přitiskl si k ní blíž. Vždycky byl o hlavy vyšší než ona sama a v ramenech mohutnější ale ona byla zase rychlá jako nikdo. Kisuke se pomalu skláněl a zavřel oči jenže jediné co políbil, byla kůra stromů. Proklouzla mu mezi rukama a udělala další bleskový krok. Jo to byla její technika. Snažil se jí dohonit, ale opravdu na ní neměl. Jediné co udělal, bylo, že jí chytil za ruku, ale potom mu zase utekla. Kisuke zastavil a rozhlédl se kolem. Kde by mohla být? "Vzdávám se!" zakřičel.
V tu chvíli to udělala. Objevila se mu za zády a objala ho tak že své dlaně položila na jeho prsa a tváří se opřela o lopatky a zavřela znovu oči.Kisuke se zamračil ale Yoruichinu ruku na jeho srdci položil svou. Dva kapitáni v haori jeden objímá druhého, to bylo zakázané, protože nikdy nesmělo dojít ke spojení dvou divizí proto se Kisuke tvářil, ale přitom před chvílí se jí snažil políbit. Otočil se a pohlédl na ni. "Už vím o čem Soi Fong mluvila Yoruichi." udělal k ní krok a ona udělala také ale dozadu. Jak se k ní blížil, ona utíkala dozadu, ale proč? Ona vlastně chtěla, aby jí objímal a šeptal sladká slovíčka. Zastavil jí až kmen stromu.Urahara opřel lokty vedle její hlavy a chvíli rozmýšlel, jestli to má udělat nebo ne. Jestli jí má políbit nebo ne. Ještě na okamžik zvedl hlavu a rozhlédl si, jestli tu nikdo není. Pak se zase otočil na ni. Chytla mu jednu stranu límce do pěsti a zatahala směrem k sobě.Kisuke se usmál a dotkl se lehce jejích rtů, přejel po nich.Yoruichi položila ruce na jeho hruď a nechala se unášet tím kouzlem polibku a krásného večera plný lístků sakury.
"Ichigo! Už skoro nám docházejí síly, ale pořád stojíme pevně na nohou!"křičel Zaraki celý pořezaný od Ichigova zanpakutou a Ichigo od Zarakiho. Oba bojovali daleko od Soul Society, aby nikomu neublížili a nezničili žádné budovy.
"Jo ale já nebudu ten, co prohraje!" vykřikl a vyvolal zangetsua. Zaraki se zasmál.
Rukia z dálky koukala na zápas dvou bláznů.
Yoruichi seděla s malým Jintem u stolu a popíjela čaj nic jiného kromě vody, jí tu asi nedali. (xD)Nechápala jeho chování v posledních dnech, možná to způsobila ona svým příchodem, přece jenom kvůli němu ho vyhostili ze Soul Society, ale především to byla jeho vina, že stvořil Houyoku
Jenže kdyby se to tehdy nestalo, mohl by zůstat aspoň jako pod kapitán… na druhou stranu kdo by chtěl do divize zrádce. Yoruichi v celém těle pocítila úbytek energie a své duševní síly. Čelo se jí orosilo studeným potem. Ruce se jí oslabily natolik, že hrníček s čajem spadl na zem a rozbil se.
"To si ale utřete Yoruichi!" křikl Jinto a upil. Yoruichi se chytla na hrudníku a pak ze sebe strhla obinadla kolem rameni, tam totiž byl zdroj uniku. Když bylo vše dole, uviděla černé tetování, které se z nenadání rozsvítilo. Palčivá bolest se roznášela po celém těle až Yoruichi úplně ochromila a celá se začala cukat.
V tu samou chvíli se rozsvítil i vzorek Ukitakemu.
"Ki-su-ke…" řeklo její svědomí a spadla na bok k zemi. Kisuke vletěl do pokoje a chytil Yoruichi kolem ramen a objal jí. "Yoruichi, no tak uklidni se."šeptal jí do vlasů a lehce s ní houpal, až upadla do bezvědomí. "Jinto, máme veliký problém."otočil se Kisuke na chlapce.
"Už musím jít." řekla mu opřená o jeho břicho a hrající si s jeho rukou.
"Ještě ne." pronesl a naklonil se k jejímu břichu. Zvedl kimono, půlku haori položil na zem, aby měl volný průchod k jejímu trupu. "Musíme připravit operaci."a přitiskl své rty k jejímu bříšku. Yoruichi se jen zasmála a nechala se laskat. "Provedeme řez odsud……….sem." políbil celé břicho. Chtěla si srolovat kimono zpátky ale Kisuke se nenechal od své kořisti odradit. Vzal Yoruichi za ruce kterými ho chtěla ze sebe shodit a přišpendlil je nad její hlavu. "Nesmíte přerušovat přípravy operace."jednou rukou stále držel její ruce a druhou zase dal pryč kimono. Jazykem putoval po celém jejím břiše, až do něj kousl. "Operace hotova."zasmál se Kisuke a pustil jí.
Yoruichi se opřela jednou rukou o zem a dívala se na něj. Změnil se, věnoval jí tolika pozornosti, byl tak milý a i když jí teď rukou silně svíral, stejně se ji jemně dotýkal. Pak vstala úplně a mířila k východu.Otevřela dveře, Kisuke jí nechtěl nechat jen tak odejít proto ji chytl za ruku a cukl k sobě.
"Ještě neodcházej." usmál se od ucha k uchu. Yoruichi zaslechla něčí hlas, shinigami!"zatáhla Kisukeho zpátky.Narazila ho ke zdi a přikryla mu pusu rukou. Oba tiše čekali, až nezvaný shinigami zmizí, protože jestli by je někdo viděl, nebylo by z toho povzbuzení. "Večer se uvidíme v lese." usmála se, naposledy ho políbila a zmizela bleskovým krokem.
Pocítil tu změnu jejího duševního tlaku na dálku. Proto se tak rychle objevil v krámku, použil bleskové kroky. Nechápal, co se stalo, to tetování kolem zaťaté rány se rozsvítilo světle modře, jakoby to nebyla obyčejná rána.
"Jdeme si pro ni, bývalý kapitáne…" Kisuke se otočil k otevřenému oknu, kde posedával nějaký chlápek v černé košili se slunečními brýlemi a jednou nohou houpal dopředu a zpátky.
"Kdo jste?! A co po Yoruichi chcete?!" křikl jeho směrem a ukázal na něj svou hůl. Byl připraven do akce.
"Nezáleží na mém jménu, záleží jen na tom, abys mi ji předal.Nebuď blázen, mě nemůžeš zabít." usmál se a seskočil z okna.
"Nikdy nikdo mě nepřinutí ti jí vydat.Jedině přes mou mrtvolu."zamračil se a vyvolal jméno svého zanpakutou.
"Já s tebou nechci bojovat, člověče." řekl znuděně možná až příliš. Kisuke stál klidně na místě, nezpozoroval však, že muž se přemístil možná ještě rychlejším krokem než je bleskový za něj a píchl ho dýkou do boku poté do ramene a nakonec do druhého ramene. Sakra…prolítlo Uraharovi a padal k zemi. Osoba zůstala nad ním stát a povídala něco o pomstě světu, a že díky síle bývalé kapitánky mobilních jednotek Yoruichi bude mít konečně vyhráno. Ne to nemohl dopustit, už zase prohrál…
Když se útočník přiblížil ke dveřím, kde ležela Urahara se začal plazit k němu. "Nech jí být povídám!" chytil ho za kalhoty a svalil se na zem. "Měl bys v klidu ležet, zbývá ti chvilka života." zasmál se a trhnul nohou, aby ho ta nicka pustila. Urahara neměl na výběr, zůstal ležet a před očima mu tmavlo,jeho největší lásku mu kradou a ona je na pokraji smrti.Co se tu sakra děje?! Kisuke stále upadal do většího bezvědomí a i když se snažil nechat oči otevřený, jakoby nad ním někdo stál a snažil se mu je zavřít násilím. Víčka mu stále více těžkla. "Yoru-chi." zašeptal, na zemi ucítil svou vlastní krev, která začala schnout. S ženou na ramenech pomalu odcházel předními dveřmi a Uraharu tam nechal vykrvácet. Natáhl ke dveřím ruku, nemohl ani mluvit, vyschlo mu totálně v krku a oči už neudržel déle otevřené.
"Kapitánko Yoruichi?" procházel se po stezce v lese sakur náhodou. Spíše mluvil ve formalitách, kdyby náhodou někoho potkal z nezvaných hostů. Byli při tom dohodnutí, že se sejdou tam, kde je nikdo neotravoval a neukazoval si na ně prstem a říkal si: To jsou ti dva zamilovaní kapitáni, co spojili své jednotky…! Jakoby toho nebylo dost na přemýšlení, skočila na něj ze stromu a praštila ho do hlavy.
"Nejsi v pozoru Uraharo!" křikla na něj a pokusila se ho kopnout, ale on lehce uhnul, vyskočil na větve stromu a začal před ní utíkat, ale to se mu moc nevyplatilo, jelikož měla rychlost v sobě doběhla ho a strhla ho na zem. Spadli na trávu a šíleně se smáli, kdo kde by si na ně ukazoval, jací to jsou blázni, že spadnou ze stromu a smějí se tomu. "Málem jsem ti utekl." řekl mezi záchvaty Kisuke.
"No to tedy ne!" ruce opřela kolem jeho hlavy a obkročmo na něj sedla. "Nikdy by si mi neutekl!" zase se začala smát a čelem se opřela o jeho hruď.Teprve potom, co zvážněla, ho políbila a svalila se vedle něho. "Nebaví mě, když se musíme skrývat, když to děláme.Nikomu tím neubližujeme Kisuke!" bránila se, bránila jejich vztah, ale, co on s tím mohl, udělat prostě to byli pravidla Soul Society pravidla mezi kapitány a on je změnit nemohl, přece jenom byl kapitán krátce ale netušil, že se zamiluje zrovna do Yoruichi nejlepší kamarádky a kapitánky která ho doporučila na jeho post.
"Nemůžeme s tím nic udělat." převalil se na ni, a aby ji konečně umlčel, vášnivě jí políbil. Ruce mu zabořila do vlasů a Kisuke pocítil, že ho potřebuje čím dál více. On cítil k ní to samé, jenže se bál zajít daleko… Bál se že jí ublíží.
"Chci tě Kisuke…"zašeptala u jeho rtů a začala mu sundávat haori.
"Co když nás někdo uvidí Yoru…"ukazováček mu položila na rty a zakroutila hlavou a znovu se vrhla na jeho rty jako hladový vlk. Svou rukou jí sundával taktéž haori a první se sneslo to Yoruichino…
"Ichigo sedni si v klidu!" křikla na něj Rukia, která společně s Ichigem našla Uraharu v kaluži krve se třemi zraněními.Tessai mu rány obvázal, ale byl v komatu. Ukitake vyhodnotil vzorek, jako zbraň která požírá duchovní sílu podobně jako páska přes Zarakiho oko a když se rozsvítilo v tu chvíli, kdy se rozsvítilo Yoruichino zranění kapitán Ukitake pocítil pokles duševní síly. Postačí, aby byl útočník, co takovéto tetování vytvoř zničen a zbraň na těle by měla zmizet.
"Jak dlouho ještě bude ležet!" křičel Ichigo, ale to mu už do obličeji přistála váza, kterou hodila Rukia a aby to nevypadalo nápadně, vzala si hrníček s čajem a upila.
"Vím, že si to byla ty!" křičel a ukazoval na ní prstem. Dokonce si sedl a ruce založil na hrudníku.
"Šéf obdržel hodně velkou nakládačku, kdybyste pane Ichigo nepřišel se slečnou Rukiou bylo by asi už po něm." poděkoval Tessai a podal jim ruku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama