Květen 2009

Nenávist nebo láska ?

30. května 2009 v 14:03 | ...

Nenávist nebo láska?


Nenávist nebo láska?


Naruto u moře

29. května 2009 v 19:25 | ...

Naruto u moře

"Jsme tu všichni?" ptal se Pein a nervózně stepoval u autobusu
.
"Sasori chybí," hlásil se Kisame.
"Já jsem tadý," ozval se z kufru Sasoriho hlas.
"Co dělá v kufru?" podivil se Itachi.
"Jede jako zavazadlo. Vyšlo to levněji," řekl Pein v klidu.
"A navíc jsem hodně skladný." ozvalo se z kufru
"Hmm, to je zajímavý," vyslovil svojí myšlenku Naruto nahlas a podíval se na Kibu.
"Na to zapomeň já do kufru nejdu!" bránil se Kiba.
"Dost řečí, jedem," rozkázala Tsunade.
Po delší cestě, kdy se Tobimu udělalo trochu nevolno a pošpinil Peinův plášť, dorazili ke svému cíli.
"Tak a teď vás přiřadím do jednotlivých chatek," hlásila Tsunade.
"Tobi a Deidara."
"Néé," řval Deidara.
"Jóó. Budem se mít dobře," začal mluvit Tobi a objímal svého spolubydlícího.
"Dále Sasori, Kisame, Pein, Itachi a Sasuke."
"Paráda, chci spát na posteli s bráchou," chválil si Itachi.
"Jsem v hajzlu," povzdechl si Sasuke.
"Budeme chlastát," zaradoval se Kisame.
"Otevřete už někdo ten kufr? Chci ven," ozval se Sasori.
"Tenten, Shizune, Sakura, Hinata a Naruto," vyjmenovávala dál Tsunade.
"Proč já," naříkal Naruto.
"Proč on," naříkal Jiarayia a Kakashi.
"Už můžete pomalu chodit do svých chatek a odnášet si tam své věci," sdělila jim Tsunade.
Po chvíli vybalovaná věcí se Naruto dostal konečně na pláž, kde si rozprostřel deku a vydal se do vody .
"To je studený," otřásl se, když byl po kolena ve vodě. "Musím se pomalu osmělit."
"Síla mládí!" zařval Gai, když probíhal kolem Naruta a hodně ho pocákal vodou.
"Ty tupče," zařval za ním Naruto. "Takový šoky."
"Rychle, Naruto, nechceš být přece poslední," ozval se za ním Lee a shodil ho do vody.
"Moje srdce, tohle je na infarkt," bědoval Naruto.
"Postavíme si velkej hrad z písku Akamaru," řval Kiba na svého psa a běžel na pláž s kyblíčkem a lopatičkou. Jenže jakmile doběhl na pláž čekalo ho nemilé překvapení, když uzřel všude samé kamínky a oblázky místo písku. Smutně odhodil kyblíček s lopatičkou a šel za Hinatou, která se poblíž houpala na síti.
"Konečně čas oběda," říkal si Naruto, když seděl se Sasukem, Shinem, Sakurou a Hinatou v restauraci.
"Dal bych nějakou rybu. Třeba žraloka," přemítal Sasuke.
"Rychle pryč," pomyslel si Kisame, který šel poblíž a slyšel Sasukeho přání.
"Á turisti," pozdravil je číšník.
"Já nejsem žádnej terorista," ohradil se Naruto. "Rasengan," zařval a odhodil číšníka do kuchyně.
"Naruto ty tupče," vztekala se Sakura.
"Huh, já chci taky," ozval se Sasuke. "Chidori." A jal se rozpůlit stůl a zničit půlku terasy.
"Tupci," posteskl si Shino.
"Nezdá se vám, že tu někdo chybí?" zeptal se Pein, když večer seděl na balkónu se svými společníky z chatky a popíjeli víno.
,,Já bych tu asi ani neměl být," prohodil Sasuke.
"Nesmysl," řekl Itachi a objal svého bratra.
"Neměl by tu být s námi ještě Sasori?" řekl Kisame.
"Máš pravdu, kde asi je?" přitakal Itachi.
"Pomoc," ozval se slabý hlásek, z kufru autobusu, který patřil Sasorimu.
"No ať je kde je určitě si to tam užívá jako Deidara s Tobim," prohodil Pein a usrkl si trochu vína.
"Deidara-senpai, chcete vidět jakou jsem našel pěknou mušli?" zeptal se Tobi.
Deidara se začal klepat a pomalu se otočil.
"To už je dneska tvoje tisící mušle, co mi chceš ukázat," řekl s jistým těkavým pohybem v oku.
"Určitě přeháníte Deidara-senpai," řekl s úsměvem Tobi.
"Zabiju ho," říkal si pro sebe Deidara.
"Jo, určitě se mají fajn," přitakal Kisame. "A co kdybychom si zazpívali?" navrhl Kisame a pomalu začínal napodobovat zpěv.
"Ticho tam, nebo si pro vás dojdu," ozval se ze zdola Orochimaruův hlas a vzduchem prolítla jedna z Kabutových bot.
Večer...
Naruto si zatím v jídelně nabíral večeři, když k v tom k němu přišel číšník.
"Něco k pití?" zeptal se.
"Ne! Rasengan!" A odpálil číšníka do míst, kde se podávaly saláty.
"Chidori," zařval Sasuke a roztřískal vozík se zmrzlinou, která poté poletovala všude kolem.
"Sasuke, ty tupče," zařvala Sakura.
Sasuke na nic nečekal a utíkal na záchod, kde si myslel, že bude v bezpečí před hněvem Sakury....mýlil se. Rychle vběhl do jedné z kabinek, ale k jeho štěstí si zrovna vybral tu, kde seděl Neji.
"Co tu chceš?"
"Sakra."
"Blbej zámek."
"Neji, musíš mi pomoct."
"Nemůžu mám tu něco na práci."
"Vím kde jsi a jdu si pro tebe," zařvala Sakura.
"Néé," zavřískal Sasuke.
Bylo pozdě Sakura rozrazila dveře a prohodila Sasukeho dalšími kabinkami, které se sesypali jak domeček z karet.
"Zašpinil jsi mi moje oblíbený šaty," řekla nasupeně a odešla.
"To bolí," naříkal pod troskami Sasuke.
"Tady není žádný soukromí," řekl Neji.
"Až přijdeme do chatky musím hned na záchod," řekla ostatním Shizune.
"Já hned po tobě," přitakala Sakura.
"Já taky."
"I já."
"Paráda na záchod se teďka čtyři hodiny nedostanu, když tam každá pude," bědoval Naruto.
"Skočim si vedle k Sasukemu."
Když otevřel dveře uviděl, že tam již někdo sedí.
"Neji! Proč nejsi u sebe na záchodě?" divil se Naruto.
"U nás se tam zabarikádoval Akamaru. Proč ty neklepeš?"
Naruto začal přemýšlet kam si dojde. Situace totiž začínala být velmi vážná.
"Aspoň mi mohl zavřít. Hakke Hasangeki."
Místo dveří to ale schytal Pein, který šel náhodou kolem a proletěl oknem ven, kde spadl do křoví.
"Oj, moje chyba," řekl si Neji.
"Támhle za popelnice." Už, už, to mohl mít za sebou, když se ze křoví objevil Kakashi.
"Všechno vidím," řekl s úsměvem.
Narutovi nezbývalo nic jiného než se klidit jinam.
"Tady v lese mě snad nikdo neuvidí," pomyslel si Naruto.
"Naruto, co to děláš?" zeptal se ostrým tónem Hyuuga Hiashi.
"Sakra," zaklel a rozeběhl se k moři.
"Nedá se nic dělat musím do moře. Hinata bude na záchodě ještě půl hodiny a po ní pude Sakura. Neměl bych šanci."
"To je blaho," říkal si, když vykonával potřebu.
"Co to tam děláš?" zařval Asuma.
"Rychle pryč než mě uvidí," pomyslel si Naruto a vrhl se do vln co nejdál pryč od hlasu Asumy.
"Sakra co blbneš, chtěl jsem se jenom zeptat, jestli nemáš oheň."
To už však Naruto neslyšel a plaval neznámo kam.
Ráno moře vyhodilo na pláž, kde zrovna svačil Chouji.
"Co se tu válíš? Plavat takhle v hadrech."
"Vodu," zúpěl Naruto.
"Tady máš," podával mu skleničku.
Naruto se trošku napil, ale hned vodu vyplivl.
"Dyť je slaná."
"Puntičkáři."
"Nemáš něco k jídlu?"
"Všechno jsem snědl," zazubil se Chouji. "Ale taky bych si něco ještě dal. S tímhle nožíkem co jsem našel se to dělá samo." A ukázal na obrovský meč, který ležel vedle něho.
"No jo, ale nemáme žádnou rybu."
"Támhle jde nějaká ryba v plášti," ukázal na přibližujícího Kisameho.
"Samehade," zvolal šťastně Kisame, když uviděl svojí zbraň.
Už, už chtěl sebrat meč ze země, ale Chouji ho předběhl.
"Ten meč je můj."
"Sushi," řekl s hladovým výrazem Chouji.
"Ne, to je můj meč Samehada." A natahoval po něm ruku.
"Sushi," opět zopakoval Chouji.
"Co máš pořád s tím jídlem? Dej mi můj meč! Poctivě jsem si ho ukradnul."
"Ty," ukázal prstem na Kisameho, "sushi."
"Cože?" podivil se Kisame.
Chouji se rozmáchnul mečem a Kisame pochopil, že je čas dát se na ústup.
"Suchiii!" řval Chouji a máchal mečem směrem ke Kisamemu.
"Pěkně malý plavky, Anko."
"Nelíbí?"
"Právě, že ano," podotkl Kakashi a šel s nafukovacím lehátkem do vody.
"Kde je tady nuda pláž?" ptal se Jirayia
"Žádná tady není," odpověděla mu Tsunade.
"Tak to je po všem," řekl smutně Jirayia.
"Kdybych mu řekla, že na ní zrovna jdu," pomyslela si s úsměvem Tsunade.
"Pojď do vody," vybídl Kiba Hinatu, která ležela v houpací síti.
"Já nevím," odpověděla mu Hinata.
Kiba však na její slova nebral zřetel a vzal jí do náruče a utíkal s ní k moři.
Ovšem Akamaru se mu připletl pod nohy a tak o něj zakopl. Spadl na opalující se Tenten a vyrazil jí dech. Hinata měla větší štěstí a přistála na velké pneumatice užívané místo nafukovacího lehátka. Kiba při svém pádu stačil ještě trochu rozlít opalovacího krému.
"Ty prase," zpustila Tenten hned co se jí vrátil dech a ukázala mu na plavky, které byly celé bílé od krému.
"Cože? To je krém."
"To ti tak budu věřit ty zvrhlíku."
"Podívej se blíž a klidně si šáhni." A přišoupl své plavky blíž k Tenten.
Ta neváhala a kopla ho do rozkroku.
"Bože, za co?" svíjel se Kiba v bolestech na zemi.
"Hovada," řekl si Shino, který to vše sledoval. Nasadil si potápěčské brýle se šnorchlem a šel se potápět.
"Nějakej písek by se šiknul," promluvil Kankurou a otočil se na svého bratra.
"Když to musí bejt." A hned bylo všude plno písku.
"Paráda," pochvalovala si Temari.
"Já přidám trochu vody," ozval se Kisame.
"Sushi!" ozval se Chouji a Kisame už nestihl nic udělat.
"Deidara-senpai, pojďte si skočit z mola," volal Tobi.
"Radši bych skočil z věžáku, abych měl od tebe pokoj ," mumlal si pro sebe Deidara.
"Pojďte honem," zvolal Tobi a skočil z vysokého mola do vody."
Deidara ho následoval, ale místo obvyklého šplouchnutí se ozvala rána.
"Asi jsem vám měl říct Deidara-senpai, že máte skákat víc vlevo."
Deidara ležel se zlomenou nohou na jedné z lodí a proklínal Tobiho.
"Teď se o vás budu muset starat celý týden. Ani se od vás nehnu, aby jste měl to nejlepší pohodlí," řekl s úsměvem Tobi a plaval ke svému společníkovi.
Dveře kufru se konečně otevřeli a Sasori mohl konečně vylézt ven.
"Myslel jsem, že mě tam necháte do konce světa," řekl s úsměvem Sasori a protahoval se.
Pein se na něj podíval a skopl ho zpátky do kufru. "Už odjíždíme." A začal házet další zavazadla na Sasoriho.
"Néé," brečel Sasori.
"Haha," poškleboval se mu Hidan, který lízal zmrzlinu.
"Tak jak jsi si to tady užil Naruto?" zeptal se Yondaime.
"Strávil jsem týden na pokoji se čtyřma holkama. Hlavu mám tak vybrakovanou jako bych strávil měsíc na semináři o perspektivách hřebíku."
Obrázek “http://tn3-1.deviantart.com/fs15/300W/f/2007/086/4/e/Akatsuki_on_holiday_by_nitiryan.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Výměný Pobyt 2

29. května 2009 v 19:08 | ...

Výměný pobyt 2

,,Doufám,že sis zapamatoval cestu.Tady totiž budeš spát,´´řekl Kiba,když otevíral dveře svého docela velkého bytu.Nechtěl se chovat takhle protivně a povýšeně,ale ten hnědovlasý kluk ze Suny si o to řekl.Jasně,Kiba nezapoměl,jak mu tenkrát,před dvěma lety pomohl proti zvučné čtyřce,ale co je moc to je moc.Nechápal,proč je Kankuro tak protivný,a jak tak nad tím přemýšlel začínalo ho to zajímat čím dál víc.

Obrazek
Když všichni tři překročili práh Kibova bytu,Akamaru se okamžitě vydal do kuchyně pro svou prázdnou misku,ze které nejspíše jedl.Snídani bohužel promeškal a tak si ji okamžitě chtěl vynahradit.Zatímco si Kankuro zkoumavě prohlížel místo,kde bude příští dva měsíce trávit polovinu času,náš hladový Akamaru přišel i se svou železnou miskou v zubech ke svému pánovi.
,,Máš hlad?''zeptal se Kiba,když přišel do docela velké a prostorné kuchyně a poplácal svého milého pejska po hlavě.
,,Ne díky,už jsem jedl,''ozval se Kankuro a dál si prohlížel ten poměrně velký byt.Docela ho udivilo,že tu má Kiba takové čisto i když tu sním bydlí takové tele jako je Akamaru.A co víc,musel uznat,že to tu má velice útulné.Obývák vymalován do broskvově oranžové ladil s oranžovým kobercem a bílým,prostorným gaučem.S nábytkem to ale nebylo zas tak růžové.Vlastně to tam zelo prázdnotou,ale to stejně neubíralo na Kankurově dojmu příjemné atmosféry.
,,Sice jsem se neptal tebe,ale když myslíš,''Kiba přišel do obýváku s netrpělivým Akamarem v zádech a s miskou plné psího žrádla v ruce.Tu pak postavil podél zdi na zem a pobaveně sledoval jak se na ní jeho psí kamarád s chutí vrhnul.Kankuro to okomentoval jen znechuceným úšklebkem,páč pohled na psí konzervu ho značně znechutil.
,,Tak jo.Tady budeš spát.Sice to není nic moc,ale spát se na tom dá.A navíc si urovnáš záda,''hnědovlasý s červenými znaky Inuzuka klanu na tvářích, ukázal na velký ,bílý gauč uprostřed obýváku.Při své zmíňce o narovnání zad se pobaveně ušklíbl.Představa zítřejšího rána a skuhrajícího Kankura,který bude mít určitě z tvrdého a nepohodlného gauče bolavá záda ho docela potěšila.
,,Fajn,''zavrčel Kankuro,otočil se na podpatku a bez jediného slova zničehonic zmizel.Nechal tak vyjeveného Kibu stát jako zamrznutého v obývacím pokoji.
,,Héj,kam si myslíš,že jdeš?''řekl Kiba do poloprázdného bytu.Nechápal co to do toho otravy v černé kápy vjelo a už vůbec nevěděl kam to šel.Kankuro tak s tímto nečekaným odchodem zmařil všechny Kibovi plány pro tento den.Kiba ho chtěl totiž provést po vesnici,ale jelikož on nejeví žádné známky sebemenšího zájmu,Inuzuka si jen naštvaně odfrkl.
,,Ať si trhne nohou,''pomyslel si a nakonec usoudil,že je to tak dobře,že odešel.Ten kluk mu začal lézt na nervi čí dál víc a to je tu teprve chvíli.Kankuro se Kibovi vkrádal do mysli čím dál víc.A ne a ne na něj zapomenout.Kiba ale nehodlal Kankura nahánět po celé vesnici.Na to byl až moc líný a tvrdohlavý,a tak raději počkal až Akamaru vybílí svoji misku a potom s ním šel trénovat nové jutsu.
Kankuro šel jednou rušnou uličkou a jen marně se snažil najít nějaký zajímavý cíl své cesty.Nevěděl kam jde.Prostě se jen tak procházel.Ani nevěděl proč odešel.Vlastně věděl.Musel pryč z Kibovi blízkosti,která se mu začala z nějakého důvodu zamlouvat.Až moc a Kankuro z toho byl na nervi.Nechápal to,ale ten kluk se mu začínal líbit.
Den ubíhal poměrně rychle.Hinata courala celý den s Temari po obchodech,Shino s Gaarou pracovali mlčky na jedné stavbě,Kurenai a Baki se zatavili na čaj u Tsunade ,kde celou dobu konverzovali o jistě důležitých věcech a Kiba s Kankurem se za celý den neviděli.Kiba s Akamarem celičký den trénoval a na nějakého Kankura si překvapeně ani nevzpomněl.Teprve až když Slunce zapadlo a šlo si po náročném dni odpočinout,a Kibu přepadla únava se mu do mysli vkradl ten toulavý ninja ze Suny.Když šel s doprovodem noční oblohy domů,přemýšlel,kde by se mohl Kankuro potloukat.Doufal,že ho najde doma.
Jeho přání vyslyšeno nebylo.Kiba se vrátil do ticha prázdného bytu a po ninjovi ze Suny
tam nebylo ani vidu a ani slechu.Docela si o něj začal dělat starosti a s nimi také šel spát.
………………….
,,Au!''ozvalo se z kuchyně.Tento hlučný výkřik bolestí samozřejmě probral neklidně spícího Kibu.Prudce se zvedl z postele,vzal si do ruky kunai,co měl připravený v případě nebezpečí položený na stolku a vydal se po tmě a špičkách na toho domnělého zloděje.Když se Kiba plížil po obýváku,očima zabloudil k prázdnému gauči.Kankuro ta nebyl,ale co bylo zarážející,deka a polštář,které mu tam nechal byly poházené a na sto procent použité.Z kuchyně se ozývalo Akamarovo vrčení,takže Kiba usoudil,že tam vážně bude nějaký zloděj.Proč by jinak vrčel?
,,Kdo jste a co tu chcete?´´zařval Kiba,když se vyřítil do kuchyně s kunaiem připraveným v ruce.Když se nikdo neozýval,rozhodl se zjistit o jakého zloděje se to jedná.Natáhl se po vypínači a když ho zmáčkl,v místnosti se rozlehlo ostré světlo.
Kiba se zarazil,když uprostřed místnosti uviděl nějakého hnědovlasého mladíka,z ruky mu tekla krev,protože se mu do ní zakously Akamarovi tesáky a co bylo ze všeho nejpodivnější,ten kluk byl polonahý.Takže měl na sobě jen kalhoty.Nic víc-nic míň.Dokonce ani boty neměl.
,,Co tu chceš?´´Kiba na něj koukal jako na UFO ,v ruce stále připravený kunai nůž.
,,Co blbneš?Řekni tomu svýmu psovi ať na mě laskavě nevrčí.Je to dost nepříjemný,´´řekl onen mladík a Kiba vytřeštil oči.Kunai mu samím překvapením spadl z ruky a čelist poklesla o několik pater dolů.
Kankuro bez MAKE-UPu
,,K-Kankuro?Jseš to ty?´´vykoktal ze sebe,když v onom známém hlase poznal svého dočasného spolubydlícího.Nevěřícně si ho prohlížel a stále nemohl uvěřit,že ten kluk co teď stojí před ním je ninja ze Suny.Pořád byl zaražen tím,jak dobře vypadá.Bez své černé kápi a počmáraného obličeje se vůbec nedal srovnávat s tím starým Kankurem.Vypadal prostě jinak.Úplně jinak.
Kankuro se musel nad Kibovým nevěřícným výrazem pousmát.Krvácející ruka ho ale vrátila zpátky do reality.
,,Jasně,že to jsem já.Kdo jinej asi,''řekl trochu vyčítavě a snažil se zastavit krvácení.
,,Co tu prosím tě děláš tak pozdě?´´ptal se Kiba,když počáteční šok překonal.Teď byl ale v šoku z jiné věci.A to z toho jak moc se mu zamlouval pohled na tohoto mladíka,jeho čistý a bezchybný obličej a na jeho pěkné tělo,které by se dalo srovnávat s leckdajakým vytrénovaným svalovcem z posilovny.Rozhodně teď svůj věk-sedmnáct let-nezapřel.Ve staré podobě vypadal tak na 25 ale teď vážně vypadal na sedmnáct.
kankurou
,,Co asi bych tu mohl dělat.Příroda volá,ale nevěděl jsem,že se nejdřív musím zeptat tvého milého pejska,´´při těhle kyselých slovech se podíval na stále vrčícího Akamara.Kiba si ho všiml až teď a tak mu okamžitě nařídil aby odvolal svou útočnou pozici.
,,Akamaru,´´zavolal na něj,a ten okamžitě sklopil hlavu a kdyby mohl ,sklopil by své plandavé uši.Ale jelikož už je má tak díky gravitaci při zemi,nic víc,než zalízt do kouta nemohl.
,,Jseš v pohodě?´´Kiba přišel blíž ke svému zraněnému hostovi a nařídil mu ať se posadí na jednu ze čtyř židlí,obklopující dřevěný stůl uprostřed kuchyně.
,,Vypadám na to?´´procedil mezi zuby a s bolestí druhý hnědovlasý ninja a snažil se zadržet krvácení,které se každou chvíli stupňovalo.Docela ho zarazilo,že je ten sněhově bílí pejsek tak nebezpečný a co hlavního,že má takový velký skus.Kiba na nic nečekal a okamžitě se rozběhl do koupelny pro lékárničku.
,,Nechápu co to do Akamara
vjelo,´´pronesl Kiba,když se vracel i s obvazem a dezinfekcí zpátky do kuchyně.Sice to nebylo potřeba,ale poslouchat Kankurovi řeči o tom,že má Akamaru vzteklinu a že on jí dostane od něj,nechtěl poslouchat.Věděl,že těchto řečem neunikne a to se ihned potvrdilo.
,,Doufám,že ten pes nemá vzteklinu,´´Kankuro si samozřejmě musel rýpnout a jiný účet než ten Kibův,tu v blízkosti sta metrů nebyl.Kiba se na to jen zašklěbil ,sedl si naproti zraněnému ninjovi a roztrhl obal,do kterého byl sněhově bílý fáč,zabalen.
,,Musíš bejt pořád tak protivnej?´´konstatoval Inuzuka a bez jakéhokoliv povolení si vzal Kankurovu ruku do té své a druhou rukou u začal čistit ránu od Akamarova útoku.Kankuro jen překvapeně pozvedl obočí ale nehodlal nic namítat.Proč by taky měl.Kibovi jemné a příjemné doteky v něm vyvolávali opravdu divné pocity.Naplnění,radost,mravenčení po celém těle.Tyhle zvláštní pocity se mu rozlévaly po těle ,avšak Kibova jemnost ho donutila nic nenamítat a nechávat se operovávat.
,,Kde si vůbec celej den byl?´´optal se Kiba trochu naštvaně.Vlastně si i říkal,že Akamaru udělal dobře.Aspoň dostal lekci a navíc se ho teď může dotýkat.
Cože?Co to melu?Asi jsem to s tím tréninkem přehnal.
Pomyslel si a chtěl mě donutit ať tu druhou věc,že se ho může dotýkat vymažu.Na tohle prý vůbec nemyslel:D
Každou chvíli ho však
po očku a nenápadně sledoval.Prohlížel si ho od hlavy k pasu a k pasu zase zpátky k hlavě.Znova musel uznat,že vypadá opravdu dobře.Kdo by to do něj řekl.
,,Neříkej,že ses o mě bál,´´řekl Kankuro škádlivě a mrknul na mladíka,který vůbec toto gesto nechápal.Zklopil oči před jeho pohledem ale vyvést z míry se nedal.
,,Ne,ale měl si mi říct kam jdeš.Mám tě na starost pokud sis toho ještě nevšiml.´´řekl znova naštvaně a trochu sevřel víc svůj stisk okolo Kankurovi ruky.Toho to okamžitě zabolelo,ale nedal to na sobě znát.Nechtěl ,aby Kiba se svou péčí přestal.
,,Byl jsem se jen tak projít,''odpověděl mu zmíněný ninja a díval se jak se jeho ruka mění v ruku egyptské mumie.Kibovi oči znovu hodnotili Kankurův pravý vzhled,který je každému záhadou.Nemohl se prostě vynadívat na jeho hnědé vlasy a bezchybnou tvář,která je vždy pomalovaná fialovými čáranicemi.
,,Proč na mě tak koukáš?´´Kankuro si samozřejmě Kibova pohledu všimnul.Ne,že by mu to vadilo.Naopak,bylo mu to docela příjemné,ale chtěl vědět co mu na to Kiba odpoví.
Inuzuka se nejdříve lekl.
,,C-co?Ń-no já jen,že,že…´´nemohl se vykoktat a tak Kankuro dořekl větu za něj.
,,Vypadám jinak?´´zeptal se a Kiba jen přikývl.

....poklračování příště......

To kvůli mě...

29. května 2009 v 19:06 | ...

To kvůli mě.....


To kvůli mně…

Naděje umírá poslední…Ano, to se vždycky říkalo. Ale proč, když to není pravda? Přesně jak říkal ON, zůstane jenom bolest a beznaděj. Tehdy, když jsme o tom mluvili, jsem mu nevěřil. Proč taky, vždyť to byl nepřítel, ale teď jsem si plně uvědomoval význam těch slov. Aniž by to Pein, nebo Nagato, či jak se jmenuje, tušil, vzal mu to nedražší, co na světě měl. Vzal mu jeho.

Den před tím, než Naruto odešel na horu Myoboku

Ani trochu se mi to nelíbí. Právě včera Tsunade rozhodla, že se mám vydat na horu Myoboku, ač vůbec nevím, kde leží, abych zesílil. ´Vůbec se mi tam nechce, hlavně z toho důvodu, že zítra máme mít výročí. Už to bude rok, co jsme se dali dohromady a ani to nemůžeme pořádně oslavit, protože odcházím brzo ráno. Chjo, to je ale život… To jsem, ale ještě nevěděl o tom překvapení, cos mi nachystal….

O něco později v přítomnosti

Smutně se pousměji. Tehdy jsem ještě nevěděl nic o životě, měl jsem jen své dětské sny a tebe. A o to všechno sem v ten den přišel…

Před chvílí

Když mi řekl, že věří v mé sny, zprvu jsem ho nepochopil. On a věřit mě? Myslel jsem, že je to jako s lovcem a kořistí. Kočkou a psem. Nebo životem a smrtí…takhle jsme Jin a Jang. Jsme jiní, ale přitom tak podobní, až by to někomu mohlo přijít zvláštní. S tím že mě protentokrát necháš jít, pomalu odcházím. Ještě si plně neuvědomuji rozsah tvých slov, ale vím, že až se znovu potkáme, budeme nepřátelé. Na život a na smrt.

Procházím troskami Konohy a při tom se snažím nevnímat ten uši drásající křik všude kolem mě. Dojdu až k Sakuře, ale stejně jí nevnímám. To jak se mě ptá, jestli sem v pořádku, co se stalo a jestli sem viděl pravého Peina. Nic nevnímám. Až ostrá facka právě od mé bývalé lasky mě probere. Nechápavě a zároveň ublíženě se na ní podívám.
"Za co?" ona se na mě, ale rozkřikne ještě víc.
" Za co? To jediné z tebe vypadne? Přestaň mě ignorovat a odpověz mi. Co se stalo??" Teď už chápu, proč ji Sasuke označil za otravnou. Když chceš něco říct, jenom tě praští. Ignoruji ten malý hlásek křičící uvnitř mě Řekní jí to, nebo tě zabije a místo toho začnu otázky pokládat já.
" jsou všichni v pořádku a živí? A co Hin, jak jí je?" Tehdy, než jsem stačil porazit jedno z Peinových těl probodl Hinatu, myslel jsem, že je mrtvá… Sakura si jenom povzdechla.
"Nemusíš se o ni bát, bude v pořádku. A co se týče ostatních, obětí nebylo moc, jenom…" při tom se zasekla. Když ani po dlouhé chvíli nedokončila svou větu, musel jsem jí pobídnout.
" Jenom co? Co se stalo?" podívala se na mě zvláštním smutným pohledem a spustila.
"Jedno z Peinových těl bojovalo s Kakashi-senseiem. A ač se Senci snažil, jak mohl, Pein ho nakonec porazil. On…nepřežil to" Zalapal jsem po dechu.
"Ne…to ne" sesul jsem se na zem. V očích mě pálili slzy, které si později našly cestu po mé tváři dolů. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ještě před pár týdny jsme byli spolu tady v Konoze, oslavovali naše výročí a teď…teď jsi mrtvý.

Den výročí

Byl jsem zrovna v Ichiraku, když mi někdo zakryl oči a se slovy " Hádej, kdo jsem" jsi mi foukl do ucha. Příjemný mrazík mnou projel a já hned věděl, že jsi to ty. Otočil jsem se k tobě, a aniž bych se ti podíval do tváře, jsem tě políbil. Nelenil jsi a ihned se do polibku zapojil. Odtrhli jsme se od sebe až ve chvíli, kdy nám oběma kriticky docházel kyslík. Tehdy jsem se na tebe zářivě usmál.
" jak to, že nejsi na misi?"
" uplatil jsem Tsunade, aby mě tu mohla nechat poslední den předtím, než odejdeš" a poslední den vůbec. Ani nevíš, jak jsem byl v tu chvíli šťastný. Skočil jsem ti okolo krku, nevnímaje lidi okolo sebe. Znovu jsme se políbili, ale tentokrát náruživěji. Po snad nekonečné době jsme se od sebe odtrhli, ty ses na mě usmál, vzal za ruku a odváděl od Ichiraku pryč. Přehlížel jsi můj nechápavý pohled a vláčel mě dál. Až později jsem pochopil, kam míříme. Na naše místo, kde jsme spolu byli nejčastěji.
Po chvíli jsme dorazili k menší mýtině. Líně tady tekla řeka, stromy vytvářeli příjemný stín. Jak už jsem ti jednou řekl, miluju to místo. Stejně tak, jako tebe. Uprostřed mýtinky jsme se zastavili. Otočil sem ke mně a políbil mě. Ne cudně, jako u Ichiraku, poznal jsem, co chceš. Žádná slova tu nebyli potřeba. Byli jsme jen ty a já a naše nekonečná touha…

Zpět v přítomnosti
A teď si mrtvý. Nemůžu tomu uvěřit. Proč, ptám se pořád dokola. Proč ty? Sakura mě tady nechala o samotě. Ač nevěděla, jak těžké to je, přijít pro ni nejbližší osobu, dokázala si to představit. Seděl jsem na zemi, pokryté střepy z prasklých oken a usedavě brečel. Kdybych tak přišel dřív, tak se to nemuselo stát. Dával jsem si to za vinu. To kvůli mně si zemřel, to kvůli mně už nemůžeme být spolu. To kvůli mně…

Nechci tě zratit pokračování

27. května 2009 v 17:00 | ...

Nechci tě ztratit! Pokračování


"Už budu muset opravdu jít Kisuke, budou mě hledat." přetáhla si přes hlavu černé triko a oblékla si haori. Naposledy k němu přiklekla a políbila "Měl by sis natáhnout i vršek abys nenastydl." a zmizela. Měla plnou pusu připomínek, ale stejně se obléknout musel. Oblékl si nejprve vnitřní bílé kimono,poté černé vnější a nakonec převázal páskem a haori. Pomalu kráčel pozdě v noci mezi stromy, občas se některého dotknul až, došel ke svému sídlu dvanácté divize.
"Kde jste byl, kapitáne takhle pozdě?!" zastavil ho u brány jeden člen jednotky. "Mohl jsem Vás zabít, přeci víte, že cizí členi jiných divizí nesmí na stanoviště jiné divize." otřel si mokré čelo.
"Jen tak dál shinigami, jen tak dál jsem hrdý, že jste v mé jednotce a tak skvěle strážíte bránu." usmál se Kisuke a pokračoval dál do svého pokoje.
"Myslím, že by, jste měl odejít, kapitáne Uraharo pryč dobrovolně, než sem přijdou jednotky a vyženou vás ze Soul Society za Váš výtvor Houyoku nebo snad vztahu ke kapitánce Yoruichi?" Kisuke se otočil ke dveřím a spatřil Aizena, zástupce kapitána sedmé jednotky.
"Co jste to říkal Aizene?" dával si dobrý pozor, aby volil správná slova.
"To víte, když víte něco, co nikdo jiný můžete to použít ve svůj prospěch. Náhodou jsem Vás a kapitánku Yoruichi dnes zahlédl v lese, jak se objímáte a líbáte.Víte, že tohle je proti pravidlům které porušujete, kapitáne Uraharo."usmál se mezi dveřmi. Za Aizenem se objevila Yoruichi a svůj zanpakutou držela těsně u jeho krku.
"Jestli to jen někomu cekneš!" ale jediné co Yoruichi udělala je, že teď měla Aizena za sebou a jeho zanpakutou pod krkem. "Aizene, teď porušuješ zákony! Napadl si kapitána!" podkoplas nohy a ruku mu zakroutila za záda. Nesponzorovala, že stačil rychle uhnout a zaútočil otevřeným zanpakutou. Ostří mečů se setkalo v jiskrách ale ne s Yoruichiným ba Kisukeho. Aizenovi se ruce rozklepaly natolik, že nedokázal udržet v rukou zanpakutou a upustil ho.Kisuke mu zasadil tak hlubokou ránu že zemřel ještě při pádu.
"Pane bože Kisuke! Zabil si ho! Zmizni prosím, než tě najdou ostatní kapitáni a vyženou násilím! Svedu to na sebe…" pronesla,klečela nad mrtvolou a Kisuke jen zahleděně koukal z mrtvoly na Yoruichi a naopak. Co teď? Prolétlo mu hlavou, ale jediné co mohl udělat, bylo, že opravdu uteče.
"Yoruichi!" ohlédla se na něj a dostavil se jen vášnivý polibek. Poslední dotek jejich rtů, potom kapitán dvanácté divize pro ni zemřel. V okamžiku kdy zmizel , začínala být zoufalá.
Když k ní doběhli kapitáni ,ptali se nejprve kde je Kisuke Urahara odpověděla jen, že našla Aizena ležet na zemi mrtvého. "Kisuke…"proneslo její srdce.
Otevřel oči.Znovu ten prázdný strop neříkající mu absolutně nic tedy kromě toho že je u sebe doma. "Yoruichi!"křikl a vyšvihl se do trupu. Proč se mu zdají pořád do kola sny jejich společné minulosti, které je otrokem?! Nenáviděl to, protože se to všechno stalo tak rychle… To samé se stalo i teď. Připadá si jako by se minulost opakovala. Rozbolely ho zavázané rány, všechny tři ve stejnou chvíli a jako na hada do pokoje vešel Ichigo s Rukiou a začali s výslechem. Děsně ho bolela hlava, ale odpovídal na všechny jejich otázky, tedy dokud…
"Sakra! Yoruichi je na pokraji smrti a my se tu bavíme o tom pitomým vzorku!Musíme je najít a zachránit!" křičel na ně a vstával z postele. Hlava se mu zamotala a spadl na zem.Rukia ho podepřela a podívala se na něj. Byl tak zoufalý…Nešlo ani popsat jeho výraz plný bolesti a strachu.
"Nevíme ani kde je…"řekla dívka a podívala se na Ichiga, který nechápal co se tady vlastně děje.
"Odpočiň si Uraharo ještě, jsi vyčerpaný." pomohla mu zpátky do postele a přikryla ho. Ichigo vylezl před dům a ruce si založil v bok. Chvíli přemýšlel ,pro něj to bylo něco úžasného ,nakonec se proměnil v shinigami a svůj zanpakutou vzal do ruky. Rukia po chvíli přišla za ním a proměnila se taktéž.
"Co si o tom myslíš Ichigo?" zeptala se ho, ale on mlčky vyběhl do ulic, aby se pokusil alespoň vystopovat cizí duševní tlak.
"Kapitánko Yoruichi, neodcházejte, prosím Vás o to jako zástupce ale především jako přítelkyně!Zapřísahám Vás!" brečela Soi Fong a klečela u jejího křesla. Mlčela a skládala věci do svého batohu. Už to bylo několik let, co zmizel Kisuke a od té doby se její kapitánka hodně změnila. Neusmívala se tolik, sedávala na vrcholku kopce nebo na kameni u jezera a přemýšlela, dokonce několik členů jednotky se Soi Fong ptali, jestli je Yoruichi v pořádku.
"Yoruichi!" chytla jí za ruku a tím ji donutila, aby se na ni podívala. "Proč budete zahazovat budoucnost pro minulost?" zeptala se zástupkyně a z očí se jí zpustily slzy.
"Víš Soi Fong, jsou věci, které jsou důležitější než budoucnost a minulost. Já žiju pro přítomnost. Oznámila jsem svou rezignaci celé radě." svou ruku položila na její vlasy a malinko je pocuchala. "Než jsem oznámila rezignaci, doporučila jsem tě na post kapitánky místo mě.Věřím, že to zvládneš." usmála se snad poprvé za několik let.
"Je to pro mě čest.Stejně ale nesouhlasím s vaším odchodem Yoruichi-sama." pohlédla k zemi a znovu se rozplakala.
"Budeš dobrá kapitánka." umlčela jí konečně, přehodila batoh přes záda a pomalu odcházela ze dveří.
Yoruichi se probrala v nějakém zatuchlém sklepě bez okna. Celé tělo měla ochromené z toho šoku, ale, co vlastně dělá tady? Přece naposledy cítila vůni Kisukeho tak proč je tady? Měla by ležet v Uraharově krámku… V tu chvíli sklepní dveře otevřel nějaký chlápek s delšími vlasy košilí a kalhotami. Yoruichi mlčela, jen na něj pohlédla.
"Takže kapitánka se probudila…To je dobře…"pronesl s rukama za zády a posunul se k ní blíže. "Takže buď mi pomůžete dobrovolně, nebo Vás k tomu donutím násilím." stál k ní zády, ani se nepředstavil tak proč by mu měla pomáhat.
"Nemám ponětí, o co vám jde, ale každopádně vám pomůžu přes mojí mrtvolu!" křičela na něj. Muž mlasknul ,rychlostí se přesunul k ní ,chytil jí pod krkem a přirazil ze zdi s přišpendlenýma rukama nad její hlavou.
"Nechci použít násilí Yoruichi, chci jen ,abys dělala to, co po tobě chci!"říkal s kapkou sarkasmu. "Večer provedeme obřad, kdy oddělíme tvého démona od tvého těla."v tu chvíli Yoruichi vykulila na něj oči.Démona? Jakého démona? "Tví předci uvěznili v těle tvé matky démona, který ničil vesnice a města. Ona ho při porodu převedla na tebe, jenže ti asi neřekla, že ho v sobě máš." usmál se a konečně ji pustil.
"Kisuke mě najde!" otočil se.
"Nenajde, to tetování tlumí tvou duševní sílu. Není možné tě vystopovat ,kočko." zasmál se potrhle a odešel z místnosti.Yoruichi si ze zoufalství klekla a tváře položila do dlaní. "Kisuke…"

U brány jí zastavil Ukitake, tvářil se na ni ustaraně. Věděla moc dobře, že mu nic neunikne.
"Přišel ses rozloučil, Ukitake?"usmála se z dálky a přikročila k němu. Beze slova jí objal.
"Vím že neodstupuješ kvůli cestování Yoruichi, a také vím že miluješ kapitána Uraharu, proto odcházíš." prokoukl to všechno.
"Ukitake, jsou věci, které mu potřebuji ještě říct a kdybych radě řekla že odcházím kvůli lásce ke zrádci neuvolnili by mě proto jsem řekla že chci procestovat lidský svět a že se někdy vrátím. Dohlédni na Soi Fong."řekla mu v objetí a pustila ho. "Zabil Aizena proto že nás chtěl prozradit, bylo to v sebeobraně nic víc…" pronesla a zamířila k bráně.
Nechtěla vzpomínat, konečně když ho našla tak se neshodli.Konečně když ho našla byla na pokraji smrti a konečně když ho našla, byla přepadena… jak zoufalé a hloupé. Pouhý polibek pod sakurou jí všechno připomněl a ona si některých vzpomínek cenila. Možná více ne svého života.Musela si přiznat že Kisukeho opravdu milovala jenže neuměla použít ty správná slova k vyjádření. Možná spíše stačili doteky a polibky…Ale teď když tu vězí bez pomoci, bez přátel a bez Urahary neměla nic… to proklaté tetování draka jí ubližovalo a tlumilo její sílu i když nechtěla… Studený pot jí stékal z čela a dokonce se jí i špatně dýchalo. Opřela se o studenou zeď a zapřemýšlela jak se odsud dostane. Jenže se svou nynější silou nic nesvede nemá sílu ani se proměnit v kočku.
"Pusťte mě odsud!"
Kisuke vstal z postele a došel ke svému zanpakutou. Pevně jí chytl rukama a začal k ní mluvit. Za každou cenu ji chtěl zachránit protože, protože jí miluje od chvíle kdy hráli na babu bleskovým krokem v lese sakur. Možná už od chvíle kdy spolu popíjeli saké nebo možná od chvíle kde za ním byla Soi Fong a prosila ať se zeptá své přítelkyně co s ní je. Nevěděl v tu chvíli že touží po něm. Byl tak slabý ale i přes to se vydal do ulic aby našel svou… svou přítelkyni ke které cítí mnohem více než obyčejné přátelství.
Proto na ni řval když se zraněná postavila tomu hollow když byl v úzkých.Neodpustil by si ale kdyby se jí něco stalo. Vyděsil jí a nakonec když dostala ten šok. Nechápal co se stalo svítilo to tetování na rameni a ona se celá chvěla vůbec nevnímala okolí a když přišel on a objal ji uklidnila se. Určitě tlumí její duševní tlak a sílu. Sakra byl zoufalí když jí nemohl pomoct.
"Jinto, Ururu, Tessai… jdeme proslídit město. Hledáme kapitánku Yoruichi."pronesl trojici a sám zmizel bleskovým krokem který opravdu dlouho nepoužil. Nevadí musí jí najít a to bez jakýkoli ztráty na životech kromě jeho.
"Uraharo! Zastav se!" křičela z dálky shinigami Rukia. "Podívej se támhle.!"ukázala k řece, kde se objevil zářící sloup síly. Vycházel ze starých doků. Kisuke nemrhal časem a vyběhl tím směrem. Tohle přece nemůže uniknout. Obyčejní lidé nic nevidí.
U budovy se všichni sešli včetně Ichiga s Uraharou. Podívali se na sloup tlaku a síly nepochybně to byla síla Yoruichi. Kisuke uvolnil svůj zanpakutou a vběhl dovnitř. Muž stál nad Yoruichi a povídal nějaké zaklínadlo nebo cosi. Nad nimi se objevil houf hollow takže každý měl plné ruce práce. Když zničili jednoho, další se objevil. Když se Urahara objevil přesunul se k Yoruichi která byla v bezvědomí.Muž, který říkal zaklínadlo ho ale odhodil na protější zeď ,v které se objevil proražený kruh. "Nenechám vás zničit mé dílo!"
"A já tě nenechám ji zabít!" zakřičel Urahara z dálky. Vyběhl a začal bojovat s ním mezitím Ichigo a ostatní zabíjeli Hollow.
"Ichigo!"zakřičel Urahara a zrzoun pochopil že si má vzít toho nejsilnějšího a on se zatím postará o Yoruichi. Vyběhl schody a zastavils e u stolu ke kterému byla přivázaná.Byla v bezvědomí a on nevěděl co má dělat. "Yoruichi!" trochu s ní zatřásl a rozvázal jí provazy.Znovu a znovu opakoval její jméno a čekal až se její oči otevřou ale nic.
Napadl ho zezadu hollow ale Kisuke se mu lehce vyhnul a zabil ho svým mečem.
"Kisuke!" zakřičel Ichigo a bránil se útokům protivníka. "Musíme udeřit stejnou ránou! Ty do tetování a já do toho parchanta!" zakřičel a vyhnul se dalšímu útoku.
Zarazit behinime do Yoruichi?!Ne… Pohlédl na svou dlaň
"Ki-su-ke?" řekla v boji a on se podíval z dlaně do jejích očí. Dívala se tak unaveně a přitom věděla co jí čeká. "Poslyš Yoruichi, já… musím… bude to trochu bolet…ale…"
"Já vím." zašeptala a zavřela zase oči. Ne!Nepřál si ať ty oči zavírá…Krásné žluté oči ve kterých se ztrácel… YORUICHI!
"Uraharo!" zakřičel z dálky Ichigo. Kisukemu vyrosil studený pot po čele a krev z tváře mu stékala najednou rychleji.Bylo to divné měl propíchnout její hebkou kůži ,které se dotýkal tu noc… Panebože!
"URAHARO!" Znovu vykřikl chlapec který měl už vyvolaný ban-kai.
"Já to nedokážu!"křičet okolo.
"Já ti věřím Kisuke tak to udělej!"řekla Yoruichi chytla ostří meče a namířila ho k tetování.
Kisuke nastavil meč naproti tetování a čekal na vhodnou chvíli pro Ichiga. Jeho meč mířil do srdce nepřítele až ho opravdu zapíchnul v tu chvíli Kisuke použil behinime a probodl tetování, které se rozsvítilo. Uslyšel přes záři Yoruichi jak vykřikla. Všichni se otočili jeho směrem protože v tu ránu začalo svítit celé její tělo a Kisukeho to odhodilo pěkně daleko.Neznámá síla řádila že tlaková vlna odhodila všechny kolem do příslušné vzdálenosti.
Když tajemná síla polevila ,všichni se ohlédli po Yoruichi ,ale její tělo leželo bezvládně, tam kde před chvílí. Kisuke odstrčil trosky které na něj spadaly a proběhl přes celou halu k ní.Nemohl nahmatat žádný pulz. "YOURUICHI!" křičel a poplácal ji po tváři.Snažil se jí probrat ale vůbec nereagovala.
"Uraharo je mrtvá…" zašeptala Rukia. Místo toho aby jí pustil se na ní otočil a naštvanější pohled u něj nikdy neviděla, dokonce se uvolnil jeho duševní tlak a kolem něho jakoby se udělala bariéra.
Yoruichino tělo se rozsvítilo a z jeho náruče se začalo vznášet a svítit. Kisuke vstal aby ji chytil ale Tessai a Ichigo ho chytli a i když se zmítal nepustili ho.Natáhl ruku k ní ale tělo se vznášelo víš a víš.
"Yoruichi!"vykřikl znovu ale muži ho táhli ven jelikož se začala budova bortit. Museli ho táhnout násilím protože když se dostali před zřícenou budovu Kisuke začal shrabávat trosky až si nakonec zoufalstvím klekl a rozbrečel se jako malý kluk. "Yoruichi!" zařval a bouchl pěstí do kusu zdi vedle sebe. Všichni koukali na jeho reakce a nikdo to necápal.Nikdo nemiloval zřejmě osobu tolik jako on a k tomu nikdo nevěděl co se mezi nimi doopravdy stalo. On jí zabil…
"Kisuke!" zakřičel dívčí hlas. Jeho brek se zastavila celý ztuhnul. Hluboce ale přesto přerušovaně se nadýchnul. Naděje se vrátila...

Nechci tě zratit

27. května 2009 v 16:55 | ...

Nechci tě ztratit!


Běžela, co jí nohy stačily, ale s takovým to zraněním se nemohla dostat daleko. Dýchalo se jí špatně, krev se jí hrnula do úst. Studený pot jí vyrazil po čele. Klopýtla už po několikáté, tvář se otřela o prašnou zem. Protivníci ji doběhli a zastavili se nad ní.
"Slavná mistrně bleskového kroku že by už nemohla?"zasmál se potrhle jeden z nich a přitom svůj zanpakutou jí zapíchl do ramene. Yoruichi vyplivla krev a chytla se za ránu a snažila se zadržet vytékající krev.
"Nikdy jsem neřekla…, že nemů-žu."vykašlala krev a obrátila se na bok. Možná kdyby použila nějakou ničivou techniku…běželo jí hlavou tolik myšlenek. Nesmí teď zemřít, ještě ne v tu chvíli se nad skupinkou včetně Yoruichi objevilo zářivé světlo pak obrovské světlo.
Yoruichi chvíli pozorovala co se vlastně děje ale oči se jí zavírali a pohlcovala jí únava a bolest.
Vydrž, Yoruichi
"pane správce co se stalo?"křičel od obchůdku Tessai. V tu samou chvíli po jeho křiknutí se ve dveřích Uraharova krámku objevil Jinto s Hanakari ale jejich šéf mlčel jako hrob místo toho vběhl do domku i s Yoruichi v náruči. Když se chtěl Jinto otočit a jít za Uraharou Tessai ho zastavil a zakroutil hlavou.
Kisuke ji položil na lehátko a okamžitě začal s léčením. Byla těžce zraněná. Rány na rameni a trupu byly dost hluboké, ale ona to vydrží, je přeci silná, vyrůstali společně. Ruce se mu rozklepali na pomyšlení, že by měla zemřít. Ani to nechtěl vyslovovat. Kdyby ji teď nezachraňoval, začal by panikařit, ale on vždy zachoval chladnou hlavu, ale nikdy se mu nestalo že …by…se to stalo zrovna jí. Bývalé kapitánce mobilních jednotek. Vždyť ona je tady ta silná ne on.
Ta rána zasazená do ramene mu dělala starosti krev kolem, jakoby zaschla rychleji než obvykle a zranění malinko zmodralo. Když jí sundával oranžové zakrvácené kimono, všiml si tetování jako při útocích Soi Fong. Ránu důkladně vyčistil možná důkladněji, než kdyby léčil například Kurosakiho ale… to tetování mu dělalo starosti.
Obvazy byly na pravém místě v pravou chvíli. Útočníci zmizeli jen co Kisuke přišel ještě, že šel náhodou kolem. Vlastně, když pomyslel, náhoda to nebyla, protože cítil, jak slábne její duševní síla. Co byli ale zač?
Když odcházel z jejího pokoje, síly ho opustily a zkolaboval. Léčil jí svou vlastní duševní silou. Nevypotřeboval ji zas tolik ale s únavou, kterou pocítil při strachu, že by o ni měl přijít.
"Šéfe!" křikl Tessai a jeho mohutné tělo se ohnulo ke Kisukemu. Nereagoval, jen ležel na zemi a dýchal normálním tempem jako by jen spal. Tessai ho odnesl do pokoje a přikryl dekou.

"Hej Ichigo!"volala Rukia na zrzavého chlapce tedy spíš muže, který kráčel k Uraharovu obchůdku.
"Pohni!"odpověděl na její křičení a šel kupředu. V noci to cítil i Rukia ale když se chtěl proměnit v shinigamiho náhle ta duševní síla zmizela, ale pocítil zase Uraharovu s místy Yoruichi. Co se to tu děje? V noci se žádný hollow neobjevil, tak proč cítil jejich síly?
"Přemýšlíš nad tím taky?"z přemýšlení ho vylekala Rukia která stála těsně před ním.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁ tohle mi už nikdy nedělej, rozumíš? Baka!" křičel. "Jo, cítil jsem nějako cizí duševní energii. Nemohl jsem jí nikam přiřadit."objevili se u dveří, ale na nich byla napsáno zavřeno.Rukia se podivila.Urahara a má zavřeno to není normální.
"Vítejte, pojďte dovnitř."přivítal je za nimi Tessai a už je strkal obříma rukama dovnitř.
"Co-co se tu děje?!"křičel Ichigo když ho muž násilím posadil ke kulatému stolku. Jenže Tessai, Jinto i Hanakari mlčeli. Ichigo si náhle uvědomil, že tu není Kloboučník ani černá kočka jménem Yoruichi. Byla tu podezřelá tichá atmosféra a dokonce i Jinto neměl žádné hloupé narážky na Kurosakiho.
"Tak už mi krucinál někdo vysvětlí co se to tu děje?"
Díval se na ni, pozoroval ji, jak trénuje v měsíčním svitu a v lese třešňových květu které v tuto roční dobu padaly. Uvědomil si, že i když je takový vtipálek, dokáže být i vážný a to v tuhle chvíli když pozorovat Yoruichi při uzavřeném tréninku. V tu chvíli měl ještě vestu haori kapitána 12. divize.
Zastavila se a oddýchávala mezi tím se Kisuke dostal k ní a chytl jí za ruce, aby jí zabránil dalším útokům. Nečekal ale, že mu podrazí nohy a přehodí přes záda na zem. "Ty jsi byl myšlenkami vedle."zasmála se a sedla si na zem. Jeho hlavu si položila do klína. "Dneska je krásný měsíc."pronesla a vůně padajících lístků sakury se nesla vzduchem všude kolem nich.
Otevřel oči a zadíval se na prázdný bílý strop neříkaje absolutně nic. Prudce trupem vstal a přesunul se vedle do pokoje, kde ležela Yoruichi. Ležela a dýchala už bez potíží, ale to tetování nemizelo, připomínalo mu to draka… obvaz byl ráno vyměněný asi Tessai. Oddychl si a v tu chvíli otevřela oči a pohlédla na něj. "Kisuke? Co-Co se stalo?" rychle jí stiskl ruku, aby se ujistil, jestli to není přelud.
"Jsi u mě doma. Odpočívej, potom ti vše povím."uklidnil ji, ale ona je tvrdohlavá ihned se pokoušela vstát. Zasyčela bolestí a chytla se za břicho, přes které ihned prosákla krev.
"Ty trdlo, řekl jsem ti, abys odpočívala ne, abys vstala!"řekl posmutněle a přitom ji k sobě přitiskl a opatrně ji objal.Yoruichi vykulila oči, nechápala jeho reakci, nechápala, co se vlastně stalo a co tu dělá. "Jsem rád, že si mi…ehm, ehm že jsi neumřela."uložil ji zpátky na lehátko. "Řeknu Jintovi ať ti něco přinese." zašeptal a odešel z pokoje. Zavřela oči a usnula.
"Uraharo!" vykřikl na něj Ichigo a ukázal prstem, aby na sebe ihned upozornil. Ihned se ale zastavil, protože spatřil Kisukeho výraz v obličeji. Neměl svůj tradiční úsměv nebo vážný pohled protože se jedná o Soul Society, ale tenhle pohled neznal. Byl plný bolesti…
"Ichigo, potřebuju, abyste šli s Rukiou do Soulu Society a odnesli kapitánovi Ukitakemu tenhle vzorek.Neříjte že to posílám já. Žádám vás o to." řekl, podal mu zkumavku se vzorkem a zmizel ve dveřích z krámku.
"Co mu je zbláznil se snad?"otočil se Ichigo na Rukiu která krčila rameny. Ichigo se změnil do podoby shinigami.
"Ne tak rychle mladý muži. Brána do Soul Society se hlídá pečlivěji od vašeho příchodu, proto se bude otevírat zhruba tři dny." upozornil ho Urahara a teprve pak odešel.Ichigo zklamaně odešel z krámku s Rukiou za patami. Možná že to bylo i dobře, narazil by určitě na toho kapitána 11. divize Kenpachiho Zaraki a nedostal by se zpátky, ale na druhou stránku se dlouho s nikým nezabojoval tak dobře jako tenkrát se Zarakim nebo s Byakuyou.
"Je tvůj bratr v Soul Society?"otočil se na Rukiu která se na něj s překvapením podívala.
"Ano, určitě je." odpověděla. Náhle spatřila v Ichigových očích ty zářivé hvězdičky když má přijít boj. Ale ne… pomyslela si.

Záblesk moc smutných vzpomínek za roky kapitána 12. divize. Týdenní schůze kapitánů otrava pro Kisukeho pro Yoruichi část své hodnosti. Stařík ukončil jednání a Kisuke odcházel jako poslední. Možná proto že si ostatní kapitáni z něho dělali legraci jen proto, že je nováček. Nejvíce Ukitake, ale to věděl, že to myslí z legrace. Už na první pohled vypadal moc přátelsky a Kisukemu vše co se týče hodnosti kapitána, vysvětlil.
"Yoruichi počkej." křikl na ni. Otočila se. On nebrzdí! Prolítlo jí hlavou, a když Kisuke běžel, jako zákon schválnosti zakopl a spadl na ni.
"Yoruichi- sama, jste v pořádku?" ozvala se Soi Fong z pevné země nad nimi.
"Kapitáne dvanácté divize, můžete slézt! Nejspíš jste zakopl!" při tom se ústy přiblížila k jeho uchu. "Baka Kisuke! Baka!"zašeptala a usmála se.

Urahara stál u řeky za městem a díval se na zapadající slunce pod rozkvetlou sakurou. Proč vzpomíná na to, co už dávno bylo? Možná protože se tu objevila tak nečekaně k tomu ještě poraněná skoro polomrtvá. Vzal ze země kamínek a hodil ho do vody. " Zase jeden nudný den." pronesl pro sebe.
"Už se zase nudíš Kisuke?" uslyšel její hlas. Přece včera jí nařídil ,aby odpočívala že í potom všechno poví. Otočil se.
"Jako obvykle." usmál se a vykročil jí naproti. Klopýtla, ještě není v úplné pohodě proto jí Kisuke zachytil , vzal do náruče a posadil ke stromu. " Jak si věděla kde budu?" podíval se na ni ,poté se opřel o kmen stromu vedle ní.
"Vím moc dobře že miluješ rozkvetlé sakury, a tahle je nejblíže od tvého krámku." zasmála se ale v zápětí zakašlala.
"Opatrně." varoval jí Urahara. Zadíval se ni ,neviděl jí tak dlouho…chyběla mu i když to nechtěl přiznat.Seděli v tichosti v zapadajícímu slunci. Kisuke si přisedl kousek blíže.
"Proč po tobě šli Yoruichi?" zeptal se a dál se díval na veliké slunce které skoro zapadlo.
"Netuším, křičeli něco že jsem bývalá kapitánka 2. divize mobilních jednotek.Pak jsem ucítila jenom bolest. A nakonec jsem omdlela a probudila se před dvěma dny u tebe v obchodě." položila svou ruku na jeho která poklidně ležela na trávě. Kisuke se k ní natočil na vteřinu sekundy zapomněl , na co se chtěl Yoruichi ještě zeptat a že mají jít otevřít bránu pro Ichiga a Rukiu.
Možná že ji chtěl jenom pozvat na trochu saké a popovídat si.Také že to udělal ale došlo i k něčemu jinému. Upil z mističky s alkoholem a usmál se na ni. Tentokrát pozorovala Yoruichi Kisukeho. Byl tak zvláštní… ne svým humorem nebo svou inteligencí ale svým chováním k ní samotné. Napila se také a znovu na něj pohládla, ležel na zádech a povídal něco o své jednotce. Yoruichi dostala tak bláznivou myšlenku až se začervenala.Po čtyřech přilezla k němu, ruce položila kolem jeho hlavy a dívala se na něj jako před malým okamžikem. Kisuke bezmyšlenkovitě hleděl na kapitánku druhé divize jak bojuje sama sebou. V tu chvíli se opřel lokty a přiblížil se k ní. "Yoruichi…"zašeptal.
"Pro-promiň." slezla z něho a přemístila se na místo naproti němu.
Kolem její hlavy se začínaly objevovat růžové lístečky sakury a větřík si pohrával s jejími tmavými vlasy.Ve světle zapadajícího světla vypadala tak… jinak prolítlo Kisukemu hlavou. Nikdy nenašel tolik odvahy aby jí políbil ale právě teď dostal chuť to udělat. Připadal si jako blázen měl tolik příležitostí tolik možností to udělat! Bál se jak by reagovala a v tu chvíli se na něj otočila.Nachytala ho jak jí pozoruje. " Víš Yoruichi, i když jsme jen přátelé, občas mám potřebu udělat něco více. Udělat…nevím jak to říct." stiskl její ruku až nakonec prsty propletl. Yoruichi se malinko zamračila. "Tohle!"řekl naposledy a políbil jí lehce na ústa aby jí dal čas na útěk. Co si to nalhával, ona se přidala, nezmítala se, nebránila se, ruce zabořila do jeho vlasů.
Z dálky je spatřil Ichigo s Rukiou. Chvíli oba přemýšleli co se tu vlastně děje. Yoruichi a Urahara spolu? To jim nešlo vůbec do hlavy.
"Ti dva mají společnou minulost o které neřekl šéf ani mě mládeži. Takže nechte jim chvíli a oni přijdou otevřít bránu do Soul Society. Nezapomněl nebojte se." Oba dva ztuhli. Lekli se Tessaie který stál za nimi a měl zamyšlený výraz v obličeji.
"Rukio zdá se mi to nebo tenhle maník je fakt herecký tip?" pošeptal k dívce Ichigo a prstem ukatoval za záda na velkého chlapa s knírkem a brýlemi.
"Ty sis toho všiml, chlapče?!" brečel a ruce mu svíral jako v kostele.
"RUKIO POMÓÓZ!!!"
"Počkej Kisuke. Co to vlastně děláme?!" zašeptala, ruku položila na jeho tvář a pohled zabodla do země. Oba tlumeně oddychovali. Celé se chvěla…
"Vzpomínáme na staré dobré časy?" snažil se o vtip. Opřela svou hlavu o jeho rameno a ruku položila na druhé. " Jsem unavená Kisuke, mohl by si mě vzít domů?" zašeptala. Začal mít o ni znovu strach. Vzal ji do náruče a donutil ji, aby zavřela oči a hlavu položila o hruď.
"Jistě že vezmu."políbil jí do vlasů a pomalu šel směrem ke krámku.
To ráno kdy se probudil, kdy ležela vedle něho pro prohýřené noci. Bolela ho šíleně hlava, vypili toho opravdu hodně.Kisuke měl ranní prohlídku své divize jako posledních několik let. Nechtěl jí opouštět, ještě nikdy jí neviděl tak sladce spát. Sedl si do podřepu, sundal si své haori a přikryl jí. Jen se zavrtěla a odpočívala dál. Vyšel na svou ranní prohlídku. Jeden shinigami na verandě spal! Jak nepřípustné…
"Ehm…" upozornil na sebe Kisuke a zastínil ho.
"Ka-kapitáne Uraharo…nezlobte se měl-měl jsem ce-celou noc hlídku." klekl si na kolena a prosil o odpuštění. Kisuke se jen usmál. Byl opravdu kapitán pohodář.
"To je v pořádku, hlavně že se nic nedělo, běž si odpočinout."ukázal do dálky na znamení, že mu dává na pár chvilek pauzu. Shinigami mlčel a raději rychle odběhl, aby využil každou minutu.
Kapitán zatím vyrazil dál. Jeho zástupce svolala všechny členy dvanácté divize. Kisuke přispěchal jako poslední. Prošel kolem všech členů včetně zástupkyně.
"Kapitáne Uraharo, omlouvám se, že se ptám, jestli je to ode mne troufalé, ale kde máte své haori?" zeptal se jeden shinigami. Kisuke zavřel oči, odfrknul si a k přikročil zvědavému shinigami.
"Co děláš, když se ti ušpiní kimono dejme tomu třeba od saké nebo večeře?"
"Vyperu si ho."
"Přesně, proto ho na sobě nemám, hned jak skončí totiž nástup, jdu si prát haori." usmál se, přesto věděl, že na něm není ani smítko, jen ženská vůně. "Konec kontroly!"zakřičel.
"Ano pane!" zakřičeli všichni jednohlasně a zmizeli. Kisuke zamířil zpátky do svého pokoje. Haori leželo srovnané na zemi Yoruichi nikde jen lísteček na vestě: Příště zvu tebe. Yoruichi
Ichigo s Rukiou přešli v pořádku na druhou stranu a i brány je ihned čekal Ukitake kterému poslali vzkaz a Zaraki který se těšil na pořádný boj už se zanpakutou v ruce a s Yachiru na zádech.
"Ahoj Ichi!" křičela "Keník přišel sem kvůli tobě." mávala rukou a ukazovala na svého kapitána, který už se těšil na krveprolití. Ichigo se též usmál, ale vzápětí je zastavil na okamžik Ukitake, který si je vzal sebou kvůli vzorkům, které mu předala Rukia.
"Jen počkej Kenpachi! Potom si to rozdáme!" křičel Ichigo z dálky.
"takže, kapitáne Ukitake co myslíte, že to je?" zeptala se svého kapitána Rukia.
"Nevím, z informací co si mi řekla, toho moc nevydedukuji ale, jestliže je to jako ban-kai Soi Fong mohl bych mít, dá se říct protilék. Ale když kapitánka Soi Fong odvolá ban-kai tetování zmizí." přemýšlel Ukitake nahlas. "Prozkoumáme to a uvidíme, ale pár dní to bude trvat." usmál se na Rukiu.
Vždycky byla problémová kapitánka, která byla věčně bez starostí, ale své podřízené uměla pochválit a za práci dobře odměnit. Věčně se nudila, jelikož její jednotka byla v pohybu jenom při velikém nebezpečí a jestliže si mysleli, že pouhý hollow je velký sousto Yoruichi jenom seděla a přihlížela na ostatní divize. Pomohla jím, teprve když neviděla žádnou jinou cestu.
Seděla ve svém pokoji v křesle a dívala se tupě před sebe, přemýšlela. Dveře otevřela až Soi Fong která seděla na kolenou a čelo držela u země. Stala se Yoruichinou zástupkyní tak jak si zasloužila.
"Omlouvám se Yoruichi-sama, ale vypadáte zamyšleně. Trápí Vás něco?" zeptala se s hlavou stále u země.
"Soi Fong, je zločin někoho milovat a neříct mu to ze strachu protože by ses bála, co by na váš vztah řeklo okolí?"zeptala se, stála hledící někam do rohu místnosti jako by tam viděla obraz své budoucnosti. Nebo toho na co se ptala své zástupkyně. Ucítila, že znejistila otázkou, proto jí obešla a zavřela za ní dveře, pak poklekla na jedno koleno, její haori se sneslo k zemi a svou ruku položila na hlavu Soi Fong. Tvářila se opravdu zranitelně a zoufale.
"Nevím, kapitánko, ale měla byste tomu muži říct¨, co k němu cítíte. Nestyďte se za své city ale, jestli je to nějaký kapitán…" zvedla hlavu vzhůru a pohlédla do těch ztrápených očí. "Kapitánko, to nedělejte, zahráváte si. Nemůžou dva kapitáni být spolu, nezlobte se na mě Yoruichi-sama, ale…"
Yoruichi se na ni usmála. "Věřím, že mi vždy dobře poradíš Soi Fong." pocuchala jí vlasy a vstala ze země. "Potřebuji být chvíli sama…" zástupkyně kapitánky druhé divize pochopila a vypařila se z pokoje. Yoruichi se zklamaně podívala k zemi…
Kisuke seděl u kulatého stolu s miskou jídla v ruce a čínskými hůlkami ujídal. Ostatní seděli kolem včetně Yoruichi která si připadala jako padouch. Nevěděla proč, ale cítila se tak.
"Hollow!" zakřičel Jinto a vytáhl svou basebalovou pálku. Dívenka s Tessaiem už vyběhli a Jinto aby se předvedl před Yoruichi začal křičet, ať počkají. Yoruichi vstávala, aby šla údajně pomoct ale Kisuke jí chytl za zápěstí a odstrčil ode dveří dál. "Ty zůstaneš tady Yoruichi!"přikázal a vyběhl za nimi bleskovými kroky.
Tenhle Hollow byl nějaký až moc inteligentní proto skupinka nechala všechno na Kisukem ale ten nečekal, že se objeví dva. Kisuke byl obklíčen ale nemohl riskovat životy svých přítel, proto jim nařídil, ať se nepřibližují. Zvládl by je opravdu, kdyby ho jeden nechytl do pařátů a nedržel a mezi tím ten druhý se připravoval na útok. "Probuď se behinime." rozkázal ale zanpakutou zůstával zavřený. V tu chvíli pochopil, proč jsou dva. Jeden požírá jeho sílu a jeho zanpakutou ohluchne a druhý mezitím zabije shinigami. Na zádech ucítil šílené pálení a dokonce něco mokrého.
"Hadou 31: Shakkahou!" uslyšel a nepřátelé byli rozmetáni na kousky. Kisuke hledal původce ničivé techniky, až spatřil Yoruichi. Dýchala mnohem rychleji než normálně a klečelas jednom koleni. Chtěl se rozeběhnout k ní, ale jak se ukázalo, to co pocítil na zádech, nebyl pot ale krev. Natáhl k ní ruku, ale sám omdlel…
Spoustu zraněných a to jen kvůli průniku hollow do Soul Society jak je to sakra možné?! Yoruichi se dívala kolem a hledala jenom své členy divize. Dva našla už mrtvé pár těžce zraněné. Sama měla ránu na tváři a přes břicho ale nebylo to tak vážné jako u ostatních. Kapitánka Unohana pomáhala s těžce zraněnými a říkala, co se má dělat. Rozhlédla se kolem a spatřila ho! Držel se za rameno, haori bylo celé od krve a řezná rána na rameni se jí už z dálky nelíbila.
"Kisuke!" podepřela ho z druhé strany.
"Mám asi vykloubené rameno. Ta rána nezasáhla životně důležité orgány, takže můžu počkat až Unohana doléčí vážnější zranění." zašeptal a hlas se mu chvěl, ale neměnilo nic na tom, že by se kapitán měl, nechal vyléčit mezi prvními.
"Pojď Kisuke, Unohana tě vyléčí." usmála se a pomohla mu ke kapitánce, která zkontrolovala ránu a vykloubené rameno hmatem.
"Kapitáne, vydržíte bolest?"podívala se od ramene na Kisukeho.
"Bolest je moje druhé jméno!" usmál se. "Kapitánko Yoruichi držte mu prosím druhou ruku." poprosila Unohana. Yoruichi mu ji stiskla a přikývla. Unohana ruku uchopila a udělala s nimi pár pohybů mezi tím Kisuke zařval a stiskl Yoruichi tak silně že jí ruka skoro zmodrala.
"Hotovo, nechte to zatím v klidu, kapitáne Uraharo." Unohana odešla k dalším.
"Kisuke, můžeš mě už pustit?!" upozornila na sebe Yoruichi.
"Ne, chci tě držet ještě chvilku."prsty přejel přes její trup, který byl také zraněný.


Kisuke se posadil s omotaným trupem do sedu a díval se kolem sebe. Pak si na všechno vzpomněl a pohlédl na zanpakutou vedle své postele. Doslova vyskočil z přikrývek a vyběhl k Yoruichi do pokoje. Seděla u menšího stolečku a ustrkávala čaj. Když do pokoje vtrhnul Urahara vstala a dívala se, co udělá. "Řekl jsem ti, že zůstaneš tady!"odhodil hrníček s čajem a stahoval ji do úzkých ke zdi.
"Kdybych nepřišla, byl by si mrtvý!" zakřičela na něj, ale stále couvala, až narazila na zeď.Urahara se opřel rukama kolem její hlavy.
"Krucinál Yoruichi ale ty si mě neposlechla!"zařval ze všech sil a rukou strhnul asi pět polic pod sebou a zlomil je na dvakrát. "Řekl jsem ti jasně, zůstaň tu, ne ty si tvrdohlavá a musíš si jít za svým! K čertu s tebou!" tentokrát udeřil pěstí u její hlavy, až prorazil zeď a potom odešel z pokoje úplně. Yoruichi zůstala ohromeně stát na místě a pak sjela po stěně na zem. Nechápala v poslední době jeho reakce plné vzteku nebo naopak něhy. Kruci s ním! V tu chvíli, kdy použila ničivou techniku, ucítila u srdce bolest takovou, jakoby jí probodával zanpakutou. Nechápala to…vždyť jí používala častěji než jakýkoli shinigami.
"Co to s tebou je Kisuke…?" zašeptala do pokoje.
"Šéfe, proč jste na paní Yoruichi křičel?!" zeptal se Tessai. Přihlídl jenom když Kisuke na něj mávl rukou, mlasknul, vzal si behinime a odešel s kloboukem na hlavě.

Yoruichi seděla na velikém kameni u malého jezírka v lese sakur. Měla zavřené oči a snažila se soustředit. Bylo to nemožné, protože celou dobu na ní koukal Kisuke. Nikdy nešel blíž, jen prostě koukal a usmíval se tak nějak podivně… "Proč nejdeš sem Kisuke a stojíš mezi stromy?" řekla zády k němu se zavřenýma očima.
"Nevím, Soi Fong říkala, že nejsi ve své kůži, abych byla tvá zpovědnice."založil si ruce na prsou a podíval se na měsíc. K tomu začaly padat lístky sakury. "Takže, co ti vlastně je?"otočil se konečně na ni.
"Nic, opravdu nic mi není, jen teď často přemýšlím." usmála se na něj a udělala jeden bleskový krok za něj a pak udělala další ke kmenu jednoho z mnoha stromů. Kisuke se usmál a udělal taktéž bleskový krok. Rukama se opřel kolem její hlavy a přitiskl si k ní blíž. Vždycky byl o hlavy vyšší než ona sama a v ramenech mohutnější ale ona byla zase rychlá jako nikdo. Kisuke se pomalu skláněl a zavřel oči jenže jediné co políbil, byla kůra stromů. Proklouzla mu mezi rukama a udělala další bleskový krok. Jo to byla její technika. Snažil se jí dohonit, ale opravdu na ní neměl. Jediné co udělal, bylo, že jí chytil za ruku, ale potom mu zase utekla. Kisuke zastavil a rozhlédl se kolem. Kde by mohla být? "Vzdávám se!" zakřičel.
V tu chvíli to udělala. Objevila se mu za zády a objala ho tak že své dlaně položila na jeho prsa a tváří se opřela o lopatky a zavřela znovu oči.Kisuke se zamračil ale Yoruichinu ruku na jeho srdci položil svou. Dva kapitáni v haori jeden objímá druhého, to bylo zakázané, protože nikdy nesmělo dojít ke spojení dvou divizí proto se Kisuke tvářil, ale přitom před chvílí se jí snažil políbit. Otočil se a pohlédl na ni. "Už vím o čem Soi Fong mluvila Yoruichi." udělal k ní krok a ona udělala také ale dozadu. Jak se k ní blížil, ona utíkala dozadu, ale proč? Ona vlastně chtěla, aby jí objímal a šeptal sladká slovíčka. Zastavil jí až kmen stromu.Urahara opřel lokty vedle její hlavy a chvíli rozmýšlel, jestli to má udělat nebo ne. Jestli jí má políbit nebo ne. Ještě na okamžik zvedl hlavu a rozhlédl si, jestli tu nikdo není. Pak se zase otočil na ni. Chytla mu jednu stranu límce do pěsti a zatahala směrem k sobě.Kisuke se usmál a dotkl se lehce jejích rtů, přejel po nich.Yoruichi položila ruce na jeho hruď a nechala se unášet tím kouzlem polibku a krásného večera plný lístků sakury.
"Ichigo! Už skoro nám docházejí síly, ale pořád stojíme pevně na nohou!"křičel Zaraki celý pořezaný od Ichigova zanpakutou a Ichigo od Zarakiho. Oba bojovali daleko od Soul Society, aby nikomu neublížili a nezničili žádné budovy.
"Jo ale já nebudu ten, co prohraje!" vykřikl a vyvolal zangetsua. Zaraki se zasmál.
Rukia z dálky koukala na zápas dvou bláznů.
Yoruichi seděla s malým Jintem u stolu a popíjela čaj nic jiného kromě vody, jí tu asi nedali. (xD)Nechápala jeho chování v posledních dnech, možná to způsobila ona svým příchodem, přece jenom kvůli němu ho vyhostili ze Soul Society, ale především to byla jeho vina, že stvořil Houyoku
Jenže kdyby se to tehdy nestalo, mohl by zůstat aspoň jako pod kapitán… na druhou stranu kdo by chtěl do divize zrádce. Yoruichi v celém těle pocítila úbytek energie a své duševní síly. Čelo se jí orosilo studeným potem. Ruce se jí oslabily natolik, že hrníček s čajem spadl na zem a rozbil se.
"To si ale utřete Yoruichi!" křikl Jinto a upil. Yoruichi se chytla na hrudníku a pak ze sebe strhla obinadla kolem rameni, tam totiž byl zdroj uniku. Když bylo vše dole, uviděla černé tetování, které se z nenadání rozsvítilo. Palčivá bolest se roznášela po celém těle až Yoruichi úplně ochromila a celá se začala cukat.
V tu samou chvíli se rozsvítil i vzorek Ukitakemu.
"Ki-su-ke…" řeklo její svědomí a spadla na bok k zemi. Kisuke vletěl do pokoje a chytil Yoruichi kolem ramen a objal jí. "Yoruichi, no tak uklidni se."šeptal jí do vlasů a lehce s ní houpal, až upadla do bezvědomí. "Jinto, máme veliký problém."otočil se Kisuke na chlapce.
"Už musím jít." řekla mu opřená o jeho břicho a hrající si s jeho rukou.
"Ještě ne." pronesl a naklonil se k jejímu břichu. Zvedl kimono, půlku haori položil na zem, aby měl volný průchod k jejímu trupu. "Musíme připravit operaci."a přitiskl své rty k jejímu bříšku. Yoruichi se jen zasmála a nechala se laskat. "Provedeme řez odsud……….sem." políbil celé břicho. Chtěla si srolovat kimono zpátky ale Kisuke se nenechal od své kořisti odradit. Vzal Yoruichi za ruce kterými ho chtěla ze sebe shodit a přišpendlil je nad její hlavu. "Nesmíte přerušovat přípravy operace."jednou rukou stále držel její ruce a druhou zase dal pryč kimono. Jazykem putoval po celém jejím břiše, až do něj kousl. "Operace hotova."zasmál se Kisuke a pustil jí.
Yoruichi se opřela jednou rukou o zem a dívala se na něj. Změnil se, věnoval jí tolika pozornosti, byl tak milý a i když jí teď rukou silně svíral, stejně se ji jemně dotýkal. Pak vstala úplně a mířila k východu.Otevřela dveře, Kisuke jí nechtěl nechat jen tak odejít proto ji chytl za ruku a cukl k sobě.
"Ještě neodcházej." usmál se od ucha k uchu. Yoruichi zaslechla něčí hlas, shinigami!"zatáhla Kisukeho zpátky.Narazila ho ke zdi a přikryla mu pusu rukou. Oba tiše čekali, až nezvaný shinigami zmizí, protože jestli by je někdo viděl, nebylo by z toho povzbuzení. "Večer se uvidíme v lese." usmála se, naposledy ho políbila a zmizela bleskovým krokem.
Pocítil tu změnu jejího duševního tlaku na dálku. Proto se tak rychle objevil v krámku, použil bleskové kroky. Nechápal, co se stalo, to tetování kolem zaťaté rány se rozsvítilo světle modře, jakoby to nebyla obyčejná rána.
"Jdeme si pro ni, bývalý kapitáne…" Kisuke se otočil k otevřenému oknu, kde posedával nějaký chlápek v černé košili se slunečními brýlemi a jednou nohou houpal dopředu a zpátky.
"Kdo jste?! A co po Yoruichi chcete?!" křikl jeho směrem a ukázal na něj svou hůl. Byl připraven do akce.
"Nezáleží na mém jménu, záleží jen na tom, abys mi ji předal.Nebuď blázen, mě nemůžeš zabít." usmál se a seskočil z okna.
"Nikdy nikdo mě nepřinutí ti jí vydat.Jedině přes mou mrtvolu."zamračil se a vyvolal jméno svého zanpakutou.
"Já s tebou nechci bojovat, člověče." řekl znuděně možná až příliš. Kisuke stál klidně na místě, nezpozoroval však, že muž se přemístil možná ještě rychlejším krokem než je bleskový za něj a píchl ho dýkou do boku poté do ramene a nakonec do druhého ramene. Sakra…prolítlo Uraharovi a padal k zemi. Osoba zůstala nad ním stát a povídala něco o pomstě světu, a že díky síle bývalé kapitánky mobilních jednotek Yoruichi bude mít konečně vyhráno. Ne to nemohl dopustit, už zase prohrál…
Když se útočník přiblížil ke dveřím, kde ležela Urahara se začal plazit k němu. "Nech jí být povídám!" chytil ho za kalhoty a svalil se na zem. "Měl bys v klidu ležet, zbývá ti chvilka života." zasmál se a trhnul nohou, aby ho ta nicka pustila. Urahara neměl na výběr, zůstal ležet a před očima mu tmavlo,jeho největší lásku mu kradou a ona je na pokraji smrti.Co se tu sakra děje?! Kisuke stále upadal do většího bezvědomí a i když se snažil nechat oči otevřený, jakoby nad ním někdo stál a snažil se mu je zavřít násilím. Víčka mu stále více těžkla. "Yoru-chi." zašeptal, na zemi ucítil svou vlastní krev, která začala schnout. S ženou na ramenech pomalu odcházel předními dveřmi a Uraharu tam nechal vykrvácet. Natáhl ke dveřím ruku, nemohl ani mluvit, vyschlo mu totálně v krku a oči už neudržel déle otevřené.
"Kapitánko Yoruichi?" procházel se po stezce v lese sakur náhodou. Spíše mluvil ve formalitách, kdyby náhodou někoho potkal z nezvaných hostů. Byli při tom dohodnutí, že se sejdou tam, kde je nikdo neotravoval a neukazoval si na ně prstem a říkal si: To jsou ti dva zamilovaní kapitáni, co spojili své jednotky…! Jakoby toho nebylo dost na přemýšlení, skočila na něj ze stromu a praštila ho do hlavy.
"Nejsi v pozoru Uraharo!" křikla na něj a pokusila se ho kopnout, ale on lehce uhnul, vyskočil na větve stromu a začal před ní utíkat, ale to se mu moc nevyplatilo, jelikož měla rychlost v sobě doběhla ho a strhla ho na zem. Spadli na trávu a šíleně se smáli, kdo kde by si na ně ukazoval, jací to jsou blázni, že spadnou ze stromu a smějí se tomu. "Málem jsem ti utekl." řekl mezi záchvaty Kisuke.
"No to tedy ne!" ruce opřela kolem jeho hlavy a obkročmo na něj sedla. "Nikdy by si mi neutekl!" zase se začala smát a čelem se opřela o jeho hruď.Teprve potom, co zvážněla, ho políbila a svalila se vedle něho. "Nebaví mě, když se musíme skrývat, když to děláme.Nikomu tím neubližujeme Kisuke!" bránila se, bránila jejich vztah, ale, co on s tím mohl, udělat prostě to byli pravidla Soul Society pravidla mezi kapitány a on je změnit nemohl, přece jenom byl kapitán krátce ale netušil, že se zamiluje zrovna do Yoruichi nejlepší kamarádky a kapitánky která ho doporučila na jeho post.
"Nemůžeme s tím nic udělat." převalil se na ni, a aby ji konečně umlčel, vášnivě jí políbil. Ruce mu zabořila do vlasů a Kisuke pocítil, že ho potřebuje čím dál více. On cítil k ní to samé, jenže se bál zajít daleko… Bál se že jí ublíží.
"Chci tě Kisuke…"zašeptala u jeho rtů a začala mu sundávat haori.
"Co když nás někdo uvidí Yoru…"ukazováček mu položila na rty a zakroutila hlavou a znovu se vrhla na jeho rty jako hladový vlk. Svou rukou jí sundával taktéž haori a první se sneslo to Yoruichino…
"Ichigo sedni si v klidu!" křikla na něj Rukia, která společně s Ichigem našla Uraharu v kaluži krve se třemi zraněními.Tessai mu rány obvázal, ale byl v komatu. Ukitake vyhodnotil vzorek, jako zbraň která požírá duchovní sílu podobně jako páska přes Zarakiho oko a když se rozsvítilo v tu chvíli, kdy se rozsvítilo Yoruichino zranění kapitán Ukitake pocítil pokles duševní síly. Postačí, aby byl útočník, co takovéto tetování vytvoř zničen a zbraň na těle by měla zmizet.
"Jak dlouho ještě bude ležet!" křičel Ichigo, ale to mu už do obličeji přistála váza, kterou hodila Rukia a aby to nevypadalo nápadně, vzala si hrníček s čajem a upila.
"Vím, že si to byla ty!" křičel a ukazoval na ní prstem. Dokonce si sedl a ruce založil na hrudníku.
"Šéf obdržel hodně velkou nakládačku, kdybyste pane Ichigo nepřišel se slečnou Rukiou bylo by asi už po něm." poděkoval Tessai a podal jim ruku.

Ztracená láska- jednorázovka

27. května 2009 v 14:37 | yoshi
ahoq takže tohle je zatim mmmůj první pokus (co sem tu) o povídku!!!!
TAk snad se vám bude líbit!!!! ikdyž bude smutná!!!

Obrázky Death Note

26. května 2009 v 19:49 | ...


Chyba,kterou už nemohu vzít zpět

26. května 2009 v 19:45 | ...

Chyba,kterou už nemohu vzít zpět


Chyba, kterou už nemohu vzít zpět
Tenkrát se na nás nebe smálo, tenkrát byl slunečný den, teď je však nebe smutné a pláče, pláče pro tebe, pláče pro mou chybu a pro to, co nejdražšího mi život vzal. Sleduji kapky vody dopadající líně na vše kolem, listy stromů, zelenou trávu, střechy domů a vše ostatní, co se před nimi neskrylo. Sedím u tvého hrobu a všechny tyto slzy nebes mi máčí vlasy. Sedím tu s nepřítomným výrazem, a vzpomínám na časy, kdy jsme byli ještě spolu, kdy jsi byl ještě živý a stále se mnou.

"Nemůžu tomu uvěřit!" Křičel jsi šťastně na celé kolo a já si jen jako vždy povzdychl. "Opravdu, opravdu nás vzali!" Div jsi neskákal do stropu, jakou jsi z toho jediného dopisu měl radost.
Právě nám přišlo oznámení o přijetí na velice prestižní uměleckou školu, na školu, kam jsme my dva chtěli už odmalička jít. Sledoval jsem tebe, svého nejlepšího přítele, jak radostně poskakuješ kolem s dopisem v ruce, a musel jsem se pousmát. Vidět tvé tváři tolik radosti, to mě vždycky naplňovalo štěstím.
"Sasuke?" Vytrhla mě z myšlenek tvá otázka a já se na tebe zadíval tázavým pohledem.
Ty jsi ke mně však jen mlčky přišel a radostně mě objal. Zase mnou projelo takové zvláštní mravenčení, ale tenkrát jsem to já hlupák pouze přehlížel a nijak jsem to neřešil, byl jsem doopravdy hloupý, ale je pozdě vrátit vše zpátky, vrátit i jen tuto malinkatou chybu zpět.

Po týdnu jsme spolu stáli před naší novou školou. Tvé modré oči zářily jako hvězdičky a okouzleně pozorovaly tu obrovskou honosnou budovu před námi.
"Páni, stále nemůžu uvěřit tomu, že tu jsme." Vzdychl jsi. "Tak pojď už, nebo přijdeme pozdě!" Vyhrkl jsi najednou, chytil mě za ruku a táhl ke vchodu, kde se ztráceli všichni ostatní studenti.

Došli jsme až do ředitelny a po vyzvání dovnitř jsme vešli. Po drobných formalitkách jsme již stáli venku, v rukou naše nové rozvrhy a seznamy knih, které budeme pro naše studium potřebovat. Naštěstí jsme spolu měli společné hodiny, tak jak jsme si oba přáli a vyrazili k třídě 28, ve které se měla konat naše první hodina. Sedli jsme si za malířské stojany, samozřejmě vedle sebe a dívali se na bílé, zatím nedotčené plátno. Po zazvonění vešel do třídy celkem mladý sensei, kterému mohlo být tak kolem třiceti. Zářivě se na nás usmál, a pak nám sdělil, co pro dnešek máme malovat. Viděl jsem tvůj úsměv, když nám zadal namalovat pro nás nejbližší osobu. Ihned ses pustil bez jakéhokoliv přemýšlení do díla a já jen sledoval tahy tvého štětce, klouzajícího po papíře a soustředěný výraz. Malinko jsem se zamyslel, a pak usoudil, že nejbližší osobou jsi pro mě ty. Vždy jsme byli spolu, trávili spolu každou volnou chvilku, přes rvačky a nadávky, jsme si vybudovali dokonalé přátelství, které nemohl nikdo nikdy přetrhnout. Taktéž jsem pozdvihl svůj štětec a namočil jeho špičku do barvy na mé paletě, poté jsem ho přiložil na plátno a začal tvořit tvůj portrét. Sensei během hodiny procházel celou třídou a hodnotil naši práci. Došel k nám oběma a prohlédl si naše obrazy. Pousmál se a zadíval se nás.
"Musíte si být opravdu blízcí, na vašich obrazech jsou zachyceny dokonale všechny detaily, všechny emoce, je to poznat, i přesto, že jste teprve na samém začátku, prozatím jsou toto, ta nejlepší díla." Řekl uznale.
To uznání od našeho senseie tě udělalo tak šťastným a na tvé tváři se rýsoval výraz hrdosti. I já se v tu chvíli cítil hrdě a šťastně, splnil se mi náš sen, byli jsme spolu na naší vysněné škole a ještě k tomu nás hned první hodinu někdo pochválil. Bohužel kromě našeho nejoblíbenějšího a hlavního předmětu, nás také čekaly i ty ostatní. S menším znuděním jsme je však všechny zvládli a po obědě se vydali na naši kolej. Cestou jsme míjeli nové lidi, z některých se dokonce později stali i našimi přáteli. Zrovna jsme otevírali dveře, když v tom do tebe vrazila ta černovlasá dívka, které popadaly všechny krabice, které nesla. Už tenkrát jsem si měl uvědomit, že to náhlé naštvání a rozladění, co jsem cítil, když se na tebe s červenajícími tvářemi fascinovaně dívala, byla žárlivost. Tou dobou jsem si své city k tobě, prostě ještě neuvědomoval, i když na mě dost jasně křičely a dávaly se mi najevo. Lituji toho, že mi to nedošlo dřív.
Stihla si od tebe ještě vzít číslo a my zapadli konečně do našeho nového pokoje. Oba jsme se celí unavení s největší radostí položili na své postele a povídali si naše dojmy z prvního dne. Zvládli jsme za těch pár hodiny, prodrbat všechny nové spolužáky a vyřkli na ně naše názory. Když jsme oba byli nachystaní k spánku, chvíli jsme si ještě šeptali, a pak oba usnuli.
Dny plynuly a ty jsi měl svou přítelkyni, Hinatu Hyugu, zatímco já měl spousty obdivovatelek, různých schůzek, ale i přesto jsem si nedokázal nikoho najít. Začínal jsem na Hinatu žárlit a já blbec si myslel, že to bylo jen kvůli tomu, že na mě kvůli ní nemáš čas. Jak já si teď vyčítám, že jsem nepoznal, že na ní nežárlím tak, jak jsem si myslel, ale proto, že jsem chtěl být na jejím místě.
Opět mezi námi dvěma proběhla hádka o tom, že na mě stále nemáš čas. Naštvaně jsi práskl dveřmi a odešel pryč. Se zlostným pohledem jsem propaloval dveře a naštvaně praštil pěstí do zdi. Když už však byla půlnoc a ty stále nikde, začínal jsem mít strach. Vyrazil jsem do klidu noci tě hledat. Pobíhal jsem po celých školních pozemcích, avšak jsem tě nikde nemohl najít. Sedl jsem si tedy na školní schody u hlavního vchodu do budovy, kde se nacházely koleje a netrpělivě, pln strachu na tebe čekal. Asi kolem druhé ráno ses konečně objevil. Chtěl jsem na tebe vystartovat, ale když jsem viděl, jak se motáš a cítil nepříjemný závan alkoholu, pochopil jsem, že by to teď nemělo doopravdy cenu. Když jsem si všiml, že ztrácíš rovnováhu a řítíš se k zemi, rychle jsem k tobě přiskočil, zachytil tě a podpírajíc tě se mi povedlo dostat tě zpět do pokoje. Vysvlékl jsem tě z tvého oblečení a v koupelně tě strčil pod velice studenou sprchu. Když jsi začal drkotat zuby, vypnul jsem jí, osušil jsem tě a navlékl na tebe pyžamové kalhoty, potom jsem tě hodil v pokoji na postel a přikryl tě. V poklidu ses zavrtal a zavřel oči.
"Stejně tě miluju Sasuke." Zamumlal jsi ze spaní a já vytřeštil oči.

Byl jsem z toho zmatený, byl jsi sice dost opilý, ale mohla by to být pravda? Posadil jsem se k sobě na postel a celou noc tě pozoroval. Přemýšlel jsem nad tím, co jsi řekl a trpce si uvědomil, že mi tvá slova udělala radost. Tu noc, co jsem tak urputně přemýšlel, o tobě, o mně, prostě o nás, jsem konečně poznal, co byly ty zvláštní záchvěvy mého těla vždy, když jsem byl s tebou, konečně jsem si uvědomil, že to, co k tobě cítím, nebylo jen přátelství, že to byla láska. Ale jak z toho ven? Jestli mě doopravdy miluješ, nikdy to za normálních okolností nepřiznáš a pokud ne a já bych se ti svěřil, mohl bych ztratit i to přátelství, které mezi námi doteď bylo. Takovéto myšlenky mi toho večera běžely hlavou, takovéto myšlenky bránily, aby na mě dolehl spánek, který by mě od nich vysvobodil.
Začalo už svítat a já měl stále svůj pohled upřený na tobě. Pohnul ses a konečně se tvé nádherné modré oči otevřely dokořán. Posadil ses a chytil se za hlavu.

"Sakra, co to." Zaklel si a stále si tiskl ruce ke spánkům.
"Pěkně ses zřídil." Podotkl jsem a tvůj pohled se stočil ke mně.
"Aha." Odvětil si jen, pomalu ses zvedl a pomalu ses došoural do koupelny, zavřel si za sebou dveře a já po chvilce slyšel jen téct vodu.
Když jsi vylezl, měl jsi na sobě pouze ručník, otočený kolem pasu a z vlasů ti odkapávaly kapičky vody. Zachvěl jsem se nad tím pohledem, mé tělo polil horký pot a ihned se mi hůř dýchalo. Nikdy jsem s tím neměl problém, ale teď když jsem věděl, co k tobě cítím, to bylo pro mě neskutečné mučení. Raději jsem rychle vstal a vydal se do koupelny vykonat ranní hygienu.
Celý den jsi se mnou nemluvil, byl jsi stále naštvaný za ten včerejšek. Celý den jsem na tebe házel smutné pohledy a na tu holku, u které jsem se už nezmohl ze žárlivosti ani na jméno naopak vražedné.
Sensei kolem nás opět procházel a zkoumal naše rozdělaná díla, přistoupil k nám a zamračil se, když viděl, že jsme se ani jeden ještě nepustili do práce, a to už byla půlka hodiny. Tedy my se do práce pustily, ale kolem nás se válely jen zmačkané papíry, jak jsme udělali byť jen sebemenší čárku, naštvaně papír vzali a zmačkali do kuličky.

Napjatá atmosféra pokračovala i dál na našem pokoji. Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem na tebe promluvil.
"Stále se ještě zlobíš?" Protrhla to napjaté a nepříjemné ticho mezi námi moje otázka.
"Ne." Pokrčil jsi jen rameny.
"Proč mě tedy celý den jen ignoruješ?" Povytáhl jsem nechápavě obočí.
"Jen ti nemám co říct."
"Takže je vše v pořádku?"
"Ano."
"Naruto, co je s tebou?" Vždy jsi byl tak výřečný a teď mě ty tvé krátké odpovědi zarazily a pěkně mi lezly na nervy.
"Co by se mnou mělo být? Spíš co je s tebou?" Vyjekl si na mě podrážděně.
"Se mnou?" Nechápal jsem.
"Jo s tebou." Zavrčel jsi. "Stále mi jen vyčítáš, že s tebou stále nejsem, že jsem jenom s Hinatou, kdy konečně pochopíš, že je to moje holka, že jsem si konečně také někoho našel, a že se celý můj život netočí jenom kolem tebe?" Vyjel jsi na mě a přitom ses mračil.
"Naruto já…" Nevěděl jsem co na to říct, tedy věděl, měl jsem říct pravdu, ale bál jsem se, jak zareaguje, v tu chvíli jsem si připadal, jako totální zbabělec.
"Co? No tak povídej, řekni, hodně tě štve, že nejsi středem pozornosti? Že já takový ubožák mohu mít přítelkyni a velký borec Sasuke nikoho nemá?" Tvá slova mě zarazila.
"Takhle to není." Povzdychl jsem si jen.
"A jak tedy hm?" Zajímalo tě. "Počkej, nejsi ty náhodou do Hinaty taky zamilovaný? Ty jí miluješ, že jo, ty prostě jen žárlíš." Nevěřícně jsi na mě hleděl.

"Ano, já žárlím!" Vykřikl jsem. "Jsi spokojený? Ano já žárlím, ale ne protože miluju Hinatu, ale tebe! Žárlím na její přítomnost v tvé blízkosti, žárlím na polibky, kterými tě může obdarovávat a já ne, žárlím na její dotyky, ano Naruto, žárlím." Zhluboka jsem dýchal a do očí se mi nahrnuly slzy smutku ale i vzteku.
"Sasuke…" Zašeptal jsi a bez dalších slov jsi ke mně přišel.
Zdvihl jsi mi prsty bradu a letmo jsi mě políbil.
"Naruto…" Zalapal jsem po dechu, když ses ode mě odtáhl.
Ty ses pouze pousmál a opět propojil naše rty. Náš polibek se prohloubil a já nemohl uvěřit tomu, co se v tuto chvíli děje. Tvé polibky byly tak kouzelné a mé srdce bilo jako o závod, nechtěl jsem, aby tato chvíle nikdy skončila, ale nedostatek kyslíku jí ukončil.

"Miluju tě Sasuke, a to už pěkně dlouho." Zašeptal jsi mi a já se pousmál.
"Já tebe taky Naruto, jen jsem si to pozdě uvědomil." Odvětil jsem, začal tě znovu líbat a pomalu položil na svou postel. Vůbec ses nebránil, když jsem ti rukou zajel pod tričko a svými rty se přesunul na tvůj krk. Slastně jsi vzdychal a já pociťoval neskutečnou touhu, z tebe to oblečení co nejrychleji ztrhat a už v tobě být, i přesto jsem se držel a prozatím si jen užíval těchto tvých vzdechů. Znovu jsem tě políbil letmo na rty a stáhl z tebe tričko. Poté jsem začal svým jazykem přejíždět po klíční kosti a posunoval se směrem dolů, kde jsem se zastavil u tvé bradavky, kterou jsem jemně skousl, a pak po ní kroužil jazykem, dokud neztvrdla. To samé jsem pak udělal i s tou druhou, z tvých úst se ozvaly další steny, které mě povzbudily, abych pokračoval dál. Svými ústy jsem mapoval každý milimetr tvé kůže, až jsem dojel až k lemu kalhot. Rozepnul jsem tvůj pásek, poté knoflík i poklopec a stáhl z tebe co nejrychleji kalhoty i s trenkami, jako bych se bál, že si to najednou rozmyslíš a utečeš. Ty jsi však jen dál klidně ležel, zrychleně oddychoval a teď i rudnul pod mým zkoumavým pohledem. Prohlížel jsem si tvé nahé tělo, viděl jsem ho už tolikrát v klučičích sprchách, ale i přesto jsem až teď dokázal ocenit tu dokonalost, až teď jsem po něm tolik toužil, bylo to prostě, jako bych ho ten den viděl poprvé. Sklonil jsem se k tvému klínu a chtivě ho obemknul svými rty. Z tvých úst vyšel další slastný sten a já se pustil do své činnosti. Tvé prsty se mi zaryly do vlasů a popoháněly mě k rychlejšímu tempu, já ti s radostí vyhověl a po pár dalších tazích mou hlavou, jsi došel vrcholu do mých úst. S úsměvem jsem zdvihl hlavu, polkl a mlsně si olízl rty. Po tvém těle stékaly kapičky potu, hrudník se ti zrychleně nadzdvihoval a víčka jsi měl polopřivřená slastí. Najednou ses však prudce posadil a povalil mě pod sebe. Překvapeně jsem zamrkal a ty ses sklonil k mému uchu, jemně jsi skousl můj lalůček a svůdně zašeptal:
"Teď jsi na řadě ty."

Sundal jsi mi tričko a mapoval mou obnaženou kůži svými rty, tak jako já předtím tobě. Slastně jsem zavzdychal a přivřel toužebně oči, když jsem ucítil tvé dravé polibky na bradavkách a dále jak se přesouvají po mém břiše k okraji kalhot. Za chvíli jsem byl bez nich a poté i bez veškerého zbytku oblečení. Jemné jsi přejel rukou po mém údu a já slastně vzdychl. Chvíli se nic nedělo a já najednou kolem svého přirození cítil příjemně sevřený prostor. Otevřel jsem oči dokořán a viděl ve tvé tváři bolestivý výraz. Setřel jsem ti slzy, které se ti draly z očí, a mezitím tě konejšil uklidňujícími slovy. Po chvíli se tvá tvář uvolnila a ty ses zkusmo nadzvedl a dosedl. Chytil jsem tě kolem boků a pomáhal ti nadzvedávat. Tvé tempo se zrychlovalo a naše vzdechy se mísily. V tuto chvíli, kdy naše těla byla propojená v jedno, jsem se cítil jako v sedmém nebi, jako bych se vznášel, neexistovalo pro mě nic, jen ty Naruto, tvůj zrychlený dech a hřejivé ruce hladící mě po hrudi, tvé polibky, kterými jsi mi opět zasypával krk. Naposledy jsem slastně vykřikl a mé tělo zavalila jakási vlna exploze, z dosaženého uspokojení. Vyvrcholil jsem a tys ze mě zadýchaně slezl, položil se vedle mě a stočil se mi do náruče.
"Miluji tě." Zašeptal si a zavřel unaveně oči.
"Já tebe taky." Odvětil jsem, políbil tě na čelo a on tys kývl.
Usnul jsi a já si tě ještě dlouhou dobu prohlížel, dokud jsem i já nepodlehl spánku.

Další den ses rozešel s Hinatou, chodili jsme spolu za ruku a snášeli posměšné výrazy a nadávky na náš účet. Nevšímali jsme si toho, nebyli pro nás důležití, hlavní bylo, že jsme mi dva byli spolu.
Po pár měsících, byly na mě ty nadávky a pošklebování moc. Nemohl jsem to už vydržet, a tak jsem tě opustil, kdybych jen věděl, že to byla největší chyba mého života. Na tvé tváři se každý den zračil výraz smutku a bolesti, každý jsme v našem společném pokoji trávili co nejmíň času, nemluvili jsme spolu. Vyhýbali jsme se jeden druhému, co nejvíce to šlo. Rvalo mi to srdce, ale snášel jsem to, protože jsem nechtěl zažít další posměch, teď byl klid a nikdo si na nás neukazoval. Jednoho večera ses však na kolej nevrátil. Začínal jsem o tebe mít strach. Když ses však nevrátil celou noc, běžel jsem do ředitelny, všechno nahlásit, avšak tam jsem se dozvěděl, že jsi v nemocnici.
Když jsem tam dorazil, začal jsem se vyptávat sestřiček a doktorů. Nechtěli mi nic říct, ale když jsem řekl, že tví rodiče už nežijí, a že já jsem nejbližší člověk, kterého máš, chvíli váhali, ale pak mi sdělili, co se ti stalo a co ti je už delší dobu. Měl jsi leukémii a mě o tom nikdy neřekl. Tenkrát jsem zbledl a musel se posadit. Navštívil jsem tě v pokoji a po dlouhých měsících na tebe opět promluvil. S naštvaným pohledem a se slovy, že lítost nepotřebuješ, že mě už nikdy nechceš vidět a slzami v očích jsi mě vyhnal z pokoje. Vyptával jsem se doktorů, co bych pro tebe mohl udělat a jestli existuje řešení, které by ti mohlo zachránit život. Jedinou možností, byla transplantace kostní dřeně. Ihned jsem se rozhodl. Šel jsem na různé testy a doufal, že budu vhodným dárcem. Bohužel moje kostní dřeň s tou tvou kompatibilní nebyla. Spousty času jsi sice strávil v nemocnici, ale chodil jsi i do školy a já se s tebou stále snažil navázat kontakt, ty jsi mě však stále odmítal poslouchat, nebral si na vědomí prosby o odpuštění.

Jednou, když jsi zase ležel v nemocnici, jsem za tebou přišel. Vypadal jsi unaveně, ale já se nechtěl nechat zase jen odbýt. Sedl jsem si do křesla a díval se na tebe, po chvilce jsem se odhodlal a promluvil.
"Musíš být pořád tak tvrdohlavý?"
"Ano." Odvětils jen.
"Naruto moc se omlouvám, byla to doopravdy chyba, já, já tě miluju…" Poslední slova jsem zašeptal.
"To sis měl uvědomit dřív, než jsi mě pustil k vodě. Já nestojím, abys byl se mnou jen kvůli tomu, že máš výčitky svědomí, nebo se mnou byl ze soucitu." Odsekl jsi naštvaně.
Chápal jsem tvé chování vůči mně, ale na druhou stranu mě to i dost bolelo. Já tě skutečně miloval a za svou chybu se proklínal a proklínám.
Prudce jsem vstal a přišel k tobě, chytil jsem tě za ruce. Tys sebou začal zmítat a zahrnovat mě spoustou svých nadávek. Sklonil jsem se k tobě a svými rty tě umlčel. Dlouho ses ještě bránil, ale pak ses do polibku zapojil. Odtrhl jsem se od tebe a tvé oči se leskly slzami.
"Proč sis to neuvědomil dřív ty blbečku." Řekls mi smutně a i já posmutněl.
"Protože jsem ignorantskej blbec." Ušklíbl jsem se.
"To jsi." Kývls a znovu mě políbil.


"Naruto, Naruto!" Křičel jsem a vtrhl do pokoje. "Našel se dárce!" Vyjekl jsem šťastně, avšak se mi nedostalo žádné reakce.
"Naruto." Zkusil jsem to znovu a zadíval se na tebe.
Za začátku to vypadalo, že pouze spíš, ale když jsem k tobě přišel a zatřásl jsem s tebou a tys nijak nereagoval, zbledl jsem a ztuhl.
"Naruto." Vydechl jsem, nemohl popadnout dech a cítil, jak mě v očích pálí slzy.
"Narutooo!" Zakřičel jsem nešťastně a objal tvé nehybné tělo.
"Naruto." Vzlykal jsem a stále opakoval tvé jméno.

Sedím tu u tvého hrobu a cítím bolest a nenávist. Bolest z tvé ztráty a nenávist k sobě. Nenávidím se za svou aroganci a svou nesčetnou hrdost, kterou jsem se dříve honosil. Nenávidím se za to, že jsem opustil jediného člověka, kterého jsem miloval jen kvůli své zraněné pýše, zraněné od posměchů a narážek na naší lásku. Kéž bych tak mohl vrátit čas zpátky a uvědomit své city dřív, kéž bych tak mohl vrátit čas zpátky a nikdy tě neopustit. Toto je však věc, která není v lidských silách, je nemožná. Proto tu teď sedím, cítím neskutečnou bolest z tvé ztráty, proto se teď nenávidím a pykám za své chyby. Nebe pláče, pláče tu se mnou, pláče pro tebe, stejně tak jako já.

1.apríl pokračování

26. května 2009 v 19:44 | ...

1.Apríl pokračování

1.apríl pokračování


,, Bože, ten je priam na zjedenie, ked takto spokojene spí a dokonca je vidiet, že s menším úsmevom na tváričke..." Sasukemu to nedalo a ukazovákom mu jemne štuchol po nose.


Sasuke vstal a obliekol sa, chvílu mu to trvalo kým pozbieral všetky svoje veci, lebo boli po celej izbe. Prešiel do kúpelne aby sa prebral studenou vodou. Jeho krok smeroval do kuchyne ale ked tam išiel cez chodbu, zbadal niečo na zemi.


,, Obálka?" nechápal Sasuke. ,, Pošta tak skoro ráno nechodí." Dodal sám pre seba.


Zodvihol obálku a odišiel do kuchyne. Obálku položil na stol a spravil dva čaje. Dva preto lebo počul ako už Naruto vstáva z postele. Ten docupital za Sasukem do kuchyne.


,, Dobré ránko Naruto, máš poštu..." oznámil Narutovi.


,, Tak to otvor, nemám čo skrývat aj tak mi málokedy niečo príde..." povedal Naruto ešte ospalým hlasom. Sasuke ju otvoril a ked videl čo je v tej obálke tak skoro omdlel.


,, Sasuke, čo je v tej obálke, nejak si moc zbledol..." pousmial sa Naruto ale úsmev ho hned prešiel ked mu Sasuke hodil zopár fotiek z ich predchadzajúceho večera. Naruto nechápal a začal zvyšovat hlas.

,, čo to má znamenat, to je nejaký blbý vtip?"

Sasuke našiel v obálke list a ten znel:


Milí moji, Naruto a Sasuke. Dúfam, že som vás trochu nezaskočil tými fotkami ale teraz k veci. Dnes prídete obaja ku mne domov presne o 18.00 hodine, žiadne meškanie lebo zajtrajšie noviny budú plné týchto fotiek. To znamená že si trošku užijeme, ak viete čo tým myslím. Ak nie, verím že toto sa hodí na titulnú stranu ako trhák. S pozdravom váš Kakashi sensei.


Naruto počúval čo Sasuke prečítal a hladeli na seba ako dve malé nechápavé deti.

,, čo budeme robit Sasuke?"

,, Naruto, myslím že nemáme na výber. Kakashi nás má v hrsti, nič robit nemožeme len poslúchnut!" povedal dost naštvane Sasuke.

,, Ale však..." nestihol dopovedat a prerušil ho Sasuke.

,, Naruto, rozmýšlaj trochu, ked k nemu neprídeme počul si čoho je schopný! Vydiera nás!" odvrkol Sasuke.

,, Ale je nechcem..." ozval sa Naruto posmutnele.

,, Musíme, neboj sa volako to prežijeme. Dúfam že nech sa stane čokolvek, že náš vztah to nijak nepoznačí, slúb mi to Naruto!" pritvrdil Sasuke na Naruta.

,, Dobre, slúbim Sasuke, ale..." nestačil dopovedat a Sasuke ho pobozkal.

,, Dúfam že ti to stačí ako dokaz..." odsekol Sasuke.

,, áno Sasuke..."

Sasuke dopil čaj a povedal. ,, Dobre Naruto, musím íst, mám ešte nejakú prácu..." Sasuke sa vybral ku dverám ale Naruto sa za ním rozbehol a otočil ho prudko oproti sebe. Naruto sa mu zahladel do očí a pobozkal ho.

,, Sasuke fakt ta milujem..."


,, Ja viem Naruto, aj ja teba, nechaj to plavat, tak o 18.00 u Kakashiho, ahoj." Sasuke sa rozlúčil, pobozkal Naruta na čelo a odišiel.

Ako sa blížila osudná hodina, nervozneli obaja. Ked odbilo bolestných 18.00 hodín, stáli obaja pred kakashiho dverami. Zazvonili a čakali. Kakashi im otvoril a pozval ich dnu.

Sasukemu to nedalo a opýtal sa ho. ,,Takže ten list bola vaša práca?"

,, áno, teda ak myslíš aj ten včerajší, ale nemyslel som že vás dám dokopy, mal to byt len taký malý žart." Odpovedal im Kakashi.

,, A čo teda od nás chcete sensei?" zadíval sa Naruto na Kakashiho.

,, No je to len taká drobnost, vy sa nažhavíte a ja sa dokončím sám a pritom sa budem na vás pozerat, je to jasnééé! Lebo ak nie tie fotky budú lietat po Konohe, dám ich Santovi Clausovi a ten ich bude vyhadzovat zo saní ako propagačné letáky, je to jasnééé...!!!"

,, Dobre, dobre..." odpovedali zhrozene obaja. Pozreli sa na seba a začali.

Začali sa bozkávat, potom objímat, neskor vyzliekli aj tričká a .... Kakashi sa len díval na dvojicu pred sebou a ako nadržaný býk si vytiahol z nohavíc svoj nástroj. A ako to nazvat slušne, no ehm no začal masturbovat - :-D

Ked to obaja zbadali to im dodalo sebavedomie, Sasuke stiahol nohavice Narutovi a vzal ho do úst. Najprv začal zlahka ale ked videl, že sa to Narutovi páči, tak zrýchlil pohyby a pomáhal si aj rukami. Naruto to nevydržal a zafarbil Sasukeho tvár bielou horkou tekutinou. To isté oplatil Naruto Sasukemu a po chvíli maloval aj Sasuke. Kakashi to neudržal a po chvílke špliechal aj on.

,, No chlapci, výborne, to na dnes stačilo a máte moje slovo ninju, že tie fotky všetky spálim..." povedal Kakashi.

Naruto a Sasuke si vydýchli čo im povedal ich sensei a prikývli na znak súhlasu.

,, Dobre chalani, chodte sa trochu opláchnut do kúpelne aby ste neodišli takto..." usmial sa Kakashi. Obaja sa umyli, pozdravili Kakashiho a odišli. Ako tak išli smerom k sasukemu domu rozmýšlali o Kakashim.

,, Je to ale riadny úchyl." Ozval sa Naruto.

,, Výnimočne s tebou súhlasim Naruto, máš úplnú pravdu." Zasmial sa Sasuke.


Ked prišli pred Sasukeho dom Naruto sa opýtal. ,, Možem dnes prespat u teba?" znelo tak trochu váhavo.

,, S tým počítam Naruto." Odvetil Sasuke. Odomkol, vošli dnu a zavreli za sebou dvere.

,, Sasuke idem sa osprchovat, možem?" spýtal sa Naruto. ,, Dobre, osušky sú v kúpelni." Odpovedal Sasuke. Naruto vošiel do kúpelne a nechal pootvorené dvere. Pomaly sa vyzliekol a vošiel do... ,, SPRCHOVACI KUT" rozžiarili sa Narutovi očká. Naruto vošiel do sprchy, pustil si vlažnú vodu a užíval si ten pocit. Sasuke išiel okolo kúpelne a videl pootvorené dvere. Nakukol dovnútra a ked zbadal nahého Naruta chrbtom k sebe, nevydržal to. Vyzliekol sa do naha, vbehol k Narutovi do sprchy a nežne ho objal. Naruto sa zlakol a vikríkol.

,, Sasuke čo tu robíč, hmm?"

,, Naruto hádam sa nehambíš...?" vraví Sasuke a stále držal Naruta v objatí.

,, Nie nehambím ale ...no vieš ...ehm" nemal slov. V tom ucítil ako ho niečo začína tlačit do chrbta, niečo tvrdé a nedalo mu to.


,, Sasuke ty nadržaný sviniar..." zasmial sa Naruto.

,, Naruto chcem prídavok. Kakashi ma naštartoval, nechcem prestat." A otočil si Naruta tvárou aby sa mu pozrel do očí. Pobozkal Naruta na pery, ale Sasuke chcel viac. Zišiel s perami nižšie po šiji a potom na hrud. Neprestával s bozkami.

,, Sasuke neprestávaj..." Naruto chytil Sasukeho za hlavu a nasmeroval ho k svojej bradavke. Sasuke to pochopil a začal mu dráždit bradavky.


,, Bože to je sen len pokračuj, neprestávaj..." Sasuke si užíval, mal ho vo svojej moci. Nežnými bozkami pokračoval nižšie po brušku až si klakol pred Naruta. Vzal mu ho do pusy. Naruto začal stonat.

,, Sasuke, pomaly chcem si to vychutnat..." Sasuke videl že to Naruto dlho nevydrží tak prestal.

,, Prečo si prestal?" opýtal sa naštvane Naruto.

,, Nechceš sa presunút niekde kde je to pohodlnejšie?" vyzval Naruta.


,, Dobre" znela odpoved. Vypli sprchu, utreli sa do osušiek a ponáhlali sa do sasukeho izby. Dvere nehali otvorené a Narutovi to nedalo.

,, Sasuke, myslíš že je to dobrý nápad nechat otvorené dvere?"

,, Neboj od Kakashiho máme už pokoj... a nemyslím, že bude otravovat."

Naruto ho umlčal bozkom. Sasukeho jemne sotil na postel a vrhol sa na Saskeho. Naruto mu to chcel oplatit za tú sprchu, chcel vidiet Sasukeho stonat. Začal ho bozkávat pri krku, prešiel na klúčnu kost. Sasuke začal zrýchlene dýchat. Naruto sa vrátil k ústam aby ho na chvílu umlčal a podarilo sa. Potom sa vymkol zo zajatia bozkov a pokračoval smerom k bradavkám. Sasuke bol z toho hotový, myslel že je v siedmom nebi, ehm no kto by nebol že? :-D

Narutovi sa to začalo páčit, mat ho vo svojej moci. Nežne mu olizoval bradavky a neskor aj jemne hrýzal ale išiel dalej smerom dole. Až kým ho niečo tvrdé neudrelo do brady. Naruto sa zastavil, pozrel na Sasukeho a opýtal sa ho.

,, Chceš to Sasuke?" pozrel sa na neho lišiacky akoby ho chcel trápit.

,, áno začni už prosím a netráp ma..." znela odpoved a Naruto sa pustil do roboty.

Vzal mu ho do pusy a jemne jazykom prebehol po špičke úzdičky na penise. Sasuke sa zvíjal vo vlnách rozkoše a zatínal prsty do plachty. Naruto zrýchlil pohyby. Ale Sauke ho odstrčil.

,, Naruto, takto to nechcem, chcem niečo viac..." Sasuke ho až prosil. Naruto neváhal a prikývol hlavou na znak súhlasu že mu rozumie.

,, Aj ja chcem od teba viac..." zašepkal mu jemne do ucha Naruto.

Sasuke to nevydržal a prevrátil Naruta na chrbát a začal pomaly do Naruta vnikat. Naruto zatal zuby a na tvári sa mu objavil výraz bolesti. Sasuke to chápal ale neprestal, tlačil dalej až kým nebol celý v Narutovi. Pozrel sa na Naruta a videl ako sa mu tlačia do jeho modrých očiek slzy od bolesti. To Sasuke nevydržal ten pohlad a naklonil sa k Narutovi aby mu venoval velmi dlhý bozk. Naruto ho objal nohami okolo chrbta na znak dovery, že može Sasuke zrýchlit, že má volnú ruku. Sasuke zrýchlil pohyby ale neprestával Naruta zaplavovat nežnými bozkami. Sasuke sa nechcel dívat ako ho to bolí. Sasuke po chvíli vyšiel z Naruta a pofarbil mu jeho svalnaté bruško. Sasuke mu zotrel posledné slzy z očiek ale Naruto poznamenal dost arogantne.

,, Hej a ja akože čo? Mám sa dorobit sám? Sasuke pochopil a vzal narutov úd do úst. Sasuke si ho vychutnával a ako za vdak akú bolest dokázal vydržat kvoli nemu tak si dával načas.

Lenže po chvíli striekal aj Naruto na Sasukeho tvár. Sasuke sa usmial a dodal.

,, Ty moj miláčik, dakujem ti za pekný večer..." Naruto ho prerušil bozkom.

,, Nie, to ja ti dakujem Sasuke a zajtra si to zopakujeme!" dodal Naruto s prosebným tonom.

,, Dobre Naruto a nechcel by si si vymenit úlohy?" pýta sa Sasuke.

,, Ako myslíš to vymenit úlohy?" nechápal Naruto a pozeral na Sasukeho.

,, No myslím to tak...no, že ja... no vieš, že budem tentokrát pasívny ja a ty budeš potom velit, teda budeš aktívny, čo povieš? Pozrel mu do očí Sasuke.

,, Ako chceš, pre teba čokolvek Sasuke." A pobozkal Sasukeho na znak vdačnosti za prejavenú doveru. Lahli si spolu vedla seba, Sasuke ležal na boku tvárou k Narutovi. Naruto si lahol tiež bokom a schúlil sa do klbka až k Saskeho hrudi. Sasuke ho objal a Naruto slastne zastonal. Sasuke ešte pobozkal Naruta na čelo a obaja zaspali v nežnom objatí.

Ale niekto si neodpustil ironickú poznámku, ked to videl.

,, Ty kokso, oni sú samé prekvapenie, vyzerajú tak spokojene..." zasmial nevítaný host. Kto iný než Kakashi sensei.

,, Tak za toto by som dostal aj ocenenie OSCAR, za najlepšie video roka..." zasmial sa škodoradostne.

,, Ešteže som to všetko natočil na kameru, Naruto mal pravdu mali si zavret dvere, hádam ich nezavrem ja ked som mal fajnové divadlo..." pobozkal kameru a pomyslel si.


,, Ja som tak dokonalý, že prekonávam sám seba, ale ešte sa s nimi pohrám!!! Toto ešte nie je koniec, to si píšte, milý Sasuke a Naruto. Zajtra vás čaká nemilé prekvapenie vo forme DVD kopie vášho vlastného filmu, hohohohoooo....." zasmial sa Kakashi a zmizol v obláčiku dymu.

1.Apríl

26. května 2009 v 19:43 | ...

1.Apríl


1.apríl



V Konohe sa začal nový den, začalo svitat a prvé hrejivé slnečné lúče sa predierali ulicami Konohy aby prebudili spiacich obyvatelov. Naruto ešte spal a bol otočený na boku smerom k odostrenému oknu. Cez okno sa začali predierat prvé lúče a pohladili Naruta po jeho milej detskej tváričke. Akoby ho slnko povzbudzovalo:,, Vstávaj Naruto, už je čas, nesmieš prespat tento den."


Naruto niečo ucítil ako ho niečo hreje na tvári. Otvoril pomaly očká ,, škoda, že ma takto nezahreje niekto koho mám rád."

Naruto vstal a prvé čo urobil odišiel do kúpelne. Tam sa dal troška do poriadku,potom prešiel nazad do svojej izby aby sa prezliekol. Lenivým krokom docupkal do kuchyne aby si dal niečo pod zub. Ako tak jedol, pozrel sa na stenu kde visel kalendár a zbadal zaujímavý dátum.


,, 1.apríl." oči sa mu rozžiarili a už premýšlal, že komu čo vyvedie. Ale nemal takú veselú náladu ako v iné dni, nemal v úmysle si z niekoho vystrelit ale predsa to spraví. Sklonil hlavu naspat k jedlu ale potom uprel pohlad znova na ten kalendár.



,, 1.apríl" pomyslel si v duchu. ,, Kakashiho aj Sakuru nechám radšej na pokoji ale Sasuke to je iná káva toho si nenechám ujst." Zasmial sa škodoradostne ale po chvíli zistil že to nebude dobrý nápad.


,, Zo Sasukeho si nevystrelím, mám ho predsa rád, budem robit zle najlepšiemu kamošovi..." Naruto sa zamyslel. ,, Mám ho rád viac len ako priatela a v poslednej dobe my prestáva vadit jeho prítomnost, ked je pre mne ide mi srdce vyskočit z hrudníka..."


Naruto si podoprel hlavu rukami o stol a začal premýšlat- tak to som asi trochu prehnal :-D.


,, Začína mi to pripadat, že ho milujem, že ked ho stretnem, sme lan mi dvaja a nikto iný už neexistuje, zabúdam pri nom na svoje problémy a ked som nejaké mal vždy mi podal pomocnú ruku.. Nič iné nechcem, chcem sa ho dotýkat, objímat ho,mat pocit bezpečia..." Naruto si povzdychol a oprel sa chrbtom o stoličku.

,, Už viem čo spravím, aspon zistím či to náhodou nie je obojstranné, či niečo ku mne cíti a uvidím ako sa ku mne zachová...zahrám to na neho. Naruto dojedol, vstal od stola a prešiel do chodby. ,, Ale čo ak ku mne nič necíti, len sa poriadne strápnim a vysmeje ma? No však uvidím, je mi to jedno, ved je dnes den bláznov, blbých vtipov a srandy tak čo." Obul sa, zabuchol za sebou dvere a vydal sa smerom kde býva Sasuke.
Ako tak šiel ulicami, zdalo sa mu to ako bláznivý nápad, čím bol bližšie k sasukeho domu, viac znervoznel. Naraz sa zastavil pred sasukeho domom. Nasucho prehltol a prekonal strach.


,,Klop-klop", nikto neotváral ale Naruta to neodradilo. Zaklopal znova.


,,Sasuke si doma?". Spoza dverí sa ozvalo.


,,Chod preč, dnes nemám na nikoho z vás náladu", odozva znela tak trochu čudne. Nie tak ironicky ale tak to znelo, tak posmutnele. Narutovi sa to zdalo divné.


,,No tak, Sasuke je ti niečo?, si v poriadku?", ozval sa Naruto.


,,Prečo si prišiel Naruto?, čo odo mna chceš?



,,Prišiel som ta pozriet, trochu pokecat a tak." Naruto počul ako sa niekto blíži pomalým krokom ku dverám. Zámok cvakol, dvere sa pootvorili a vo dverách stál mladý Uchiha so slzami v očiach.


,,Sasuke, ty p-plačeš?" nechápal Naruto.


,,Ale nie, len mi niečo spadlo do oka!" odklonil svoj pohlad od Naruta.


,,No jasnééé, nie som blbý...viem že ta asi najskor niečo trápi." A uprene hladel na Sasukeho.



,,Nič mi nie je len mám blbý den a čo ty? O čom si si chcel pokecat?" odbehol od témy Sasuke. Pozbieral zbytky odvahy, zotrel si slzy a pozrel Narutovi priamo do očí. Naruto znervoznel.


,,Neznášam ten pohlad, je taký úprimný, taký odovzdaný a taký sexi. Asi sa novládnem." A tak sa aj stalo. Naruto vycítil príležitost a objal Sasukeho, poriadne sa ho chytil okolo pásu a pritiahol si ho k sebe. Sasuke nečakal takúto reakciu ale páčilo sa mu to. Najprv sa chcel od Naruta odtrhnút ale nakoniec to vzdal a objal aj on Naruta. Sasuke to už nevydržal a položil si hlavu na narutovu hrud a začal potichu poplakávat. Naruto bol mimo ale inštinktívne rukou chytil sasukeho za bradu aby ho mohol pobozkat. Jeho pery sa dotkli tých jeho, Sasuke sa nebránil, nemal síl a ani sa nechcel bránit. Pomaly bol na pokraji zrútenia. Naruto prerušil ich pomerne dlhý bozk. Zotrel sasukemu slzy svojimi prstami, čo mu stekali po tvári a nežne pohladil sasukeho po tvári. Pozrel sa mu do očí a povedal:,, Sasuke, MILUJEM TA!". To už Sasuke nezniesol a odtrhol sa z narutovho objatia a zabuchol za sebou dvere.


,,Naruto zmizni!, toto si prehnal!",ozval sa Sasuke spoza dverí. Naruto nepochopil.


,,Spravil som niečo zlé, Sasuke?" Naruto hladel vyčítavím pohladom na dvere pred sebou.


,,Ty nevidíš čo si spravil?, chod preč, okamžite!." Bola odpoved spoza dverí.


,,Sasuke ale..." nestačil dopovedat a Sasuke sa znovu ozval. ,, Vypadni, hned!" znelo už dost naštvane. Naruto smutne sklopil hlavu, pozrel na dvere a potichu zašepkal:,, Prepáč Sasuke, mrzí ma to." A Naruto skomolene odišiel. Ale niekto toto všetko videl z blízkej strechy a aj všetko počul.


,,Hohohooo, to vyzeralo zaujímavo, normálne ma zaskočili obaja svojim chovaním..." a pozrel sa na odchadzajúceho Naruta. ,, Ale chcelo by to trochu štavy...", zasmial sa velmi známy ninja a nedalo mu to. ,, Vystrelím si z nich..." Vytiahol kúsok malého papiera a niečo tam napísal. Ked videl že nikto nejde po ulici,zoskočil zo strechy. Rýchlo prebehol ku dverám sasukeho domu a popod dvere zastrčil preložený papier .


Sasuke sedel za dverami, ruky mal omotané okolo kolien a nohy mal skrčené až k hrudníku. Hlavou sa opieral o stenu chodby. Zrazu zbadal, že niekto alebo niečo strká popod dvere kus preloženého papiera. Sasuke ho zdvihol a rýchlo otvoril dvere aby našiel dotyčného čo mu list dal. Lenže ked ich otvoril nikto tam už nebol. Otvoril papier a začal čítat. Na papieri znelo:


,,Milý Sasuke, nečakal som že zareaguješ takto a velmi lahko sa mi poddáš, toto čo som spravil, považuj za blbý vtip, potreboval som si proste z niekoho vystrelit a ty si sa javil ako vhodný kandidát. A to že ta milujem a tak, zabudni na to. NARUTO "


Sasuke nechápal čo to má znamenat. ,, Ako to?, ved v jeho očiach bolo vidiet túžbu a nie nenávist." Sasuke bol zmetený. Začínal si pripúštat že Naruta fakt miluje. ,,Ale to je blbost, namožem ho milovat, ved je to chalan." Ale Sasuke si začal uvedomovat, že to plakal vlastne kvoli Narutovi. Začal ho strašne fyzicky pritahovat. ,, Ved pred chvílou tu bol, objal ma a pobozkal. To niečo musí znamenat." Sasuke si ten list strčil do vačku, zavrel dvere a zamkol ich. Otočil sa smerom k ulici rozmýšlal. ,,Toto si musíme vyjasnit a hlavne čo to malo znamenat. Ale kde by teraz mohol byt moj malý blázonko Naruto?" pýta sa sám seba. A potom mu došlo kde može byt. ,,On bude len na tom jednom mieste..." zasmial sa a vydal sa smerom kde tušil, že tam bude Naruto. Náš tajný ninja ho sledoval.


Medzitým Naruto vyhladol a zastavil sa u ichiraku rámen. ,,Ahoj Teichi, dal by som si zatial jednu velkú porciu rámen..." skoro až slintal. ,,Oooo, ahoj Naruto, pod a sadni si hned to bude. Naruto sa pousmial a podišiel k pultu, že si sadne. Teichi sa pozeral ako bude Naruto reagovat ked si sadne. Naruto si sadol na barovú stoličku, ale tá to pod tarchou narutovej váhy a pomocou teichiho pílky nevydržala. Naruto sa zosypal zo stoličky.


,,Hahahaaaa, mal by si sa vidiet ako si sa tváril ked si padal Naruto,hahaaa.....1.apríl" vyhukol zo seba Teichi. Naruto sa najprv hneval ale potom sa začal smiat aj on.


,,Hahahaaa, ty ma máš stále čím prekvapovat Teichi...." vydal zo seba Naruto.


,,Prepáč Naruto, za toto máš dnes rámen zdarma kolko zješ." Usmial sa Teichi a dal pred naruta plnú velkú misku jeho oblúbeného jedla.


,,To fakt?" pozerá neveriacky Naruto na Teichiho. ,,Ano, za toto ako si ma dnes rozosmial, si ich zaslúžiš." Odvetil teichi a už pripravoval dalšiu porciu.



..Tak fajn, vlastne to bola sranda." Zasmial sa naruto. ,,Takže sa nehneváš?" so smiechom na tvári pozrel na naruta.


,,Nie, vobec nie, Teichi aked to mám dnes zdarma, dúfam, že máš plný hrniec." Dodal naruto škodoradostne. Ako naruto hltal spoza chrbta začul hlas ako ho niekto volá.


,,Naruto?" Narutovi až zabehlo, otočil sa za známym hlasom. ,,S-Sasuke, čo tu robíš" naruto sa ale rýchlo otočil spat pretože cítil ako sa začína červenat. Sasuke začal na neho dobiedzat nepríjemnými otázkami.


,,Možeš mi vysvetlit čo to malo dnes znamenat?" Naruto sa otočil a Sasuke ho prebodol vražedným pohladom, čakal na odpoved. Lenže čo dostal za odpoved to určite nečakal ani samotný Naruto. Naruto sa zasmial a vykríkol:,, 1.apríl". Zdvihol sa zo stoličky a začal utekat, utekat pred, ako to nazvat, láskou. Sasuke zostal stát ako obarený a nechcel verit tomu čo práve počul.


,,Takže 1.apríl, chceš sa hrat Naruto, dobre, teraz začína zábava ale ked ta chytím, zábava ta hned omrzí..." sasuke stlačil ruky v paste. ,, Mne neujdeš!, aj tak ta dostanem!" zakričal za utekajúcim narutom a rozbehol sa za ním. Zo strechy sa na to všetko díval náš utajený ninja.


,,Hohohooo, tak toto som nečakal, to bude ešte zaujímavé, tak skvelý výsledok som nečakal." Zasmial sa a rozbehol sa za nimi.

Ako Naruto utekal pred Sasukem tak zistil, že ho Sasuke začína dobiehat. ,,Musím sa ho zbavit, STINOVE KLONOVE JUTSU ." naruto vytvoril 5 nových kopii. Ked to Sasuke uvidel, zasmial sa.


,,Dobre Naruto, budeme sa hrat a aby to bolo zábavnejšie, nepoužijem sharingan!!!" vykríkol za Narutom, ale ten stále utekal ako o život. Jedného naruta chytil za golier a povedal: ,, mám ta..." ale bolo to len známe ,,puf" klon sa stratil. ,,Už su len 4 kopie." Pousmial sa Sasuke. Ako sa zastavil na križovatke, zbadal ako oproti nemu beží jeden Naruto ale za sebou mal dalšieho, ktorý ho skoro dostal. Sasuke sa stihol vyhnút ale Naruto tomu druhému Narutovi už nie. ,,2 krát puf."


,,Hmmm, už sú len dve kopie, to bude rýchle..." zasmial sa Sasuke. Jeden Naruto stál oproti nemu a zakričal: ,, Sasuke, dostanem ta na kolená..." a vztíčil varovne ruku na Sasukeho.


,,Tak pod, čakám." Naruto sa rozbehol a chcel sasukemu podkopnút nohy ale Sasuke vystihol čo má Naruto v úmysle. Sasuke vyskočil a dopadol na Naruta. Chytil ho za golier a pritiahol ho k sebe. ,, Ty si ten pravý Naruto." Sasuke zavrel oči a chcel mu oplatit ten bozk, ktorý mu ddal Naruto dnes pred jeho domom. Ale zo sna do reality ho dostal narutov hlas.

,, Zase vedla ty pako" a Naruto zmizol, naše známe ,,puf" Sasuke sa rýchlo rozhliadol aby zbadal Naruta.

,,Vidím ta, už mi neujdeš Naruto!" zakričal za ním.

,,To sa ešte uvidí, ty pako..." Sasukeho to vyburcovalo a utekal za ním ale zbadal že sú ešte dvaja.

,,Jeden z nich je pravý, určite." Pousmial sa a nestrácal ich oboch z očí.

Nakoniec sa obaja narutovia schovali vo svojom byte a zabuchli za sebou dvere. Sasuke ich dobehol a dal ruku na klučku,stiskol ju a vošiel dnu. Sasuke ostal prekvapený.Obaja narutovia stáli vedla seba, ruky mali zalomené na prsiach a čakali čo Sasuke spraví. Sasuke rozmýšla.



,,Ako zistím ktorý je ten pravý? Už viem." Pomyslel si v duchu a zacukal kútikmi úst.

,,Naruto idem k tebe." A sebavedome sa pohol k obom. To jeden Naruto nevydržal a rozbehol sa na Sasukeho a zakričal: ,, Sasuke teraz to schytáš!!!" Sasuke to predpokladal a chytil Naruta za ruky, zatočil sa sním a odhodil ho do steny. Naše známe ,,puf" - :-D


Sasuke sa pozrel na posledného Naruta a pomaly išiel k nemu. Naruto tam nehybne stál a čakal čo sa stane. Sasuke podišiel k nemu a pohladil ho po tvári.

,, Ty si ten pravý a jediný originál" pošepkal to jemným hláskom do narutovho uška a jemne ho kúsol do lalocku. ,,A-ale ako si vedel že sa na teba rozbehne kopia Sasuke? Uprel na neho naruto svoje modré očká a začal sa červenat ako feferonka.

,, Pretože, to čo si mi dnes povedal a urobil, podla toho som usúdil, že ty by si mi neublížil Naruto."

,, Sasuke..." než stačil dopovedat Sasuke ho umlčal dlhým bozkom. Naruto sa nebránil, dosiahol to čo chcel. Odtiahol sa od neho a tými svojími očkami, modré ako lagúna, pozeral do Sasukeho čiernych tajuplných.

,, A-ale prečo, prečo si zmenil názor? Len tak zničohonič? Dobiedzal Naruto na Sasukeho.


,, Vieš, naštartoval ma ten tvoj list čo som dostal." Odpovedal Sasuke a natiahol sa do vačku aby mu ukázal ten list. Lenže na jeho prekvapenie ho tam nemal. List mu musel vypadnút.


,, Sakra!" vyhrklo z neho naštvane ale dalej sa odmlčal pretože ho Naruto pobozkal. Tentokrát umlčal on jeho.

,, Kašli na list, nič také nepotrebujem aby som ti povedal že ta milujem Sasuke." A díval sa do jeho očí. Sasuke odtrhol od neho pohlad a zadíval sa na podlahu. Drali sa mu do očí slzy.


,, Sasuke prečo plačeš? Ved som ti povedal že ta mám rád, že ta milujem, tak v čom je problém? Sasuke sa pozrel na Naruta plného očakávania a so slzami v očiach spustil.


,, Naruto, ty si prvý človek, ktorému na mne záleží, a , vieš po takej dlhej dobe mi niekto povie že ma miluje. Je to na mna moc na takú krátku dobu, prepáč mi to, že tu kazím našu peknú chvílu a plačem tu ja malý chlapec..." dodal s plačom Sasuke.


Naruto mu zotrel slzy z tváre a objal ho, držal ho pevne nech ma istotu , že má v nom viac než oporu priatela, že je tu len a len pre neho. Jednou rukou ho začal hladit vo vlasoch.

,, Sasuke, som tu len pre teba, dám ti všetko čo budeš chciet aj modré z neba, ty patríš iba mne moj malý uplakaný chlapček..." ale v tom ho Sasuke umlčal dalším bozkom a Naruto to nevydržal a slastne zastonal. To Sasuke využil a zapojil do hry aj svoj jazyk. Naruto nenehal na seba dlho čakat a o chvílu mali medzi sebou šermiarsky súboj s jazykmi. Po chvíli sa Sasuke odtiahol od Naruta aby sa nadýchol a povedal:

,, Naruto, povedz to ešte raz." A znova ho pritiahol k sebe, jednou rukou za hlavu k dalšiemu bozku a druhou rukou okolo pása aby mu neušiel. Naruto prestal z bozkami a spustil:


,, Sasuke, milujem ta, nechcem ta stratit, milujem ta,hrozne a aj ti to dokážem!" povedal s úsmevom na tvári Naruto. Sasuke sa nemohol nabažit tých slov, bolo to božské. ,, A teraz ty." Naruto prekvapil Sasukeho otázkou. ,, A teraz ty mi povedz že ma..." Naruto nestihol dopovedat a Sasuke ho prerušil.


,, MILUJEM TA, NARUTO!!!"

Narutovi sa podlomili kolená ale Sasuke ho chytil na ruky a odniesol ho do jeho izby. Naruto nemohol uverit čo mu Sasuke povedal.

,, Miluje je ma, toto som chcel počut, chcem byt s ním, nikto iný len mi dvaja, dám mu všetko aby som bol... teda aby sme boli štastný, nechcem ho stratit." Naruto si myslel spokojene a spadol mu kamen zo srdca,už nemá pochýb o tom že ho Sasuke miluje.


Ked vošli do izby nehali za sebou otvorené dvere a niekto ich sledoval z okna odkial mal dotyčný dokonalý výhlad, vobec si ho nevšimli, boli totiž zaneprázdnený. Bol to kto iný než náš ,,utajený ninja - :-D" Kakashi sensei.

,, No tak toto som nečakal že ich dám dokopy a že sa na seba vrhnú ako divé zvieratá...hohohoooo ešte že mám zo sebou foták, aspon si urobým zopár snímok do rodinného albumu, bože ja som dokonalý..." zasmial sa škodoradostne ale potichu aby nerušil tých dvoch. Ked fotil tých dvoch napadla ho perfektná ba priam až perverzná myšlienka.

,, Trošku ich potrápim, bude aspon sranda, však je 1.apríl...." zasmial sa v duchu Kakashi sensei a vyfotil hádam aj tri filmy aby bolo viac zábavy.........


Na dodatok, možete si len domysliet čo Naruto a Sasuke robili v tej izbe, nechajte popracovat vašu fantáziu :-D

Po tom všetkom čo Kakashi sensei videl a hlavne vyfotil sa ponáhlal k sebe domov. Ked tam dorazil, hned sa pustil do práce. Hned ako všetky fotky vyvolal, začal ich triedit.

,, Hmmm, ktoré mám vybrat aby to vyzeralo čo najviac presvedčivo?" zamyslel sa Kakashi.

Ten neváhal a vybral tie najlepšie fotky. Vybral 20 fotiek, dal ich do obálky. Napísal im krátky odkaz na list a ten potom vložil do obálky s fotkami. Olízal vrchnú čast a zalepil ju.

,, Tak toto ked uvidia, tak ma tí dvaja asi zabijú ! Teda ak sa stihnem dat preložit k inému týmu, ktorý budem trénovat, ale bude to stát zato." Zasmial sa Kakashi.


Skoro ráno sa vybral k narutovmu bytu. Kakashi dorazil pred narutov byt, zastrčil obálku popod dvere a povzdychol si. ,, škoda, že neuvidím ako sa budú obaja tvárit ale mám ešte nejakú prácu." Otočil sa a vydal sa pomalým krokom za lady Tsunade.


Ked už začalo pomaly svitat, prvé paprsky slnečných lúčov prebudili spiaceho Sasukeho. Otvoril pomaly oči aby si zvykli na velké svetlo v izbe. Sasuke sa otočil na bok čelom k Narutovi.

,, Sakra, takže to nebol sen, hmmm, však to ani ako sen nevyzeralo, bolo to až moc krásne..." pomyslel si v duchu Sasuke. Naruto tiež spal na boku tvárou k Sasukemu. Ako tak pozeral na spiaceho Naruta nahodil úsmev na tvári.

Výměný Pobyt

26. května 2009 v 19:41 | ...

Výměný Pobyt


V kaceláři páté hokage ve vesnici skryté v listí...

,,Takže přejdu rovnou k věci.Zítra sem má dorazit písečný tým na dvoutýdení výměnu.Vymění se s týmem sedm,který již včera odešel do Suny.Potřebuji od vás,abyste se o ně postarali,ubytovali je a seznámili s denním režimem ninjů Konohy.´´řekne pátá hokage,usazená pohodlně ve svém křesle.Usrkává zelený čaj z malého šálku a úplně ignoruje hromadu papírů s žádostmi,povoleními a dalšími nevyřízenými kancelářskými spisy.

,,Dobře,ale kolik ninjů má ze Suny dorazit?´´zeptá se Kurenai-sensei týmu 8.Stojí naproti Tsunade i se svým týmem,který byl zavolán na její žádost.

,,No,jeden tým.Takže počítejte se čtyřmi členy.Každý z vás by měl u sebe mít jednoho člena.Po celé dva týdny pak budete uvolněni ze všech misí.´´odpověděla blondýna a usrkla znovu z kouřícího šálku s horkým čajem.

,,Ježiši...taková nuda.To tam nemáte nějakou nebezpečnější misi?Copak jsme nějaký hostesky?´´ozve se znuděný Kiba a dá tak hokage jasně na jevo svůj názor na tuhle misi-nemisi.

,,Kibo,´´okřikne ho Kurenai.,,Přestaň odmlouvat.Je to naše mise a hotovo.´´

Na tohle už Kiba nic říct nemůže.A tak jen nemístně něco zavrčel a teď už statný a dospělý Akamaru,sedící mu po boku, ho doprovodí naštvaným štěknutím.Už to není to malé,vychrtlé štěně,které Kibovi usínalo na hlavě.Z něho i z jeho pána se stali výborní stopaři a shinobiové.Kiba se také stal dobrým chuninem a také poznal Tsunadin opravdový hněv.A tak už si dál raději své názory nechaly pro sebe.Přece jen by nechtěly být obdařeni Tsunadinou pěstí.

,,Domluvte se na programu a ubytování.Můžete jít.Váš tým by měl dorazit už v šest hodin ráno,takže je nezapoměňte řádně uvítat u brány,´´dodala ještě kysele a s výsměšným ušklebkem.Tím tak zapříčinila stoupnutí Kibova už tak vysokého tlaku na ještě vyšší.Nejen,že bude u sebe mít dva tejdny nezvaného hosta,ale ještě se kvůli němu zítra nevyspí.No to je teda super mise.Pomyslí si,věnuje své hokage ušklebek a lá,díky moc ty jedna šůrie,a naštvaně vyjde i se svým psím přítelem ven.V kanceláři mu není nejlíp.Vztek by se v něm hromadil a bůhví co by té úplatkářské Hokage vyčetl.

S černými myšlenkami se vydal ke svému bytu.Každou chvíli nakopnul pár kamínků,který se mu nešťastně připletly do cesty a u toho vrhal na hokage ty nejhorší nadávky.Samozřejmě jen pro sebe aby ho nikdo neslyšel.Tsunade ho začínala štvát čím dál víc.I když ví,že tým 8 je velice schopný a výborný stopařský tým-dává jim samé mise typu D,C nebo B,ale ty jen zřídka.Nikdy nedostanou možnost ukázat svůj talent.A to už jsou všichni chunini.Teda skoro.Hinata ještě ne.

Kiba si při vzpomínce na Hinatu překvapivě vzpoměl na Naruta.Co by asi nejspíš udělala.Po chvílise Kibova tvář rozzářila úsměvem.Rozhodl se,že tuhle misi dokončí na jedničku.A Tsunade nakonec uzná,že tým 8 je dobrý a zaslouží si nebezpečnější mise,než poskytování průvodce,hotelu a ubytovny v jednom.


---------------------------------------------------


Druhý den je nejhyperaktivnější člen týmu 8 a zároveň člen Inuzuka klanu na místě už v 5 hodin ráno.Jeho cíl,který si včera nakladl na srdce vzal doslova vážně.Bude se co nejvíc snažit ať se děje co chce.

Netrpělivě přešlapoval z jednoho konce brány ke druhému a vyhlížel, jak své týmové partnery,tak i nové hosty.Je zvědaví koho bude mít na starost.Třeba nějakou pěknou ninju kunoichi.Ne.To by bylo až moc velké štěstí.A štěstí-to on v celku nikdy neměl.Zadíval se na svého psa Akamaru,který měl ještě noc a spokojeně oddechoval na trávě.
.............

,,Jdete nějak pozdě ne?´´nařkl své přicházející přátele-Kurenai,Hinatu a podivína Shina z Aburame klanu.
,,Co blázníš?Vždyť je za pět minut šest.´´zamumlala Hinata a ospale si promnula oči.
,,No dovol.Opatrnosti není nikdy dost.Neznáš to přísloví-Ranní ptáče dál odskáče?´´

,,Ehm,´´odkašle si Shino a zvedne ukazováček své pravé ruky.
,,Není to ranní ptáče dál odskáče,ale ranní ptáče dál doskáče.´´vysvětlí trochu zmatenému Kibovi.
Ten se ošije.Nemá rád,když ho někdo poučuje.Zvlášť ne Shino.
,,To je jedno.Co je mi po nějakým ptákovi a navíc,ptáci přece neskáčou ale lítají.Hehehe vsadím se,že tohle si nevěděl viď Shino?´´usměje se vítězně v pokuse svého zahaleného parťáka rozesmát.
,,Tak to jsem teda fakt nevěděl.´´odvětí mu Aburame.

,,Podívejte,támhle,´´vyjekne Hinata najednou a ukazováček namíří na přicházející čtyřčlenou skupinku,blížící se pomalu k vesnici ukryté v listí.
,,No konečně,´´vyprskne Kiba a tím taky vzbudí svého zvířecího přítele.

,,Vítejte,dlouho jsme se neviděli,´´ozve se jako první Kurenai a podává ninjovi s písečné ruku.Tým,který přišel na dva týdny na výměnu není samozřejmě nikdo jný,než tým tří sourozenců z písečné vesnice-Gaara,Kankuro,Temari a jejich sensei Baki,který si zrovna podává pravicí s Kurenai.

,,Ježiši,to je teda otrava.Proč jsme museli zrovna my na tuhle idiotskou misi,´´pomyslí si mladík s loutkou na zádech.Je otrávený a mrzutý ostatně jako zbytek jeho týmu.Temari ta si piluje svým vějířem nehty a Gaara-toho trochu mrzí,že se museli vyměnit zrovna s Narutem a jeho týmem.Rád by ho zase jednou viděl.

,,Panebože,tenhle náfuka s loutkou mi tu chyběl.Doufám,že nebude spát u mě.´´zamyslí se Kiba a zadívá se na Kankura.Od té doby co mu pomohl proti ninjovi ze zvučné ,uběhly dva roky,ale Kiba i když ho celou tu dobu neviděl,jejich poslední setkání v něm zanechalo divné pocity.Kiba si svoje city k němu vylíčil jaksi špatně a od té chvíle mu nemůže z nějakých neznámých důvodů přijít na jméno.Nemá ho rád,i když neví proč.

Jak jsem řekla,Kiba a štěstí-tyhle dvě věci nešli nikdy dohromady a Kiba si to znovu připoměl při Kurenaině další větě.

,,Tak to vypadá,že ženská část týmů se o sebe postará sama.Shino ty se postaráš o Gaaru a Kiba,ten si vezmi na starost Kankura.´´

Kiba jako by to čekal,ani neprotestoval.Věděl,že by to bylo nezdvořilé a hlavně si nechtěl stěžovat.Tsunade by jim pak určitě žádnou nebezpečnější misi nedala.

,,Fajn.´´odvětil jen.Potom se všichni rozešli.Každý se svým opatrovníkem a každý jiným směrem.

Temari ta ihned chytla Hinatu a vydala se sní do nějakého obchodu s oblečením,Shino,ten šel hned vedle Gaary.Oba mlčeli a zdálo se,že svoji přítomnost vůbec nevnímají.Opravdu povedenej pár.Každopádně bylo jisté,že pro Gaaru nebude lepší společník než-li Shino.Ostatně jsou si oba podobní.Moc toho nenamluví a ozvou se jen když je to potřeba.

,,Tak jo skrčku.Dávej bacha na toho svýho vořecha.Nesnáším psy.´´ozval se Kankuro,když šel buhví kam za Kibou.Ten se při téhle vyřčené větě okamžitě zastavil.

,,Cože?Komu říkáš skrčku?´´vyjekne vzteky na Kankura a napřáhne se aby mu udělil pořádnou pěstí.V půlce se však zastaví.V hlavě mu probleskne myšlenka,šklebící se Tsunade a jejich další mise,typu D nebo C.Ovládne se stáhne ruku zpátky.

,,Pche,nemysli se,že když jseš tu na výměnu budeš si dělat co chceš.Mám na tebe dávat pozor,takže mě budeš poslouchat.A nemysli si,že tu svoji dřevěnou kládu potáhneš do bytu.Zůstane venku dokud se nenaučíš mě respektovat.,´´pronesl Kiba klidně ale celkem chladně.Vyvedl tak Kankura úplně z míry.

Kiba i s Akamarem nečekali na jeho jakoukoli reakci a pokračovali ve své cestě ke svému příbytku.Nechali tam šokovaného Kankura stát na místě.

Změnil se od té doby co ho zachránil před zvučnou čtyřkou.Pomyslel si Kankuro a mlčky doběhl Kibu.Celou cestu z něj nějak nemohl spustit oči.Ani nevnímal podezřívavé pohledy všech vesničanů,které si až moc živě vybavovaly útok Suny a zvučné vesnice na Konohu.

Soustředil se jen a jen na Kibova záda.
,,Opravdu se změnil-tenhle kluk.Zdá se,že to tu nebude zas tak strašné.´´Pomyslel si a v provokování Kiby začal nalézat zalíbení.Nevěděl proč,ale něco ho k němu táhlo.Možná to,že nemá co dělat a takhle si tu akorát zkrátí nudu a čas.A nebo,že Kiba dospěl.Že už to není ten malý třináctiletý fracek,co se nechal vždy tak lehce vyvést z míry a nic neuměl.Dokonce i teď jinak vypadá.Když na sobě nemá tu svojí šedivou mikinu a kapuci,zakrývající jeho pěkné hnědé vlasy,docela mu to sluší.Zamyslel se Kankuro a hned na to zavrtěl hlavou.Ihned druhou možnost vyhnal z hlavy a pokáral se na co že to vůbec myslí.

,,Doufám,že sis zapamatoval cestu.Tady totiž budeš spát,´´řekl Kiba,když otevíral dveře svého docela velkého bytu.Nechtěl se chovat takhle protivně a povýšeně,ale ten hnědovlasý kluk ze Suny si o to řekl.Jasně,Kiba nezapoměl,jak mu tenkrát,před dvěma lety pomohl proti zvučné čtyřce,ale co je moc to je moc.Nechápal,proč je Kankuro tak protivný,a jak tak nad tím přemýšlel začínalo ho to zajímat čím dál víc.

................................POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ:D......................................................

Obrazek

Nejlepší v Taijutsu 3 pokračování

26. května 2009 v 19:40 | ...
Z bojiště se ozvalo zasténání a zakašlání.
,,Podívej,to je Neji!´´zakřičí Kakashi a ukáže na místo vzdálené asi pět metrů od stromu.Neji se zvedá na všechny čtyři,trochu omámený a očividně neví co se stalo.
Naneštěstí Je celý.Zdraví a schopen pohybu.Kakashi se usměje stejně jako všichni ostatní,jenže když se podívá na Gaie,uvidí jak mu z očí tečou slzy.Nepřítomně hledí do arény a je jako omámený.
,,Co je?Vždyť Neji je v pořádku.Musel uskočit.´´snaží se uchlácholit svého přítele,kterému z očí odkápne další slza.
,,Lee,´´vydechne a Kakashi vytřeští oči.Opatrně a pomalu otáčí hlavu zpátky do arény.Ví co ho tam nejspíš čeká.Nechce to vidět.Nakonec jeho oči spočinou na místě,kam strom dopadl…………..
V tom okamžiku se i Ten Ten podívá stejným směrem.To co uvidí jí okamžitě zastaví srdce……………….
,,Lee,Nééé,´´zaječí a v očích jí začnou pálit slzy.Pohled na bezvládné tělo černovlasého Leea uvězněného pod stromem jí trhá stejně jako Gaiovi a všem ostatním srdce.Lee se svou mrštností a rychlostí včas zareagoval ,vyběhl Nejimu na pomoc a odstrčil do do bezpečí……………………………On sám už ale bohužel uniknout nedokázal………..
,,Lee!´´to už se i Neji podíval na tu hrůzu.Vytřeštil oči a srdce se mu na okamžik zastavilo.V břiše ucítil nepřijemný pocit-jako by mu do něj někdo dal pěstí.Ucítil strach,úzkost.Okamžitě k němu vyběhl.Nemohl a ani nechtěl věřit vlastním očím.Lee byl uvězněn pod stromem.Jenom hlava,ruce a část trupu mu šlo vidět…….Nohy to bohužel odnesly na celé čáře.
Neji se zoufale rozkřičel a dopadl na všechny čtyři hned vedle svého zachránce.Lee byl ještě naživu.Klepal se a zhluboka dýchal.Dýchal?Spíše chrčel.
To dodávalo Nejimu alespoň malý plamínek naděje.Okamžitě se rozkřičel a volal o doktory.Všichni také okamžitě zareagovali.Běželi k nehodě,jak jen jim nohy stačili,avšak když zahlédly v jakém je Lee stavu,zastavili se.Věděli,že je konec…………………………………I kdyby Leea z pod stromu vytáhly,byl by nadosmrti ochrnutý.Nohy mu mohutný kmen stromu úplně rozdrtil.
Doktor mávl rukou ke skupině dalších lékařů co šli za ním a pokýval záporně hlavou.Ti okamžitě věděli,že tady už nepomůžou.Vzdálili se tedy od Leea a Nejiho a nechali je samotné.
,,N…..Neji,´´zachrčel Lee.Bylo vidět,že ho to stojí hodně úsilí.Hruď se mu ztěžka zvedala a kaluž,která se začala zvětšovat pod jeho bezvládném těle byla čím dál větší.
,,Lee,neboj se.To bude dobrý…to bude všechno dobrý..,´´hlas se Nejimu lámal.Nevěděl co dělat.Bylo jisté,že strom sám neuzvedne.A tak jen chytil svého zachránce za ruku.Snažil se zadržovat slzy,které ho pálily v očích.To bylo to nejmenší co pro něj mohl udělat.
,,N..eji..,M..Moje nohy…….necítím je,´´zachrčel znovu.Neji mu tiskl dlaň v té své.
,,Lee,proč…Proč jsi to jen udělal?Měl jsem to být já…´´Na Leeho paži dopadnou první kapky Nejiho tak dlouho potlačovaných slz.Doslova mu vytrysknou z očí a
jeho hlas se zlomí a přemění v usedavý pláč.Slzy plné bolesti se valí z bílých očí,které dostávají nádech rudé.Lee stiskne ze všech sil co mu ještě zbývají Nejiho dlaň.I on sám ví,že je konec…že umírá…že tohle jsou poslední okamžiky na tomhle světě…
,,Neji,….ty..ty pláčeš…proč?...´´ usměje se křečovitě.I když umírá má radost.Tohle jsou poslední chvilky po boku člověka,kterého miluje.Je rád,že je Neji na živu.Že dýchá.Na sebe nebere ohledy.Hnědovlásek se rozpláče ještě víc a jeho srdce to trhá na maděru.Doslova cítí jak se mu bolest zařezává do srdce a zanechává tam obrovské a hluboké jizvy.
,,Lee,musíš zůstat se mnou….já tě potřebuji….já tě…miluju,´´další a další slzy stékají po Nejiho tváři při těchto slovech.Lee se znovu usměje.Zvedne třesoucí se ruku a pohladí Nejiho po tváři.
,,Já …tebe taky,ale ……..Neji….já umírám….´´zachrčí skoro neslyšně a z pravého oka mu po tváři sjede slza.Jeho vždy tvář plná života se mění na pouhapouhou bílou barvu bez života,radosti,citu.............Jeho zářivé oči ,které byli vždy plné naděje,plamínků a jiskry jsou teď plné bolesti.Hyuuga vidí,že je opouští život…
,,Ne,Ne!!Ty nesmíš umřít.Nesmíš mě tu nechat samotného…a co tvůj sen…?´´rozkřičí se Neji.Neví co má dělat.Nechce uvěřit Leeho slovům.Nechce ho ztratit.Chce něco udělat.Zachránit ho,ale ví,že nic dělat nemůže.Maximálně mu být nablízku.
,,Neji..ty jsi můj sen…´´zašeptá
Lee a to jsou také poslední slova,která Neji od něho slyší.Leeho ruka se už bez života sveze po Nejiho tváři na zem.Jeho stisk v ruce opouští hmat a Lee pomalu zavírá svoje velké oči.Teplo opouští jeho tělo,které už jen leží v kaluži rudé krve,bez života,bez pohybu a začíná tuhnout.

,,Lee?....Lee?No tak Lee!!!!Vzbuď se!!Nenechávej mě tu samotného!!!Prosím!´´křičí Neji zoufale.Jeho hlava dopadne na Leeho bezvládnou hruď,která se už ani nezvedá a nikdy už nezvedne…….Všichni slyší Nejiho slova…a tak můžou poznat,že Lee,genius tvrdé práce,už nikdy nepromluví….
Gai nepřítomně hledí do arény.Nevnímá Kakashiho slova ani reakce ostatních.Jen se stále dívá na Nejiho a na svého mrtvého žáka,který právě před jeho očima zemřel.Z očí mu tečou slzy velké jako perly.Prožívá největší bolest,jakou kdy učitel může poznat.......zemřel mu njeoblíbenější student.............Nejen jemu.Ten Ten,Sakura,Hinata dokonce i Kiba nedokáže zadržet hořké slzy smutku.Nemůžou tomu uvěřit.Nikdo z nich.Ještě před pěti minutami ho viděli živého a zdravého….
Nejiho slzy se zastaví.Přestane brečet.Jeho srdce plné bolesti ,se začíná naplňovat vztekem a záští.To se také potvrdí druhý den,kdy turnaj pokračuje.Nejiho zápas s Kaorou se druhý den opakoval…..Nejiho zášť a vztek se na Kaorovi podepsali……Neji
Kaoru zabil…………porazil i ostatní bojovníky a získal tak pohár.
Neji ho pak na pohřbu umístil na Leeho hrobku,kde ho pohřbili….na mramorové náhrobní desce bylo vyryto ,,Nejlepší v Taijutsu,´´.......
Lee,promiň mi to….promiň mi,že jsem tě nedokázal ochránit……vždycky jsem tě miloval a vždycky milovat budu…
O týden později v kanceláři páté hokage…..
,,Chtěla jste se mnou mluvit,´´?zaptá se Kakashi,začtený do své oranžové knihy.Sojí před blondýnou,která si ho nechala zavolat.
,,Jak se má Gai?´´zeptala se.Všude dokonce i u hokage byl stále cítit smutek.Smutek a bolest.
,,Ale jo.Docela se vzpamatoval.´´odpověděl stroze Kakashi aniž by odlepil oči od knihy.
Osud mi nikdy nepřál…..Vždycky mi vzal to,co mi bylo drahé……svobodu,matku,otce….a teď i tebe………………….
,,Kakashi!´´řekla rázně.Kakashi konečně odlepil oko od knihy a zadíval se na Tsunade.Vypadala zaraženě a očividně měla na srdci něco důležitého.
Ale já už toho mám dost.Mám dost ,jak mi osud ničí život.Sráží k zemi…..můj otec se osudu postavil…a já hodlám udělat totéž…..postavím se mu jednou provždy…Lee…promiň…ale já bez tebe nemůžu žít…bez tebe nemá můj život žádný smysl….moje srdce je moc potrhané,než aby normálně bušilo na tomto světě….
Tsunade se zhluboka nadechla.
,,Neji……Neji se oběsil,´´´vydechla.V místnosti nastalo hrobové ticho.Bylo slyšet jen Kakashiho prudké zalapání po dechu a tvrdá rána knížky,kterou upustil na zem………..
,,Jestli ke mně bude bůh tak laskavý a já budu moct jít nahoru..nahoru za tebou…budeme už navždycky spolu….ani osud už nás nerozdělí…
,,Ahoj Kakashi,co ty tady?´´vhrkne Gai na svoji návštěvu.Pustí Kakashiho dovnitř.
,,Gai?´´zastaví ho v půli cesty do kuchyně bělovlasý mladík.Gai ihned poznává z Kakashiho tónu,že se něco stalo.Raději se ani neotáčí.
,,Víš……Neji….´´…
..ani jsem ti nestačil říct,že jsi to byl vždycky ty,kdo byl z nás dvou lepší…jasně,mám talent.......ale bez tvrdé práce a úsilí bych se nikam nedostal…..jsem si jistý,že tvůj sen-dokázat,že tvrdá práce je lepší než přirozený talent,se jednou uskuteční…..byl jsi vždycky lepší…....já jsem si to nechtěl přiznat………ano..talent je důležitý………..ale bez tvrdé práce a úsilí je k ničemu….doufám,že ti to jednou budu moct říct do tvých krásných očí,které mi dodávali sílu stavět se osudu vstříc…Lee..miluju tě…vždycky jsi byl nejlepší v taijutsu……...
Tak jak se vám to líbilo?Jestli jsem někoho zklamala,tak mi to je líto,ale mě se tento konec líbí...nakonec zůstali spolu....

Nejlepší v Taijutsu 3

26. května 2009 v 19:38 | ...

Nejlepší v Taijutsu 3


Čas plynul jako voda a od jejich společné noci,od noci,která jim připomínala krásné,nepopsatelné,ale taky bolestivé vzpomínky uběhl již měsíc.Neji a Lee se navzájem ignorovali.Snažili se nepotkávat a nemyslet na toho druhého.
S tou první věcí neměli žádný problém.Trénovali odděleně,každý sám nebo se svým učitelem.Lee si už zvyknul na Kakashiho pozdní příchody,omluvené hloupou historkou a Gaiovu přehnanou aktivitu a starost Neji též ,jakžtakž skousnul.Bylo naprosto nemožné aby se někde potkali.Brzy ráno s tréninkem začali a pozdě večer s ním skončili.
Bohužel,s myšlenkami to nebylo tak růžové,jak by oba chtěli.
Lee stále cítil zklamání.Měl na Nejiho vztek .Zároveň ho ale měl rád.Nemohl mu nic nevyčítal.Nemohl od něj přeci čekat,že před svou rozvrácenou rodinou,přizná svoji orientaci.Byla to jen jedna noc a Lee s tím vlastně začal.Něco v něm ho ale donutilo Nejiho ignorovat.Byl to přeci on,kdo s ním strávil noc a potom bez jediného slova odešel.Lee už se mnohokrát rozhodoval si o tom s Hyuugou promluvit.Když se však k tomu odhodlal a stál před prahem Nejiho bytu uvědomil si,že by to měl být právě Neji,kdo udělá první krok.A tak se vztekem a myšlenkami na jeho týmového parťáka,usínal neklidným spánkem.
Neji měl taky vztek.Jenže na rozdíl od Leea měl vztek jenom sám na sebe.Vyčítal si,že tak lehce podlehl opilému příteli,který asi určitě vůbec nevěděl,co dělá. Vyčítal si taky,že tehdy odešel.Vztek utápěl v každodenním tréninku,který většinou končil Nejiho bezvědomím.Raději se takhle ničil a dřel,než aby myslel na Leeho,na svou chybu a taky na to,jak by ho určitě Lee odsoudil,kdyby mu řekl o té noci,kdy tak trochu využil.
Kakashi a Gai byly oba dva zkušení jounini a změny svých žáků si okamžitě všimly.Bohužel ani jeden se neměl k tomu,aby se těch dvou zeptal.Možná věděli,že by jim jak Lee tak Neji důvod svého chování neřekli.Kdo by jim to taky řekl?Gai ten žil ve svém vlastním světě a Kakashi,ten jak se zdá ví o citech houby.
A tak čas běžel dál a termín turnaje se neodvratně blížil.Přípravy na tuto událost se pomalu ale jistě chýlily ke konci a ve vesnici začalo přibývat více neznámých tváří.Ninjové a bojovníci ze všech vesnic a zemí přicházely do vesnice skryté v listí aby ukázaly svůj talent,umění a schopnosti svých klanů.Všichni přišli vybojovat pohár a získat tak titul nejlepšího bojovníka.Každý sám za sebe.Se ctí,čestností,poctou,ale taky s intrikami,záští a nenávistí vůči jiné vesnici či klanu.
Den před zahájením turnaje byl v celé Konoze velký zmatek.Přípravy byly téměř u konce a pátá hokage si tak mohla dělat starosti jen s malými nedostatky.Jeden takový zastihl Tsunade hned po ránu.Shizune ji vypověděla problém s ubytováním pro všechny zúčastněné ninji a bojovníky.Letos se jich na turnaj přihlásilo o mnohem víc,než všichni předpokládali,a tak se nebylo čemu divit,když je neměly kam šoupnout.
Mezitím co si Tsunade lámala hlavu se shaolinskou skupinkou holohlavých mnichů,kteří se přišli také zúčastnit ,a přemlouvala chudáka Sakuru ať se jich ujme a ubytuje je u sebe,Lee a Neji se měly po té dlouhé době znovu setkat.Gai a Kakashi si s nimi chtěli promluvit mezi osmi očima.
V doprovodu svých senseiů dorazily na sjednané místo,kde jim měly vysvětlit pravidla a průběh celého turnaje.
Když dorazily na tréninkové cvičiště u akademie,oči dvou chlapců se po měsíci zapomínání zase střetly. I když bylo střetnutí krátké,oba dva se přitom cítili zvláštně.Nevěděli jestli se mají smát nebo brečet.Jestli se tomu druhému vrhnout okolo krku nebo utéct hodně daleko.Byl to opravdu zvláštní pocit.
Aniž by se pozdravili či prohodily alespoň pár slov,stáli a čekali až se Gai uráčí a vyklopí co nejrychleji svůj proslov.
Oba dva senseiové se na sebe nechápavě podívali.Nakonec Kakashi pokrčil ramenem a
rozhodl se ujat slova.
,,Nezapomínejte,že vyhrát může jen jeden.Počítejte s tím,že budete bojovat proti sobě.Dřív či později se to stane,´´
,,Fajn,už se nemůžu dočkat,´´zalhal Neji a aby to znělo lhostejně překřížil na svých prsou ruce a nasadil výraz naprostého nezájmu.
Lee ho zpraží naštvaným pohledem.
Ten Neji je takovej všivák.Takže na to,co se stalo úplně zapomněl?
,,To já taky,´´zatnul pěst a v očích mu vzplály plamínky ohně.Konečně bude moct ukázat všem,že tvrdá dřina dokáže překonat přirozený talent.
,,Fajn.Pravidla jsou v celku jednoduchá.Stačí porazit protivníka,kterého vám vyberou a to je vše.Do každého kola budou vybráni dva bojovníci.Musíte ho porazit.Jak- to záleží na vás.Můžete využít jakoukoliv techniku.Vítězem se stává ten,který se udrží a nohou,bude při vědomí,nevzdá se nebo nezemře,´´poslední slovo řekl obzvláště vážně.
,,To je myslím všechno.Jen jsem vám chtěl říct,že jsem na vás pyšný,´´pronesl Gai ke svým studentům a měl na krajíčku.Zase byl zasněn ve své dokonalé představě západu slunce.
Když oba dva senseiové vyhrkly to,co měly na srdci Lee a Neji vykročili vstříc svým příbytkům.Samozřejmě každý opačným směrem.Museli se připravit na zítřejší velký den.
Temná letní noc se snášela nad Konohou.Všichni se už dávno uchylovali nebo uchýlili ke spánku aby tak nezaspali zítřejší turnaj.Dokonce i ti,kteří se nezúčastnili ,si tento velký turnaj nechtěli nechat ujít.
Všichni jak se zdá,ale nespali klidným spánkem.V jednom otevřeném okně seděl dlouhovlasý mladík.Vítr si pohrával s jeho dlouhými kaštanovými vlasy a jeho bílé vševědoucí oči byly zahleděny do krásné,jasné, noční oblohy.To Neji Hyuuga byl ten chlapec,který nemohl usnout.Myslel na zítřek.Na to jak asi těžký boj bude muset svádět sám se sebou,až mu za protivníka vyberou právě Rocka Lee.Nechtěl proti němu bojovat.Jeho Srdce jasně křičelo Ne.A tak mu nezbývalo než doufat,že se s ním nebude muset utkat.To radši ať co nejdříve vypadne.
………………………………………..
,,Vítám vás všechny na letošním ročníku velkého turnaje v Taijutsu.Všem zúčastněným přeji hodně štěstí.´´hlásila Tsunade z velké arény,kde se také turnaj konal.Byla to aréna ve které se taky pořádala třetí část chuninské zkoušky.Snad všichni z vesnice přišli podpořit naše dva bojovníky.V hledišti samozřejmě seděl Gai,Tenten,Ino,Kakashi,Shikamaru a spol.Také tam bylo plno lidí,z jiných vesnic a zemí.Všichni se přišli podívat,kdo se letos stane největším bojovníkem v Taijutsu.Neji,Lee a všichni ostatní zúčastnění stáli uprostřed arény.Na sobě měly kimona,každý se znakem svého klanu popřípadě znakem vesnice.Stáli v dlouhé řadě a vzdávali holt všem lidem,kteří se na ně přišli podívat.

Tsunade ještě něco pronesla,i když to nikoho očividně nezajímalo,a potom náš velice očekávaný turnaj mohl začít.
První kola byla taková vyřazovací,spíše pro zahřátí.Ukázalo se zde,kdo má tu čest tu být a kdo ne.Ti nejhorší vypadli tak rychle,že ani nevěděli jak.Lee a Neji si vedly velice dobře a ihned byly považování za leadry celého turnaje.Přece jen byly na domácí půdě.Gai ten řval na celou arénu ,když jeden z nich bojoval .Přilákal tak tím nespočet vyčítavých ale taky pobavených pohledů.Kakashi,který seděl vedle něho si raději odsedl o místo dál.Gai prostě jako vždy dělal ostudu.
Nejiho a Leeho zápasy byly celkem rychlé.Jejich soupeři slabí a stačila jim jedna rána aby svého soupeře odrovnaly.Takhle to šlo až do semifinálních kol,ve kterých se rozhodovalo už jen dvou bojovnících,kteří postoupí do velkého finále.
Celkem šest finalistů postoupilo do semifinále.Lee,Neji,Rykao Kusimuso ze skryté dešťové vesnice,Hakumi Ryota-jediná kunoichi v turnaji-z vesnice ukryté v mlze,Itsuba Kua ze země Země a nakonec Kaoru Okura-bojovník z travnaté,kde je taijutsu považováno za jedno z nejlepších.Všichni byli značně unaveni.Někteří míň,někteří víc.Každopádně napětí a nedočkavost se v aréně mohla doslova krájet.Mezi diváky ale taky mezi zbývajícími bojovníky.Tsunade si pochvalovala jak dobře se turnaj letos vyvíjí.Jak si vedou jejich dva zástupci,kteří jako jediný byli v semifinále ze stejné vesnice.A hlavně jak se turnaj výborně daří.Bez žádného nebezpečí či oběti na životě..Kdyby jen věděla ,že za půl hodiny se všechno změní.Že tyhle slova osud úplně změní.Že za chvíli se srdce mnoha lidí zaplní žalem,smutkem a velkou bolestí……

Jak Neji tak i Lee na sebe byli hrdí.Dostat se až takhle daleko-to si zasloužilo velký obdiv.Ani jeden nepřestával věřit v toho druhého.Vždycky když bojovali,v srdci cítili jistotu a velkou úlevu,když se z boje vraceli jako vítězové.Neji se docela divil,když se Lee dostal hladce do semifinále.Byl však rád.Byl na něj hrdý…..

Mezitím co Tsunade nařídila dvouhodinovou pauzu,pro odpočinek a nabrání sil na semifinále boje,komise sestavena z různých mnichů a senseiů bojových umění náhodně vybírala soupeře,kteří se měli navzájem utkat.Neji během odpočinku doufal,že ho nevyberou na boj s Leem.
Jeho přání byla vyslyšena.Když se všichni znovu přesunuli na svá místa,Tsunade předstoupila před všechny přítomné aby oznámila první dva bojovníky,kteří se měli utkat o finálovou pozici.
,,V prvním semifinálovém kole se utká Hakumi Ryota z Mlžné a Rock Lee z Listové.´´pronesla a davem lidí se ozvalo povzbudivé burácení a tleskání.Teď už všichni fandili všem.Bylo jedno z jaké vesnice jsou.Tohle je semifinále.Tady si zaslouží potlesk každý z bojovníků.
,,Jóoooo Lee!!!Nandej jí to!!!Ukaž jí sílu mládí!!!´´ozývalo se z jedné z tribun.Lee se musel pousmát.Okamžitě poznal,že je to jeho Sensei.
,,Lee,´´zastavil ho Neji zrovna když chtěl vejít do bojového prostoru uprostřed arény.
Lee se překvapivě otočil.Poprvé za ten dlouhý měsíc uslyšel Nejiho hlas namířený právě na něj.
,,Hodně štěstí,´´řekl s lehkým úsměvem.Lee znovu překvapeně zamrkal,ale Nejiho úsměv mu připomněl city,které k němu choval.Znovu si připomněl lásku k němu.
Zmohl se na lehké kývnutí a hrdě vkročil do arény.Doprovázel ho hromový potlesk,hlas a povzbuzování svého senseie,který div nevyskočil z kůže a taky Nejiho pohled,který ho mrazil na zátylku.
Už kvůli tomu,se rozhodl vyhrát.Za každou cenu.Chce se utkat hlavně s ním.S Nejim.Chce mu ukázat,že má na to.Že mu stojí za omluvu.
Když do arény vešla i Leeova soupeřka s dlouhými blond vlasy a zelenýma očima,zápas mohl začít.Všichni napjatě sledovaly kdo udělá první krok.
,,Tak jak vidím,tohle bude snadné.Můžeš to klidně předem vzdát,´´pronesla s úšklebkem Hakumi.Lee jí na to nic neřekl.Neměl úctu k takovýmto ninjů,kteří si neváží svého soupeře.
,,Samé řeči,ale skutek utek,´´řekl jen načeš se proti ní rozběhl.Měl vymyšlenou taktiku jak jí porazit.Při jejích zápasech sledoval její styl taijutsu.Její hlavní cíl bylo sražení soupeře veškerou chakrou na zem.Žádné útoky a ani obrana.Jen co nejrychleji dostat protivníka na zem.(P.S. v našem světě je to něco jako Judo)
Jak správně Lee předpokládal Hakumi se Leeho útokům nevyhýbala.Právě naopak.Přijímala je a co nejvíc z nich se snažila zachytit a poslat je tak proti Rockovi.Nepočítala však s jeho hbitostí a rychlostí,kterou doposud tajil a nechával si jí jako trumf v rukávu.
Sice Lee musel použít zakázanou techniku a otevřít tak první tři ze svých osmi bran,ale svůj účinek to mělo.Hakumi se po dlouhém náporu Leeho nekonečných útoků,které nedokázala vykrýt natož je poslat proti němu svalila bezvládně na zem.
,,Vítězem je Rock Lee z vesnice skryté v listí,´´pronesla Tsunade a ani se nesnažila zakrýt radost a hrdost vyřazující z tváře a jejího hlasu.Arénou to šťastně zaburácelo a Lee si tak vysloužil potlesk a obdiv diváků.A ne jenom těch.Neji se také usmíval.I když už dávno mu jeho srdce řeklo,že Lee má zápas dávno vyhraný.
Lee se šťastně usmál a posadil se s úlevou a rychlým oddechováním na zem.Musel si odpočinout.Pár ran a odřenin také utržil.Musel ale uznat,že Hakumi bojovala opravdu výborně.
,,Jó!!!Síla mládí vítězí!!Výborně Lee!´´ozývalo se z úst černovlasého muže s hustým obočím.Kakashi mu tentokrát musel dát za pravdu.Lee si vedl výborně.
Ošetřovatelé naložili Hakumi na nosítka a odešli s ní rychle na ošetřovnu.Lee se také zvedl jelikož se Tsunade chystala oznámit další dva bojovníky na další zápas.
,,Další na řadě je Neji Hyuuga z listové vesnice a obhájce titulu Kaoru Okura z Travnaté vesnice.´´Neji na nic nečekal a se svým nicneříkajícím pohledem vešel do arény.Samozřejmě na něj čekal ohlušující potlesk všech jeho fanoušků-Dokonce tam byl i vůdce Hyuuga klanu a zároveň taky Hinatin otec-Hiashi Hyuuga.Vedle něj seděla Hanabi a opodál i Hinata.
,,Hodně štěstí bratříčku,´´pronesla tiše.Věděla,že ho Neji bude potřebovat.Kaoru Okura totiž vyhrál předešlé dva turnaje dvakrát za sebou.Jednou dokonce s obětí na životě.Roztrhl svého minulého protivníka vejpůl.Ani mu nevzdal čest,když ho odnášeli přikrytého dekou na nosítkách.Díky tomu si také vybudoval mnoho odpůrců a antifandů.Jeho výjimečné taijutsu vzbuzovalo obdiv.I když byl poměrně malý,měl obrovskou sílu.A to dokonce bez jediné kapičky chakry.Každopádně to vypadalo,že na Nejiho zbyl ten nejhorší možný protivník.Neji si toho byl vědom.Byl ale rád,že to není Lee.S kým by musel bojovat.Každopádně neměl strach.Do boje šel pokaždé s jistotou a hrdostí,která v něm zůstávala po smrti jeho otce.
To už ale do arény vešel jeho soupeř.Polovina arény tleskala a polovina by ho nejraději vypískala.Většina stále nemohla zapomenout na Kaorův poslední boj s tím chudákem co zemřel jeho rukou.Jak ho přetrhl jako kus hadru.Jak se zachoval chladně,div že se mu při umírání nevysmál do obličeje.
,,No né.Není to člen obávaného Hyuuga klanu?´´pronesl jedovatým tónem ke klidnému a vyrovnanému Nejimu.Stáli naproti sobě a čekali až Tsunade začne zápas.
,,Máš s tím nějakej problém?´´odpověděl mu Neji chladně až se z toho Kaoru zašklebil.
,,Ne,já jen nevím jestli tě mám rovnou zabít nebo ještě předtím vojet,´´řekl a úchylně se usmál,ale Nejiho tím nevyvedl z míry jak si přál.Právě naopak.Neji se mu vysmál do obličeje.Zadíval se do hlouby jeho temných a vražedných očí.
,,No…… při tvém vzhledu bych si raději přál zabít,´´
Tohle vyvedlo Kaora z míry úplně.Vztek na Nejiho byl pořád větší a to ještě ani nezačali bojovat.
,,Hmm…tenhle kluk…Neji, buď opatrný..,´´vzkazoval mu Gai v duchu.Vůbec se mu nelíbili Kaorovi oči.Oči,které prahly po krvi.
,,Takže druhý semifinálový zápas může začít,´´pronesla Tsunade a v tom okamžiku Neji
vzbudil svůj Byakugan.Malé žilky se mu objevili okolo vševědoucích bílých očí.Neji na nic nečekal a rozhodl se udělat první tah.Stejně jako předtím Lee.
Když byl u Kaorua v dostatečné vzdálenosti,postavil se do bojové pozice.Zaútočil a Kaoru se nestihl ani bránit.Neji mu v minutě zablokoval veškeré chakrovody.Kaoru jen stačil zavýskat bolestí a svalil se na zem.Všichni zajásali a z tribuny se ozval ohlušující potlesk.Všichni i Lee,který to vše pozoroval byli znovu fascinováni silou Hyuuga klanu.Všichni si mysleli,že má Neji vyhráno…..jenže to ani zdaleka neměl.O tom se i sám přesvědčil,když se Kaoru znovu vyhoupl na nohy.Jakoby nic.Jako by ho Neji před chvílí vůbec nenapadl.
,,Ale..ale jak to?´´zaptal se nevěřícně Gai sám sebe a nemohl uvěřit jak se Kaoru rychle zvedl.Bylo to neuvěřitelné.Jakoby ho Neji svým pěstním taijutsu ani nezasáhl.
,,Tak za tohle zaplatíš…..´´zasyčel,když mu z pusy sjel malý pramínek rudé barvy.
Neji přimhouřil oči.Nechápal jak se to mohlo stát,ale zůstával v klidu.Chtěl si promyslet další tah,když v tom na něj začal Kaoru bezmyšlenkovitě útočit.Neji se nejdřív útokům stačil vyhýbat jen svou rychlostí,ale jak čas běžel Nejimu docházel dech a Kaorovi útoky se čím dál víc zrychlovali.Neji tedy použil vlastnosti Hyuuga klanu.Při dalším Kaorově prudkém útoku vytvořil spirálu a tou se nakonec ubránil a Kaora odhodil o tři metry,kde se nešťastně praštil do hlavy.
Lee si s úlevu vydechl.V jednu chvíli měl pocit,že snad Neji prohraje,ale on jako vždy nezklamal.
I Neji si musel otřít pot z čela.Tahle technika mu vždycky brala hodně chakry.A stejně tomu bylo i dnes.
,,Haahahaha,myslíš,že máš vyhráno?´´ozvalo se za ním.Všichni vytřeštili oči překvapením.Dokonce i Tsunade,když viděla jak se Kaoru znovu zvedá ze země a u toho se ještě jedovatě směje.
,,Oh?ale jak to?´´otočí se za hlasem Neji.Je jako Všichni šokován Kaorovou vitalitou a výdrží.Nechápe jak se může po těch útocích zvednout.Lee samozřejmě taky.Ještě víc ho zaskočí Kaorovi chladné černé oči.Chtíč po Nejiho smrti tam byl doslova vepsán.To jediné mu sršelo z vražedných očí.Leeho zničehonic pýchlo u srdce.Nevěděl proč ani z jakého důvodu,ale od tohohle okamžiku v něm něco zanechalo obavy o Nejiho.Divný pocit,že se stane něco špatného…..něco hodně špatného..
Jeho srdce se nemýlilo.Po několika Nejiho obraných manévrech už mu nezbyla ani kapička chakry.Div,že se vůbec udržel na nohou.Gai mu chtěl říct,ať ten boj vzdá,ale věděl,že to by Neji nikdy neudělal.Nikdy by se nevzdal.A tak se všichni jen nešťastně dívali na to,jak Kaoru Nejiho pomalu ale jistě ničí.Nejiho útoky byli čím dál víc slabší a jeho obrana už také nestála za nic.Byakugan ještě měl ale ne moc na dlouho.
Zrovna když se k němu Kaoru znovu chystal,Neji sebral veškeré síly a použil na Kaora znovu spirálu.
Zabralo to!Kaoru odletěl o deset metrů dál a narazil přitom na protilehlou betonovou a taky pěkně tvrdou stěnu.Bylo nemožné aby Kaoru po tak těžkém zásahu do hlavy vstal.Ozval se bujarý jásot.
Gai radostně objal Kakashiho,div,že ho radostí neumačkal a všem ninjům z Konohy spadl obrovský kámen ze srdce.Neji se s úlevou svezl na zem.Musel se vydýchat na všech čtyřech.Ani nevnímal radost všech diváků.Musel nabrat druhý dech.Tak vyčerpávající zápas hodně dlouho nezažil.Všichni se radovaly z Nejiho vítězství.Jen Lee Nejiho radostně s úsměvem na rtech sledoval.Měl takovou radost.
Bohužel On byl taky jediný kdo zahlédl jak se Kaoru zvedá
znovu ze země.Nemožné!Takový náraz přeci nemohl nikdo přežít.Nikdo si ho nevšiml,kromě jeho.Nikdo si nevšiml jak Kaoru svoji obrovskou silou vyzdvihává ze země obrovský ,mohutný strom a rozbíhá se s ním naproti zády sedícímu,nic netušícímu
Nejimu.
,,Nejii!´´zakřičel Rock na vyčerpaného hnědovláska.Ten se na něj zadívál a když uviděl Leeho zoufalý a vytřeštěný pohled podíval se za sebe.Vytřeštil oči,když před očima zahlédl Kaoru v rukou mohutný obrovský strom a vybíhající přímo proti němu.To už si ho všimnou i ostatní.Jásot se mění v zalapání po dechu.
V aréně se rozlehne hrobové ticho.

Uvěznění 3

26. května 2009 v 19:37 | ...

Uvěznění 3


Když už byla Tobiho hlava tak,že si naši dva vězni mohli vidět navzájem do obličeje,ruka černovlasého Uchihy stále zůstávala na bradě zraněného mladíka.Itachi po ní jemně a lehce přejížděl palcem tak,že to ani Tobi-díky té velké bolesti nepocítil.Snažil se zahlédnout alespoň nějaký detail z obličeje,který druhý ninja
tolik zakrýval.Bohužel pro něj-hustá tma a šero mu to nedovolily ,a tak si musel vystačit s dvěma zelenýma očima,hledící upřeně do těch jeho.
Byly to opravdu fascinující oči.Byli smaragdově zelené a v té tmě doslova zářily.Ani bolest,zračící se v nich jim neubrala na kráse.Itachi si nikdy nepomyslel,že někdy uvidí tak nádherné oči.Oči,které by byli ještě pronikavější ,než ty jeho nebo Sasukeho.To byl taky důvod proč,černovlasý mladík,pod tíhou jejich pohledu značně znejistěl a přestal vnímat realitu.Utápěl se v té zelené a zářící
barvě.Z chvilkového transu ho probudilo až Tobiho hlasité zasténaní bolestí,zapříčiněno naraženým ramenem.Ruka Uchihy se tak rychle oddálila od brady sténajícího Tobiho a začala se věnovat obvazu.
,,Svlíkni si to,ať ti to můžu obvázat,''nařídil Itachi rázně.Stále byl upřeně zabrán do rolování sněhově bílého fáče.
Tobi se trochu zarděl.Na tváři se mu objevily dva rudé rumněnce,které díky bohu nebyly v té tmě vidět.
,,No…víš..''začal trochu koktavě.Nevěděl,jak si mu má říct o pomoc.Nechtěl vypadat jako nějakej ubožák,kterej nic nevydrží
a na sto procent věděl,že se mu bude Itachi smát.Ale bolest,která byla stále větší ho nakonec přesvědčila.
,,Víš..já…já s tou rukou nemůžu hýbat.Když s ní jen trochu pohnu,to rameno začne bolet jako čert…..no a jednou rukou se jen těžko vysvleču…,no…takže……,''svou větu však nedořekl.Doufal,že si to Itachi domyslí,a tak raději znovu sklopil hlavu.
Nebyl by to Uchiha aby Tobiho žádost neprokouknul.Na chvíli se zarazil a na sucho polkl.Rozpaky,které se v něm zničehonic probudily,se snažil zakrýt očima namířené v sloup a zoufalým a hlubokým výdechem.
,,Achjo.Ty seš teda otrava.To nevydržíš trochu bolesti?.....no tak.....fajn…,´´znovu si naoko povzdychl.Chtěl vypadat jeko nějvětší oběť,v duchu se však docela těšil.Bude tu s ním sám,v jedné místnosti,naproti němu….tak blízko u něj a bude ho svlékat……..
Tobi ihned,jak se k němu začal Itachi naklánět,prudce zavřel oči.Svůj sten,který se mu dral z úst,při Itachiho studeném doteku na svých bocích,ještě dokázal zadržet.Ale chvění co na něj zničehonic přišlo-to bohužel utlumit nedokázal.A tak tam jen seděl,s jednou rukou nahoře-to aby ulehčil svému ´´kamarádovi´´práci-se zavřenýma očima a užíval si Itachiho neuvěřitelně příjemné
blízkosti,vůně a hlavně doteky,které byly na jeho horkém těle tak osvěžující.
Mladý Uchiha na tom byl podobně.Když se dotkl Tobiho rozpálené a jemné kůže na bocích a pomalu mu začínal povytahovat triko,zatajil se mu dech.Palcem a ukazováčkem tlačil látku nahoru a ostatními nepotřebnými prsty mapoval důkladně a jemně mladíkovy boky,žebra,každíčky napjatý sval.
Náš zraněný teď úplně na svou bolest zapomněl.Mravenčení,chvění a horko,polévající a otravující celé jeho tělo,ho donutilo skousnout dolní ret.Teď by dal nevím co za tu strašlivou bolest,která se teď jako naschvál vypařila.Proto si ji snažil přilákat tím kousáním do dolního rtu.Bylo mu to stejně k ničemu.Těch divných pocitů se zbavil až když se Itachi konečně oddálil do bezpečné vzdálenosti i s jeho tílkem v rukou.S úlevou si povzdechl.
Z ničehonic se mu však také vrátila i ta obrovská bolest do ramene,která byla teď mnohem větší a ostřejší než jakýkoliv kunai nůž.S hlasitým zasténáním zkřivil obličej a chytil se za rameno.Pohotový Uchiha okamžitě zapomněl na své myšlenky točící se okolo toho ninji před sebou a začal jednat.Stoupnul si zády ke skuhrajícímu ninjovi a jemně a hlavně rychle začal bolavé rameno obvazovat.Léčivá mast,nanesená na obvazu byla doslova zázračná.Bolest začala pomalu utichat a Tobiho nádechy a výdechy začínaly být čím dál víc pravidelnější a klidnější.I Itachiho rychlé pohyby se zpomalily.
Ani se nenadáli a černovlasý ninja byl se svou prací hotov.Ještě jen udělal pár úprav aby mu obvaz nezpůsoboval při pohybu problémy.Ještě než se jeho ruce odtáhly od Tobiho krku,stačily ho jemně přejet bříškama prstů.Itachi vůbec nevěděl proč to udělal.Jeho tělo ho neposlouchalo a ruce si dělali co chtělyjeho vlatní tělo ho zradilo.Jeho vlatsní tělo!!!Itachi kdyby mohl uštědřil by si pár pěstí a nadávek -a to vše na vlastní účet.Jak se mohl přestat takhle ovládat.Pomyslel si a rychle odtáhl ruce od vyjeveného Tobiho,který byl zrovna v tranzu mrazení a motýlů,kteří se mu proháněly,při tom Itachiho doteku všude po břiše.
,,Ehm…..díky,´´poděkoval rozpačitě.Nevěděl co si má o Itachiho chování myslet.Už dost na tom,že nechápal své vlastní city natož ty jeho.
,,No jo….vlastně nemáš za co,´´řekl Itachi a podíval se Tobimu přímo do očí.Ten je ihned sklopil,rudý jak rajče,a v duchu si přál vypařit se.Překvapila ho až čísi ruka na své tváři.Samozřejmě to byla ruka mladého Uchihy,který byl teď tváří tvář u zelenokého ninji.Mezera mezi jejich obličeji byla menší jak pět centimetrů a překvapený Tobi se snažiů přijít na to,jak se k němu Uchiha dostal tak rychle.A co horšího-proč vůbec.
Itachi se rozhodl jednat.Tobi ho prostě přitahoval čím dál víc a i když nevěděl proč,bylo mu to jedno.Věděl taky,že Tobimu není lhostejný.Jeho pravá ruka bloudila po jeho tváři.Bloudila po jeho hebkém obličeji a snažila si zapamatovat každičký detail.Jelikož nemohl použít své oči a zrak,použil svůj hmat.
,,Víš,že máš nádherný oči?´´pronesl a dál bloudil po té bezchybné tváři.Snažil se zapamatovat si každičký detail,té stále zakryté tváře. Vpíjel se do jeho zelených očí,které se zavřely,když Itachiho prsty přistály na jeho rtech.
Černovlásek se ještě lehce pousmál a odhodlal se zničit tu proklatou mezeru mezi jejich rty.Když se tak stalo a jeho rty se spojily s těmi jeho jemnými,narůžovělými a dokonale vykrojenými rty.Tobi ty své zelené oči prudce otevřel,div,že mu nevypadli z důlku.Hned na to je ale přivřel.Nechtěl tento vzácný okamžik ničím přerušit či pokazit.Zavřel oči úplně a všemi smysly se plně ponořil do polibku,Uchihových jemných rtů a Itachiho vůbec.
Povalil Uchihu na zem a zaplnil jeho ústa svými.Itachi prudkostí pohybu prudce zamrkal,ale dál se tím nezabýval.Teď vnímal jen Tobiho rty.Měkké a hebké.
Tobi mu zajel rukou pod tričko. Bez váhání mu to triko sundal a hladově se na něj vrhl.Líbal a kousal jeho bradavky a líbal je všude okolo.Jazykem přejížděl od hrudi až po jeho vypracované břicho.Itachi slastně zasténal.Toiho ruce bloudily po tom polonahém těle a chtěly ještě víc.----mnohem víc…
,,Ale ty tvoje jsou hezčí,´´zašeptal Itachimu mezi dlouhým a vášnivým polibkem do rtů.Jedna ruka mu zabloudila k poklopci kalhot.Itachi zatajil dech.Tobi ale jen přejel okolo a dál si ho nevšímal.Nevšímal si ani Itachiho smutného výdechu.Nakonec však přece jen svolil a Itachiho kalhoty i se vším ostatním zkončily daleko v rohu místnosti.
Tobi si vykousal cestičku až k jeho rtům.Uchiha mu zabořil ruce do vlasů.Vždycky to byl on,kdo měl v sexu navrch,ale teď nechal dělat Tobiho,co uznal za vhodné.Prohnul se.Ani si neuvědomil,kdy se zelenooký ninja přestal věnovat jeho rtům a celou svoji pozornost přemístil k jeho klínu.Lehce se dotkl jeho vzrušeného mužství jazykem.Itachi se prohnul v pase.Měl pocit,že vybouchne,pokud toho okamžitě nenechá.Vypjal se proti němu boky,ale Tobi ho opět přimáčkl k zemi,na které se vše odehrávalo.Itachi tak dlouho žadonil,až mu Tobi vyhověl a celého ho vzal do úst.To už byl Itachi v sedmém nebi.Před očima mu naskákali hvězdičky.Tobi si vychutnával jeho slastné vzdechy.Ještě nějakou chvilku pokračoval v laskání,olizování a jemného skousávané jeho penisu,ale pak přestal.
Naklonil se nad Uchihu a zadíval se mu hluboko do jeho černých a pronikavých očí,které byly jediné co bylo v té tmě vidět.Leskly se vzrušením.Vždycky,když se Tobi pokaždé pokoušel z jeho očí něco vyčíst,tak nic.Dneska tam ale viděl podivnou něhu.Ta Tobiho trošku zaskočila.
Itachiho jeho zkoumavý pohled znervózněl.Jenže okamžitě na to zapomněl,protože se mu opět vnořil do úst.Všiml si,že chutná po jahodách a on jahody velmi rád.Objal ho kolem pasu jednou a kolem krku druhou rukou.Nohy mu dal za záda a přimáčkl se na něj jako klíště.Tobi si na něj tedy musel lehnout plnou vahou.Uchiha cítil jeho zdráhání a tak se jedním pohybem překulil.Teď Tobi ležel na zádech a Uchiha seděl na něm.Teď přebral iniciativu on. Chvíli rozmazloval jeho hrudník.
Sundal mu opatrně skrze bolavé rameno tričko a vzápětí kalhoty.Cítil,jak Tobi ztuhnul a čekal,co se bude dít dál.Itachi se tedy rozhodl nic neuspěchat.Začal opět hýčkat jeho tělo.Nestačil se divit ,jak má Tobi krásné,hebké a vypracované tělo.Ruce bloudily po těle,rty se zakousávaly a přisávaly na všech místech.Teď se Tobimu,zatemnělo před očima.Po tomhle toužil každičkou noc.Každičký den a každou minutu.Stejně jako Itachi nevěděl,co bude dál,ale moc o tom nepřemýšlel.Teď existoval jen on,Itachi a čas,kterého mají na rozdávání a je jen na nich jak ho využijí.
Na další myšlenky nebyl čas,vnímal jen Uchihovu péči o jeho klín.Když si byl jistý že vyvrcholí,udělal to samé,co Tobi udělal jemu-přestal.Za okamžik ucítil Tobi ostrou bolest.Itachi do něj pomalu vnikl,ale hned se zastavil.Vyčkával.
Tobi zavřel oči.Začala se ho zmocňovat panika.Tohle nikdy nedělal.Bylo to na něj moc rychlé.Itachi si všimnul jeho pochybností.Chytil jeho hlavu do svých rukou a donutil ho se na něj podívat.V jeho zelených,nádherných očí zahlédl trochu paniky.
Něžně se usmál.
"Neublížím ti.Já ne." Zašeptal mu do ucha.Tobi přikývl.I když to Itachi nemohl vidět,cítil,že se Tobi začíná uvolňovat.Uchiha se zkusmo pohnul.Tobi podruhé přikývl a souhlasně zamručel.Itachi se začal pohybovat.Tobi čekal ostrou bolest,ale místo něho ho zaplavila slast.Bylo to jiné než čekal.Itachi byl…jemný a on se začal v duchu chválit,že se v Itachim nespletl.
Úplně se uvolnil a poddal se tomu pocitu a..Itachimu.Černovlásek se usmál a zrychlil tempo a dravě se vrhl na Tobiho rty,do kterých následně vplul stejně tak dravým jazykem.Dychtivě,jako o život tam pobízel jazyk druhého ninji.Nemusel čekat dlouho.Tobi se do toho vášnivého tance s jejich jazyky hravě zapojil.Následně se mu zatmělo před očima.Touha a chtíč ho úplně pohltili.
"Itachi," vydechl.Itachi ho vášnivě líbal na rty,aby neměl čas myslet na něco jiného.Nechtěl aby se trápil,i když nevěděl kvuli čemu.Teď a tady mu chtěl udělat dobře.Chtěl ses ním něžně milovat.Díval se mu do očí,ve kterých ještě byly stopy strachu,ale už pomalu mizely.To ho potěšilo.
Tobiho v tu chvíli něco napadlo.Snad aby to Uchihu ještě více vzrušilo nebo co,se nahnul a pevně se zakousl Itachimu do krku.Stalo to,co Tobi očekával.Černovlásek vykřikl bolestí,ale souběžně s tím,vyvrcholil do Tobiho těla.Tobi ho za chvilku následoval.Uchiha si unaveně lehl na Tobiho spocen=é tělo.Hladil ho po černých vlasech,zraněném rameni a jemně ho líbal na bezchybn= tvář.
Znovu se mu do mysli vkradla otázka,proč mladík svou krásnou tvář zakrývá,ale únava co na něj náhle dopadla ho donutila mlčet a užívat si jen ten nádherný a hřejivý pocit v srdci.Tenhle pocit necítil hodně dlouho.Dokonce začal věřit,že mu zkamenělo srdce,ale teď,teď byl radostí bez sebe.
"To bolelo," zašeptal Tobimu unaveně do ucha a jemně a něžně ho políbil.Tobi mu polibek nadšeně opětoval a uvelebil si unaveného černovláska do náruče.Ten po chvíli pravidělně oddechoval a odplul do říše spánku.Tobi ale ne.Užíval si toho spícího mladíka na svém těle.Hladil ho po jeho černých vlasech a srdce mu radostě bušilo na poplach.Ani myšlenky na budoucnost a na to co se bude mezi nimi dít dál mu na radosti neubyly.Právě naopak.Byl rád,že se tohle stalo.Byl si jistý,že to bylo to nejlepší co se mu kdy v životě stalo.
S co největší opatrností si uvelebil spícího Uchihu do náruče a opatrně-aby do něčeho nenarazil- s ním přešel k palandě.Položil ho na ni a jemně políbil na čelo.Musel se usmát.Odhrnul mu vlasy,spadající mu do taváře ,která byla určitě teď uvolněná.Tak rád by ji Tobi spatřil,ale ta prokletá tma byla s přibývajícími hodinami větší a větší.A tak se Tobi jen znovu a lehce usmál a musel si vystačit se svými představami.Unavěně se položil vedle Uchihy a přitáhl si k sobě do náruče.Chěl být u něho co nejvíc.Jeho tělo bylo hřejivé a vyřazovalo krásný pocit bezpečí.S jeho černými vlasy v obličeji,z kterých každou chvíli nasál vúni,nakonec unaveně odplul do říše snů.

Uvěznění 2

26. května 2009 v 19:36 | ...

Uvěznění 2


Tobi se vpíjel do Itachiho černých,pronikavých očí,které byly neuvěřitelně blízko.Ani jednou nemrkly,jen se celou dobu dívaly na Tobiho.Ten se v nich bohužel začal úplně ztrácet.Pod tím Itachiiho neústupným pohledem značně znejistěl a znervózněl.Tu tíhu TĚCH JEHO očí už dál nesnesl
a aniž by věděl proč,pustil svého spoluvěznitele a otočil se zády k němu.Co kdyby na něm Itachi poznal jeho rozpaky?
Uchiha už vůbec ničemu nerozuměl.
Kam se poděl ten starý,vymaštěný Tobi?Kam zmizela jeho dětinská povaha,skřehotavý hlas a instinktivní pud,který byl vždycky jádrem všech jeho problémů.On mi vyhrožoval?On?Tobi?To se mu vůbec nepodobá.Že by tu svou naivitu jen hrál?
Itachiho to zajímalo čím dál víc.Ale jedno bylo jisté-tahle změna-z dětinského Tobiho na drsného muže ho mile překvapila.
,,Haló!!!!!Hééj!!Je tam někdo?Pusťte mě odsud!´´křičel zamaskovaný ninja,bouchal na dveře,snažil se je vyrazit-bohužel marně. Nejen panika,která v něm narůstala z důvodu malé místnosti v něm probouzela nepopsatelné pocity.Pocity strachu a úzkosti.Mladý Uchiha v něm probouzel mnohem děsivější city.City,které dávno zavrhl a snažil se jim vyhýbat.Nebyl to strach,nejistota,samota,úzkost či jiné, pro každého člověka strašné věci.Naopak.Byly to hřejivé pocity plné něhy,touhy,chtíče,a dalších věcí,které ho tížili na srdci.A tohohle se právě mladík v masce bál.A proto se snažil dostat za každou cenu pryč.Pryč z Itachiho dohledu,přítomnosti,pohledu,blízkosti,….
,,Přestaň!Nikdo tady není.V celém úkrytu jsme zůstali jen my dva,tak toho laskavě nech!Nikdo tě neuslyší.Musíme holt počkat,dokud se Hidan nevrátí z mise.´´pronesl Uchiha s klidným tónem v hlase.Ruce si založil na prsou a pohodlně se posadil na židli.Vypadal úplně klidně.Jakoby mu ani jeho vězení .
Tobi se zklidnil.Zaskočil ho Itachiho klidný tón.Jenže,fakt,že tu bude uvězněn celé dva dny s tím Uchihovským pokušením,ho donutila se nevzdat.
,,To jako budeme celí ty dva dny sedět na zadku a čekat na Hidana?Promiň ale to se mi fakt nechce.Zvlášť ne s tebou.,´´zamumlal ještě,načež se znovu zabral do násilného otevírání dveří.Černovlasého mladíka,jeho chování,mužný hlas a odpovědí překvapovaly čím dál víc.
,,A co chceš jako dělat?Chakru ani jeden z nás nemáme a tyhle dveře se zevnitř otevřít nedají,´´konstatoval a po očku sledoval,další a další zarážející Tobiho reakce.
,,Však já se odsud nějak dostanu,´´zašeptal,odstoupil asi tak pět kroků od dveří a hned na to se proti nim rozběhl.Chtěl dveře rozrazit.V jednu chvíli to vypadalo jako dobrý plán,ale ,když Tobiho rameno přistálo tvrdě na dveřích a s nimi to vůbec nic neudělalo,Tobi se bolestí svalil
na zem.
,,Vidíš co děláš?Já ti to říkal,´´vysmíval se mu černovlasý do obličeje.S vítězným pohledem a úšklebkem na něj hleděl.
,,Sakra,´´zaklel maskovaný s rukou položenou na rameni.Jelikož ho to dost bolelo,další takové pokusy už raději nezkoušel.Sedl si na zem do tureckého sedu,ruku měl stále ne bolavém rameni a díval se před sebe,někam do zdi.Ignoroval Uchihu a jeho posměšné úšklebky.
,,Nebejt tebe,tak tu teď netrčím.Tos musel ty dveře zavírat?´´zamumlal nakvašeně.
,,Tak hele,nebejt mě tak už seš rozemletej na prach.Nemáš dělat jutsu,který nezvládneš.´´odpověděl druhý.
,,Kdybys mi nedal pěstí do břicha,tak bych to jutsu v pohodě zvládl,´´namítal zamaskovaný a propaloval Itachiho šlebící se obličej pohledem.Kdyby se mohlo pouhým pohledem vraždit,Sasuke bysi nemusel dělat škodu s cestou ke svému staršímu bratrovi.
,,Kdybys to svoje jutsu nedělal tady a nešklebil se přitom,jak idiot,nemusel bych tě zmlátit,´´vyjekl na to Uchiha a věnoval druhému ninjovi,vražedný,naštvaný úšklebek.Tobi se už nadechoval k odpovědi,ale nakonec ji spolknul.Uvědomil si,že má pravdu.Už zase…..Poníženě tedy něco zamumlal a zase se začal zabývat svou poškozenou maskou.
…………………………..
,,Vidíš, cos udělal?´´vyjekl po chvíli.
,,Mě je to úplně ukradený.Tak si ji sundej ne?´´pohlédl zkoumavě na Tobiho a čekal na jeho reakci.Ten se nad tímhle návrhem na chvíli zarazil.Potom ale tenhle pitomí návrh zavrhl.Nebude tady ukazovat svoji tvář.Nemá k tomu jediný důvod.
,,Jo,to tak,´´zamumlal,zvedl se ze země a posadil se na druhý konec
místnosti,daleko od Uchihy.Sedl si znovu zády k němu.
…………………………..
Po chvíli,když jedno z Itachiho očí jen tak ´´náhodou´´ pohlédlo na druhý konec místnosti,Itachi zahlédl Tobiho a v jeho rukou svoji masku.Sundal si ji,ale jelikož seděl zády k černovlasému ,ten si jen mohl představovat jak vypadá.
,,Kruci!´´zaječel z ničehonic až z toho Itachi polekaně nadskočil.Jeho maska se totiž pod jeho ´´kutilským uměním´´rozpadla na několik kousíčků.Neodvratitelný fakt,že je maska nepouživatelná,Tobiho řádně naštval a Itachimu vykouzlil na tváři,škodolibý úsměv,doslova naznačující větu-,,dobře ti tak´´
Tobi se vztekal,klel,nadával a dělal další podobné grimasy.Nakonec se přece jen uklidnil,jelikož si uvědomil,že tímhle nic nevyřeší a navíc dopřává Itachimu dobrou zábavu.Znovu si sedl rezignovaně do tureckého sedu,nevšímajíc si pohledů svého spolubydlícího.
Nastalo hrobové ticho.Tři minuty se zdáli jako hodiny a oba dva vězni se začali značně nudit.Ticho bylo tíživé a plné napětí.
,,Proč to děláš?´´přerušil nakonec tu tichou atmosféru černovlasý ninja,sedící pohodlně na velké palandě,spoře převlečené šedívým prostěradlem,která sloužila vězňům jako postel.
,,Co?...proč
co?´´zpozorněl Tobi.Stále se však na něj neotočil a Itachi tak stále neznal jeho pravou tvář.
,,Proč ze sebe před ostatními děláš idiota?Proč to děláš a přetvařuješ se?´´ptal se dál černovlasý.
Tobi se trochu ošil.Tuhle otázku nečekal.Vlastně ani nevěděl a ani neznal odpověď na ni.Rychle přemýšlel,jak na ni odpovědět.
,,A ty?Proč se přetvařuješ?Proč ze sebe před ostatními děláš tvrďáka a nelítostného vraha?´´odpověděl nakonec,dost nahlas,jelikož byl na svou odpověď,nebo spíš otázku hrdý.Vybruslil z té otázky,na kterou neznal odpověď jako nic a ještě k tomu Uchihu úplně vykolejil.
Takovouhle odpověď on vůbec nečekal a ani jí nechápal-Nechápal kam tím Tobi míří,rozhodl se tedy otázku ignorovat.
,,Proč nosíš tu masku?Co skrýváš?Proč se neotočíš?Hm?´´ptal se.Už mu začala docházet trpělivost.
Zamaskovaný teda teď vlastně nezamaskovaný se usmál,jako by to bylo bůhví jak vtipné.V hlavě si znovu utvořil slova k další odpovědí-otázce,kterou by mohl Itachiho opět překvapit.
,,A proč ty se pořád mračíš?Máš na sobě ten svůj lhostejný výraz Uchihů.Svůj klan teda vážně nezapřeš.Proč se někdy neusměješ?´´
Itachi se zamračil.Nevěděl jestli si z něj dělá Tobi,s těmito odpověďmi
srandu nebo to myslí vážně.
,,Nemám důvod se smát.´´odpověděl chladně.Hned na to se dočkal stejně tak chladné odpovědi.
,,A já nemám důvod se otáčet,´´
Tobi si v duchu pochvaloval,jak si s tím nafoukaným ninjou s černýma očima výborně poradil.
Uchihovy začalo cukat v obočí.Tobi ho vždycky dokázal vytočit ,a stejně tomu bylo i teď.
,,Kdo vůbec jsi?Proč skrýváš svoji tvář?´´vyzvídal dál a rozhodl se klidnit a hlavně svůj výslech nevzdat.
Tobi okamžitě věděl jak odpovědět.Itachiho už měl dávno přečteného.Věděl,že není takový jakým se dělá.Že není tak chladný a zlí.A teď toho výborně využíval.
,,A kdo jsi ty?Proč se skrýváš za tím svým výrazem nepřístupnosti.Proč ten ´´vrah Itachi´´ skrývá svou pravou povahu?´´
Každou takovouhle odpovědí mu stupalo ego a sebevědomí .Úplně tím,vždy tak klidného Itachiho Uchihu,vykolejil a taky naštval.Ten Chtěl vyrazit s pěstí za Tobim a uštědřit mu tak monokla na obličeji.Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou.Vylil bysi tak svůj vztek a navíc by se ještě podíval,jak ten tajemný člen Akatsuki vypadá.Nakonec se ale přece jen ovládl.Zhluboka se nadechl,napočítal do deseti a uklidnil se.Zahnal svůj vztek a emoce.Ostatně jako vždycky…..
,,Jak chceš.Ať seš kdo seš je mi to stejně ukradený a si piš,že já na to přijdu.Docela se začínám bát,že jsi vážně takovej natvrdlej idiot,jakým se děláš.´´pronesl s klidným tónem v hlase,což Tobiho dost překvapilo.Čekal vše.Pěsti,kopance,nadávky….ale tuhle chladnou a klidností,překypující odpověď ani v nejmenším nečekal.
,,Hmm…..já se zase začínám bát,že se neumíš smát.Nebo ještě hůř.Zapomněl jsi se smát a to by mě vážně mrzelo,´´pronesl zamaskovaný.Pravou ruku položil znovu na své rameno,ve kterém začala znovu pulzovat bolest.
Itachi se nervózně ošil.Tyhle jeho psychologické odpovědi ho doslova vyvedli z míry.Musel si to přiznat-úplně mu vyrazily dech.Nebo,že by to byl ten mladík,co ty slova pronesl?
,,Co je ti vůbec do toho?A laskavě přestaň odpovídat na otázky otázkou,´´Rozhodl se Tobiho ignorovat,a dál si ho nevšímat.Pokus o navodění konverzace se už žádný neuskutečnil.
,,Nic,´´zamumlal mladík s bolavým ramenem.
Já jen,že ta tvoje andělská tvářička by byla s úsměvem ještě krásnější než je teď.Pokud je to ovšem vůbec možné
Pomyslel si,a jeho myšlenky se začaly točit okolo nesmírně přitažlivého ninji,který seděl na posteli,měl zavřené oči a jak se zdálo o něčem přemýšlel.
Tobiho úvaha byla správná.Itachi přemýšlel.Snažil se přijít na to,jak se z tohohle hnusnýho vězění,které s ním dělalo divné věci,dostat.Ať však,přemýšlel jak chtěl,jeho nápady skončily všechny stejně.Bude muset počkat.Nic víc se tu dělat nedá.
Jeho oči a taky myšlenky,každou chvíli zabloudily k tomu roztomilému mladíkovi.Sice mu Tobi vždy lezl na nervi a jeho přihlouplé chování mu pilo krev,ale vždycky ho bavilo se s ním hádat(jasně,vždyť vždycky to skončilo Tobiho porážkou)Zvlášť,když poznal Tobiho pravou povahu a osobnost.
……………………………….
Čas utíkal pomaleji a pomaleji.Dvě hodiny uběhly a ani jeden z nich nepromluvil.Oba dva byli ponořeni do hlouby svých vlastních myšlenek.Bůhví o čem tak dlouho přemýšleli,ale nakonec je oba dva vytrhlo Tobiho rameno,které se zase začalo ozývat a připomínat,že s ním není něco v pořádku.Ostrá bolest,ozývající se z každého nepatrného pohybu,donutila Tobiho bolestně a hlasitě zasténat.Itachi líně a nezaujatě otevřel pravé oko a spočinul ho na bolestí zkřiveném mladíkovi,držíc se za pravé rameno.
,,Co ti je?´´zeptal se,když se víčko jeho pravého oka nadzvedlo.
,,Nic…je mi naprosto skvěle,´´odpověděl mu ironicky ninja a dál se snažil potlačit tu ostrou bolest,která se zdála čím dál větší.Nebylo se čemu divit.Tobi tomu svoji rukou,která se hrubě a silně tlačila na poškozené rameno,moc nepomáhal.Naopak- tu bolest
ještě víc rozbouřil.
Itachi se zvedl z postele.Nehodlal se dál dívat na v křečích se svíjejícího spoluvězně.Nebyl to moc pěkný pohled.
,,Podívám se ti na to,´´řekl.Tobi ho ale ihned
zastavil.
,,Ne,zůstaň kde jsi.Už je mi líp,´´procedil mezi zuby a taky skrz neústupnou křeč.Snažil se vypadat v pohodě,bez žádných náznaků bolesti.To se mu však ale nedařilo.Potvrdil to i jeho další sten,který se mu nepodařilo zadržet.
,,Sakra,´´zaklel se zkřiveným obličejem.Snažil se najít polohu.ve které by rameno bolelo co nejmíň.Když zrovna zkoušel sedět s čelem opřeným o zeď,Itachi,který ho až doteď sledoval se ozval.
,,Přestaň!Myslíš,že jsem slepej nebo co?Ošetřím ti to a nechci nic slyšet,´´pronesl rázně a pokračoval ve své nedokončené cestě za Tobim,svíjejícím se v křečích a bolesti na zemi.Ten už neměl sílu ani na to odmlouvání.Bylo mu jedno,že ho Itachi uvidí.Hlavně,že se zbaví té smrtící bolesti.Stejně,jak minuta po minutě ubíhala,od jejich problémem s jutsu velkého víru uběhlo několik hodin a v místnosti se začínalo snášet šero.Itachi stejně asi nic z Tobiho tváře v té husté tmě neuvidí.
Uchiha konečně dorazil k Tobimu a sklonil se nad ním.I když byla ve sklepě tma,Itachi mohl koutkem oka zpozorovat,jak se chudák Tobi klepe.A z faktu,že je v místnosti teplo jako v sauně,usoudil,že se klepe bolestí.Začalo mu ho být líto.
Kleknul si na kolena naproti němu.Pomaličku aby mu neuškodil ještě víc,mu sundával plášť.Jelikož seděl Tobi na zemi,opřený o stěnu,nohy pokrčené a hlavu schovanou mezi kolenama,šlo to docela rychle a lehce.Když už byl s procesem sundávání konečně u konce,odhalila se mu Tobiho dobře stavěná postava.Udělaná ramena,byli díky černému tílku-co měl
na sobě -dobře vidět.Dokonce i přes velkou tmu v místnosti.
Hned na to se se pravého,trochu namodralého ramena(ale to on nemohl vidět)jemně dotknul.Tobi se rázem zachvěl a trochu polekal.Ne,že by ho to bolelo,ale Itachiho dotek byl příjemný,chladivý a jemný.V duchu zaúpěl a nadával na své reakce.Zavřel pevně oči a snažil se zůstat v klidu.
Uchiha se mezitím odhodlal k dalšímu doteku.Nebyl si jistý tím co dělá.Nebyl si jistý,jestli to Tobiho zachvění před chvílí bylo proto,že ho to bolelo.Nebyl si jistý důvodem proč to dělá.Kdyby se v takovéto situaci ocitl Kisame,nechal by ho svíjet se v křečích.Tak proč to teď dělá a pro něj?Pro tohohle roztomilého mladíka.Vždyť ani newí jak vypadá. Rychle zahnal pochybnosti a dál se věnoval zranění.Svými jemnými doteky se snažil přijít na to v čem spočívá a jaké bude mít následky.
Itachi byl překvapivě jemný a jeho doteky tak příjemné.Tobiho to vůbec nebolelo.Naopak.Užíval si každý pohyb Itachiho jemných prstů,bloudicích po jeho kůži.Po celém těle se mu rozléval divný pocit.Bylo to opravdu zvláštní.Ozývalo se to z podbřišku a pulzovalo všude po těle.Nebylo to nepříjemné.Dalo by se říct,že to bylo krásné a Tobi měl nutkání povalit Itachiho na zem a vrhnout se na jeho krásné tělo a rty.Jeho mysl ho však ještě stále držela pod kontrolou a Tobimu tak nezbývalo nic jiného než sedět,užívat si tohohle mála,mít zavřené oči a doufat,že ho jeho tělo nezradí.
,,Máš to namožený a to docela hodně,´´pronesl Uchiha ke skrčenému ninjovi.Díval se na jeho hlavu a černé vlasy.To bylo jediné co v té tmě dokázal rozeznat.Jeho ruce byly stále položeny na bolavém rameni a ne a ne se odlepit.Tobi si toho samozřejmě všimnul a nervozita a panika v něm začala narůstat.
,,A co s tím?´´zeptal se nakonec přiškrceně,když ticho mezi nimi neubývalo na velikosti a délce.
Itachi konečně zvedl ruce od Tobiho jemné kůže,která doslova hořela,až to vypadalo,že má Tobi horečku.Kéž by měl.Tobi hořel,ale touhou po něm.
,,Budu ti to muset obvázat.A nechci slyšet žádné námitky,´´poručil,když se Tobi nadechoval k odporování.
,,Jestli to takhle necháš ještě chvíli,může se ti to zanítit a špatně srůst.´´dodal ještě a v kapse svého pláště nahmatal fáč,který si šetřil pro takovéto případy.Ještě před tím než ho Pein nechal samotného s Tobim,dal mu pro jistotu tyto lékařské potřeby.Věděl,že budou potřeba.Nebyl den,kdyby Tobi lékařskou pomoc nepotřeboval a Itachi
v duchu děkoval Peinovi,že si toho byl vědom.
,,Budeš se muset svlíknout,´´řekl s klidným tónem.V duchu se však snažil zakrýt své rozpaky.
Tobi prudce otevřel oči,ale hlavu stále nechával sklopenou.
,,Cože?´´zeptal se nevěřícně.Vůbec se mu Itachiho plán nelíbil a nezamlouval.
,,Budeš se muset svlíknout,´´zopakoval mu černovlasý,zabraný do rozděláváni,do roličky zamotaného obvazu.
,,Já slyším dobře!!!Ale to přece….mě už je dobře,´´snažil se z toho vykroutit.Věděl ale,že tyhle jeho nepřesvědčivé pokusy mu druhý ninja neuvěří a on se tak bude muset svléknout.
,,Přestaň dělat drahoty.Já tě přece neukousnu.Potřebuješ to obvázat,jinak se tu budeš svíjet v křečích pěkně dlouho,´´řekl Itachi,když skončil s rozděláváním.Pohlédl na skrčeného Tobiho,který se stále ještě neměl ke sundávání svého svršku.Seděl tam nehybně ,hlavu pořád mezi kolenama a skoro to vypadalo,že usnul.Itachimu i takhle připadal roztomilí.Na tváři se mu rozlil lehký úsměv.Rozhodl se totiž odkrýt ty tajnosti o jeho tváři.
,,No tak.Nemusíš se mě bát,´´zašeptal a svou ruku pomalu vyhledal Tobiho bradu.Tobi- šokovaný šeptem a Itachiho rukou na své bradě,nevěděl co dělat.Nemohl se hýbat.Jen čekal na jeho další reakci.Věděl co bude následovat,ale nebránil tomu.Najednou neviděl žádný důvod,proč by nemohl vidět jeho tvář.Stejně skrz tu tmu nic neuvidí.
Když Itachi poznal,že se mladík nebrání,pomalu začal zvedat Tobiho hlavu.Jemně a pomaličku.

Přestávka

26. května 2009 v 19:35 | ...

Přestávka


"Bože! Kolik těch papíru ještě je?!" Zaskuhral Hokage Listové vesnice. Podíval se svým blankytně modrým pohledem na dvě kopy papírů. Jedna velká(byla velká asi jako on, když seděl!) a druhá s obsahem asi pěti papírů. Naštěstí pro něho ta s menším počtem papírů patřila k nevyřízeným. Slíbil si že to vyřídí do oběda. Byli mezi nimi formality, doklady, žádosti, akce. To vše musel vyřítit jako Hokage. Ale nelituje toho, že se jím stal. Splnil se mu sen... Dospělí ho brali s úctou a děti se ho nebáli a za to mu nosily květiny. Dveře vrzly a dovnitř vstoupil kapitán Jouninů. Naruto ani nezvedal hlavu od těch pěti papírů co právě pročítal. "Jsi rychlí." Promluvil jounin a přešel k blonďatému muži ze zadu a dal mu ruce na ztuhlá ramena. Celí den tu tak seděl... I ten předešlý.... "Měl bys toho nechat, alespoň na chvíli." Přemlouvání. "Měl bys sis dát přestávku. Pozvu tě na ramen..." Tlačil dál kapitán a jemně mu při tom masíroval ramena. Čuchl k blonďatým vlasům, teď dosahujících na ramena. Naruto si povzdechl a opřel se o opěrku křesla, tak aby viděl na kapitána. Ten se teď nad ním tyčil a lehce se usmíval. Naruto se zahleděl do tmavě až černě zbarvených očí, v kterých se byl schopen ztratit. Tak moc dobře známá tvář lemována tmavými kadeřemi. Sasuke...
Tak dlouho ho marně hledal...
Ale nakonec se vrátil sám. Zkrvavený, vážně zraněný, vyhublí a v rukách plášť člena Akatsuki. Nemuseli se ptát čí je to plášť. Ten jednoduše šťastný výraz v očích Sasukeho Uchihy byl nad slunce jasnější. Itachi Uchiha byl mrtev a jeho bratr žil. Naruto byl, v ten den tak šťastný! A když v nemocničním pokoji slyšel přímo z Sasukeho rtů jestli s ním chce být do konce života, myslel si že to nemůže být lepší. Ale ono mohlo. Nedlouho po jejich svatbě Tsunade odstoupila z pozice aktivního Hokage a navrhla Naruta jako vůdce vesnici. Všichni ho přijali za právoplatného a zasloužilého Hokage.
Sakura sice byla trochu zklamaná, že Sasuke miluje a teď je již ženatý s Narutem, ale překousla to a přijala místo zdravotního ninji v Konoze. I Sasuke si našel místo. Jako jounin a to jako jejich kapitán. Samozřejmě že mu to chvíli trvalo, ale nakonec ho dostal. Mnoho lidí se ho dokonce bálo, protože dokázal zabít Itachiho a někteří ho dokonce navrhovali jako Hokage místo Naruto. Samozřejmě, že jakmile tohle vyslechl prohodil v lepším případě člověka oknem. V horším....no. Musel zasahovat Naruto jako Hokage někdy i jako manžel a milenec.
Přivřel oči a nechal se jemně masírovat těma kouzelnýma rukama... "Tak ramen?" Skoro zavrněl Hokage. Jounin jen pokýval hlavou a shlížel dolů na svého hokage. Byl překrásný. Za ty roky co on se změnil k nepoznání on snad jenom vyměnil tu svou bundu. To co vše naučil, ale bylo úžasné. A on se ho pořád snažil najít hlupáček. Ještě jednou jemně pocuchal ty zlaté vlasy a přešel ke dveřím. Pořád jim ještě zůstalo, že si rozumí i beze slov. Naruto lehce zafuněl a vstal. Cestou sebral z druhé židle svůj hokage klobouk se znakem. Černo oranřové plášť se v rychlejším pohybu lehce zavlnil. Sasuke mu podržel dveře, aby mohl Naruto projít. Hokage se lehce křivě usmál, ale pokračoval chodbou a Sasuke za ním.
Procházeli liduprázdnými chodbami. Naruto cítil jak je Sasuke nervózní. Což bylo divné. Když procházeli kolem jedné prázdné třídy ucítil Naruto jak ho Sasuke popadl za ruku a doslova hodil do volné třídy. Než se zmohl na nějaký odpor, tak ucítil na svých rtech žhavý polibek. Pak ani nechtěl...
Když Sasuke přirazil Naruta ke zdi, spadl hokagemu klobouk na zem. To byla ale oboum jedno. Nedočkavé a chtivé ruce mladého kapitána zajeli pod róbu svého hokage. Ten zavzdychal a byl schopen jen obejmout Sasukeho kolem krku. Ten se usmál a znovu ho políbil. Tentokrát jemně a láskyplně. Nechtěl svému hokagemu ublížit... Rukama jezdil po vypracovaném těle. Jeden pohyb a plášť byl dole vedle klobouku a nedlouho na to ho následovaly i ostatní svršky.
Chtěl tak pokračovat i se spodním pádle, ale zaslechl jak někdo volá hokageho. "Ksakru!" Špitl potichu. Jak vidno Naruto to musel také zaslechnout, protože začal hledat své černé kalhoty. Když byli kroky skoro u nich hokage byl oblečen jak se sluší a patří a Sasuke mu už jen upravoval klobouk.
Na chvíli zastavil své pohyby a upřel na Naruta svůj temný pohled. Docela pomalu se oba k sobě naklonili a dali se cudný polibek na rty. Těsně před tím, než se rozrazily dveře od učebny se objali. Jemně. Naruto měl paže ovinuté kolem Sasukeho krku a Sasuke ho držel lehýnce kolem pasu. Právě představovali dokonalý pár.
Dveře se rozrazily a jakoby přetrhly tu krátkou a kouzelnou chvíli mezi nimi.
"Hokage-sama!" Zavolal ninja, který pro něj doběhl. Byl celý schvácený. Naruto kývl hlavou a chtěl se vyprostit s jouninova sevření. Ten ho pustil až na jeho levou ruku, tam kde měl snubní prsten. Vzal jí a jemně ho políbil na hřbet ruky a potom do dlaně. Při tom si nemohl nevšimnout, jak se Naruto jemně začervenal. Pustil ruku a jemně poklonil hlavu. Naruto lehce sklopil oči a vydal se za ninjou, který nervózně přešlapoval u dveří. Když byl ve dveřích tak se naposledy na Sasukeho otočil. "Tak si myslím, že přestávka skončila." Povzdechl si. Sasuke se umál a poslal mu vzdušný polibek. Hokage ho chytil a odešel za ninjou.
Hokage se protáhl v pohodlném křesle. Konečně! Konečně měl za sebou to vyřizování, s kterým se tak mořil.
Najednou ucítil až přiliž známou vůni. Otočil se v židli, která byla prozíravě i točící a podíval se za sebe do okna. Tam seděl Sasuke a v ruce dvě misky ramenu. "Když jsem nemohl předtím, tak můžu teď, ne?" S tím slezl z parapetu a sedl si před Naruta na stůl. Ten se usmál, kývl a otočil se na židli, tak aby byl čelem k Sasukemu. Sasuke vzal hůlky a natočil na ně těstoviny. Naruto poslušně otevřel pusu a nechal se krmit. Když byla první miska skoro prázdná, tak si Sasuke všiml, že je Naruto lehce umazaný. Sklonil se nad něho a slízl mu kousek omáčky, kterou měl v koutku úst. Naruto se rozpustile usmál a stáhl si Sasukeho s plánem dokončit, to s čím byli přerušeni.


Konec!

Podzimný rozchod 3

26. května 2009 v 19:35 | ...

Podzimní rozchod 3


Stáli tam,v obětí svých těl a náručí,v dlouhém,nezapomenutelném polibku.Chtěli získat odpovědi na své otázky,a tohle byla jediná ,zaručená možnost,jek je získat.
Asuma už jen při prvním doteku svými rty s těmi Irukovými věděl,že se jeho srdce znovu nemýlilo.V podbřišku mu poletovalo snad statisíce motýlů a na zádech mu pobíhal mráz.Tenhle polibek se mu navždy vryl do paměti.Nebyl stejný jako s Kurenai…..tenhle byl jemný,něžný,plný lásky a touh ,a ikdyž byl krátký a letmý,nahradil více než tisíc slov…
Oběma ninjům se tato chvíle zdála jako věčnost.Jako kdyby se s nimi zastavil čas a s nimi i povinosti,problémy i nezdary.Ale nakonec se přece jen Asuma odtáhl,i když se mu to z hlouby duše příčilo.Odtáhl se, ale jen kousek.Stále byl natisklý tělem na Iruku a hleděl mu do obličeje.
Srdce mu poskočilo radostí,když v jeho bledé tváři nezahlédl nic,jako zhnusení,vztek,opovržení či další takový pohled říkající´´co si to jako dovoluješ?´´.Naopak.I když byly jeho hnědé oči stále zavřené,blažený úsměv,který vykouzlil na rtech a radost,vyřazující doslova z jeho tváře-mluvily za vše.Iruka to cítil stejně tak,jako Asuma.
,,Něco si ještě musím zařídit,´´pošeptal modrovlasý hnědovlasému něžně do ucha,věnoval mu jemný polibek na čelo a bezeslova zmizel.Nechal tam venku Iruku samotného,a ten chudák byl duchem nepřítomen.Stál jako zmrazený.Byl v šoku a neschopen pohybu.Opíral se o dveře,na které ho Asuma přitiskl a které byly
stále zevřené.
Po chvíli se po nich svezl na zem.Srdce mu bušilo jako po uběhnutí maratónu a úsměv z tváře mu ne a ne zmizet.Měl totiž neuvěřitelnou radost.Jeho sny,které ho doprovázely poslední dny,se mu konečně splnily.Kam jeho modrovlasý přítel odešel-nevěděl,ale moc si stím hlavu nelámal.Jeho mysl,tělo a srdce stále vzpomínaly na ten krásný okamžik před chvílí.
...................................
Asuma utíkal aniž by věděl kam nebo proč.Jeho mysl a pocity byly zmatené a on si je chtěl uspořádat.Jenže jeho city k Irukovi už za něj dávno rozhodly.A to tak,že se do Iruki zamiloval.Nejspíš…Jak jinak si vysvětlit to,že se ho chce každou chvíli dotýkat,hladit jeho hebkou kůži,vlasy,……ale co tomu řeknou OSTATNÍ?
A je vůbec možné,že jsem se do něj zamiloval?Vždyť teprve před třemi dny jsem se rozešel s Kurenai,o které jsem si myslel,že ji taky miluju………je to vůbec láska,to co k němu cítím?....Možná si jen něco nalhávám….
Asuma seděl
i
s těmito černými myšlenkami,na střeše,jednoho domu.Pozoroval noční oblohu,zářivé hvězdy a měsíc v zářivé uniformě úplňku.Nebyl si pořád jistý tím,jestli dělá dobře nebo špatně…
Možná to dělám jenom proto abych zapoměl na Kurenai….ne…sakra,proč jsem ho políbil?
Při
vzpomínce na ten přenádherný polibek,se lehce usmál.Svým ukazováčkem si přejel po rtech,doufajíc,že na nich ucítí nějaký důkaz po těch Irukových.Jeho pochybnosti jako mávnutím proutku zmizely a rozplynuly se ve vzpomínkách na hnědovlasého ninju,do kterého se zamiloval až po uši.Teď už to věděl.
.....................................................
Iruka už mezitím dávno usnul dlouhým spánkem,a tak si ani nevšiml,kdy se jeho spolubydlící vrátil.Nezaregistroval ani,když si Asuma lehl vedle něho do postele,přitáhl si ho do náruče a celou dobu,než usnul,pozoroval Irukovu klidnou a oddychující tvář.Ano,přesně v tuhle chvíli se definitivně rozhodl…
......................................................
Když se dalšího dne vyhouplo na podmračenou oblohu Slunce,a jeho paprsky zašimraly na nose spícího mladíka s jizvou,bylo něco málo,po osmé hodině ranní.Iruka ještě něco nesrozumitelného zamumlal a nakonec se jeho víčka přece jen otevřela a odkryla tak kaštanovou barvu jeho očí.
Z důvodu nezvyklého ticha v bytě,si Iruka domyslel,že je doma sám.Asuma měl prý trénink se svým týmem a to dokonce dnes.V něděli.V den,který má Iruka z celého týdne nejraději,protože nemusí vstávat,do práce a namáhat si tak svoje už tak vyřvané hlasivky.Nejraději by ještě spal a užíval si klidu,ale fakt,že musí nakoupit a taky nezvykle dobrá nálada ho donutily nakonec
vstát.Za okamžik byl v koupelně,vykonával ranní
hygienu a u každé činnosti si radostně pískal.Měl prostě dobrou náladu.Měl potřebu se usmívat a skákat radostí,hlavně, když vzpomínal na události včerejšího večera.
Stáhl si vlasy do gumičky,oblíkl svou zelenou vestu
a ninja pásku a vydal se vstříc,rušnými ulicemi Konohy.Dobrou náladu mu ani nezkazila šedivá mračna,potulující se znuděně po obloze.Všude byl cítit podzim.Listí na stromech hrálo všemi,možnými, pestrými barvami.Zhluboka se nadechl a nasál tu krásnou vůni jablek,skořice a spadeného listí.Musel se pousmát.Takhle dobře se necítil už hodně dlouho.Zvlásť v neděli,kdy bylo v ulicích a trzích nejvíce lidí a šance,že by vám někdo nešlápl na nohu byla tak mizivá.
Zrovna,když procházel okolo své oblíbené čajovny,dostal chuť na pořádný šálek horkého,zeleného čaje.Na nic nečekal a namířil si to přímo tam.Rozhodl se vylepšit si svou ,už tak dobrou
náladu.
Vešel dovnitř,vyhledal jeden volný stolek,za který
ihned poklekl do tureckého sedu,jak se to v čajovnách obvykle dělává.Dříve než k němu přišel vousatý číňan se zapletenou bradkou do malého copánku a on si tak mohl objednat svůj nejoblíbenější nápoj,rozhlédl se po docela velké,v čínském,duchovním stylu zařízené a čajem provoněné místnosti.Chudák ani nevěděl,že za chvíli uvidí něco,co jeho náladu prudce strhne pod bod mrazu.
Když tak usrkával z kouřícího kalíšku svůj horký čaj,všimnul si najednou povědomé,hnědovlasé ženy,sedící na druhém konci místnosti.Iruka v ní ihned poznal Kurenai,ženu,kterou opravdu nepotřeboval a ani nechtěl vidět.Větší překvapení ale pro něj bylo,že tam neseděla sama.Naprotí ní seděl muž,s modrými vlasy a s cigaretou v puse…………
Obrazek

Uvěznění 1

26. května 2009 v 19:34 | ...

Uvěznění 1



,,A proč zrovna já?Ať si toho idiota hlídá Deidara sám.Je to přece jeho parťák?´´zavrčel vzteky Itachi,když mu Pein udělil nelehký úkol-a to sice ohlídat nejnovějšího člena Akatsuki-Tobiho.
,,Bohužel,Deidara má na starost čtyřocasého a ty jsi jediný,kdo momentálně nemá žádnou misi,takže přestaň remcat Itachi.Nikdo jiný tu ve skrýši nebude......A navíc,Tobi přece není zas tak špatnej a když -sem tam udělá nějaký ten problémek,budeš to muset vyřešit,´´poučilo ho jedno z Peinových těl,a s těmito slovy také zmizelo.
IUchiha vrhl na mizející obláček kouře jeden ze svých nejvražednějších pohledů,ale dál už raději nic nenamítal.Teda aspoň nahlas ne.V duchu však vrhal jednu nadávku za druhou,a to vše na účet všech sedmi Peinových účtů a těl.Jo,Itachi,i když toho měl hodně na srdci musel být zticha a svůj nelehký úkol přijmout.Šéfovi se holt odmlouvat nesmí.A tento fakt,platí o Akatsuki dvojnásob.
,,Fajn,´´zavrčel nakonec naštvaně a ráznými kroky se vydal z pokoje,na dlouhou,kamenou a temnou chodbu,která vedla napříč tolik hledané Akatsuki skrýši,která teď zela prázdnotou,ovšem až na dva muže.Na zamaskovaného a trochu natvrdlého Tobiho a nejstaršího,žíjícího Uchihu-Itachiho.
,,Kde jen může bejt?´´tázal se černovlasý mladík sám sebe,když ani po dvouch,dlouhých hodinách hledání -všude po rozlehlém působišti vražedné organizace-Tobiho nenašel.
Jako na zavolanou se však začaly ozývat podivné zvuky ze sklepení.Itachi ihned věděl,odkud vítr vane a kdo taky nejspíš může za ty podivné zvuky,které nenaznačovaly nic dobrého.Nastavil tedy na své tváři pohled masového vraha a vydal se pěšky do rozlehlého sklepení.
,,Tobi!´´zařval okamžitě,když otevřel silné a mohutné dveře,které vedly přímo do útrob nekonečně velkého sklepení.
,,Co to děláš?´´vyjekl,když jeho temné oči spočinuly na činnosti,kterou tam potrhlý Akatsuky člen prováděl.
,,Zírej Itachi-sempai.Učím se tady nový jutsu,´´pronesl s pýchou v hlase a vypnul při tom svoji hruď.Ukazováčkem své pravé ruky,kde se také vyjímal prsten po chudákovi Sasorim,ukázal na docela velký vír,který šustil a výřil neobvyklou silou a byl čím dál tím větší.
,,Ty idiote!A proč to děláš zrovna tady!!!Chceš aby nás tu někdo díky tvojí chakře našel?Měl si jít někam ven,daleko od naší skrýše!!!´´ječel vyvztekaný Itachi.Měl takový vztek,že Tobi každouchvíli očekával z Uchihových uší,valící se páru.Výborně se bavil,pochvaloval si,že dokázal vždy tak klidného Uchihu naštvat a pod maskou se mu rýsoval pobavený úšklebek.
Když už byl černovlásek naštvaný tak,že máchal rukama všude kolem sebe a byl zrudlý,do červeně sharinganu,Tobi bohužel už nedokázal svůj smích utajit a vyprskl Itachimu smíchy přímo do jeho bezchybného obličeje.
,,Tak ty si ze mě budeš dělat srandu?´´zavrčel nejstarší žijící Uchiha a aniž by na něco čekal,vrhl se s namířenou pěstí přímo proti-za břicho se popadajícímu Tobim.Dokonale a lehce se vyhnul výřícímu víru,kterého svou chakrou ovládal Tobi.
Když mu Itachiho kamenná pěst přistála nečekaně v břiše,bolestivě zaúpěl,ztratil rovnováhu a stačil se svalit o tři metry na tvrdou zem.U toho se samozřejmě nestačil vyhnou tvrdé zdi,která se tam jako naschvál z ničehonic objevila a Tobi by přísahal,že tam dřív nebyla-a chudák se praštil do hlavy tak,že ztratil vědomí a tím taky kontrolu nad vírem.
Neškodný vír se začal nebezpečně a taky nečekaně zvětšovat,a Itachi proti němu byl bezmocný.Tohle jutsu sice znal,ale dělat s ním nic nemohl,jelikož to bylo stále pod vládou setrvávající Tobiho chakrou.A tak mu nezbývalo nic jiného,než se jen dívat jak se jutsu velkého víru mění na menší tornádo.Věci jako byli řetězy,různé misky nebo poškozené kunaie,které Akatsuki nepotřebovali a házeli je do sklepení,začali létat vzduchem po celé místnosti a měly namířeno přímo do středu nevelkého tornáda,kde byly následně rozemlety doslova na prach.
Tornádo se čím dál víc zvětšovalo a když se začalo nebezpečně přibližovat k bezvládnému tělu zamaskovaného Akatsuki,Itachi-i když chtěl-nemohl jen tak nečině přihlížet.Jak by to pak vysvětloval Peinovy?Tobiho mu svěřil na starost a uvědomte si tu ostudu,kdyby se všichni dozvěděli,že nedokáže uhlídat takovýho idiota jako Tobi.
Jen tak tak Itachi stačil zachytit ve své náručí svého opatrovníka,kterého se chystalo pohltit teď už docela velké tornádo.Uvelebil si ho ve svém náručí a tak,jak mu jeho hbitost,chakra i nohy dovolovaly- utíkal pryč-hlouběji do tamnějšího sklepení,plných místností,laboratoří a také provizorního vězení.
Zastavil se až v jedné docela velké místnosti.Od ostatních se odlišovala tím,že měla kovové,divné a hlavně neobvykle silné dveře.Zdi místnosti nebyly z kamene,jako všechny ostatní zdi ve sklepení,nýbrž byly ze světlého dřeva.Byla tam také docela velká postel a nějaké skříňky.
Tak tohle bylo vězení.Byla to jediná místnost v celé Akatsuki skrýši,určená pro chycené Jichuriky.Museli je přece vždycky chytat živé.Proto taky se tato místnost značně odlišovala od ostatních.Ty kovové dveře se daly otevřít pouze z venčí a navíc,stěny téhle místnosti pohlcovaly a potlačovaly veškerou chakru osobi nacházející se tam,takže pro jakéhokoliv sebemenšího ninju a ano i pro Jinchuriky byl útěk doslova nemožný.
Itachi pohodil chudáka Tobiho na tvrdou zem a vydal se co nejrychleji zavřít kovové dveře,i když věděl jaké to bude mít následky.Jenže jemu nic jinného nezbývalo.Tornádo se přibližovalo,jako by je sledovalo(to ptoro,že šlo za Tobiho chakrou)a Itachi jen tak tak stačil zabouchnout dveře doslova před nosem té běsnící,přírodní katastrově.
Ihned jak se dveře s hlučným bouchnutím zavřely a zamkly,Uchiha cítil,jak se mu začíná vytrácet chakra.A taky to mohl slyšet.Hlasité běsnění tornáda zničehonic utichlo,jelikož jutsu-zrozeno z Tobiho chakry bylo odvoláno.Tobiho chakru též pohltily stěny místnosti a Itachi si tak mohl konečně oddychnout.Oddychnout?To sotva.Jedinému čemu to jutsu zabránilo byla Tobiho smrt.A to jediné si teď přál ze všeho nejvíc.Vždyť jen kvůli němu je teď chudák zavřený ve vlastním vězení,které společně se Sasorim vymyslel a nemůže ven...........
,,E??To...to už je ráno...?´´zamumlal zamaskovaný mladík,válející se na zemi a probouzející se konečně z hodinového bezvědomí.Konečně se trochu vzpamatoval,otevřel oči a zapřel se o své ruce,aby si tak mohl prohlédnout místo svého pobývání.
,,Eh..co se stalo?´´zeptal se,chytil se za hlavu,do které se praštil a zklopil hlavu na jediného spolubydlícího,sedícího s rukama založenýma na prsou na posteli.Itachiho pohled na něj byl doslova smrtící a Tobi si pod tím Uchihovským,nevraživým pohledem připadal jak na vlastní popravě.Odpovědí mu však bylo stále mlčení.
,,Héééééééj,Itachi-sempai!!!Můžete mi laskavě říct,proč jste mě sem dotáhl?Sem do VbCH?(vězení bez chakry)Jak se odsud dostaneme?Proč jste to udělal?´´vyptával se stále zmatený Tobi.Vůbec si nepamatoval na své nazvládnuté jutsu,Itachiho,který mu zachánil život a ani jak se proboha dostal k té bouli na hlavé,která připomínala horu Říp a byla stejně tak obrovská.A vůbec si nebyl vědom toho,že černovlásek za nic nemůže a všechn to je jeho vina.Nikoho jiného a teď se tady tak blbě ptá.No koho by to nenaštvalo?
Každého a Itachi,jelikož byl taky jenom člověk,dostal vztek na který měl právo.Vztek,který se mu zračil v pronikávých,černých očí byl zjevný už na pohled a potřeboval se dostat ven.Uchiha měl vztek snad na celý svět.Na Tobiho,který to všechno způsobil,Peina,který za to taky může dokonce za to dával za vinu i chudákovi komárovi,který si ani nebyl vědom své účasti na téhle frašce,ale jelikož seděl Itachimu na ruce a upíjel mu ze své Uchihovské krve,byl následně rozmačkán doslova na placku.Itachi si tak připsal další vraždu na seznam zavražděných osob s jeho vlastní krví.
,,Ty debile!!Ty se ještě ptáš?´´začal chrlit na pomateného Tobiho jednu nadávku a urážku za druhou.S namířenou pěstí se vydal rychostí blesku směrem k té jeho hnusné masce,která mu začínala lézt na nervi.Zamaskovaný ninja se naštěstí rychle vzpamatoval a vzpoměl si,jak to s ním minule dopadlo,když se k němu takhle řítil posledně.
Chrabě a lehce se se svou rychlostí Itachiho útokům,pravačce,levačce,kopncům i pěstím vyhnul.Uchiha své zběsilé a agresivní útoky zastavil a sesunul se unaveně podél zdi.Přece jen chakru neměl a nebylo se čemi divit,když se lehce a rychle unavil.Stejně tak na tom byl i Tobi,který jako naschvál začal přilévat do ohně.Nejspíš si neuvědomoval fakt,že tím Itachiho naštve ještě víc.
,,Jen klídek Itachi sempai.Jestli chcete všechno to vezmu na sebe.Nikomu neřeknu,že jste nás tady naschvál zavřel...jen doufám,že jste vymyslel fakt doboru hru....,´´pronesl a očividně si myslel,že tohle všechnoj,že je uvězněm v místnosti,ze které se bez třetího člena Akatsuki nedostanou,je hra.
Tak tohle bylo i na vždy tak klidného Itachiho moc.Jeho klidná povaha byla ta tam a místo ní jí nahradil vztek.Myslel si,že si z něj po tom všem dělá Tobi srandu!Za všechno mohl on a teď se mu ještě vysmívá!!!!Tak to ne........jedna rána!!Jedna rána do Tobiho proklaté masky by mu stačila a by se ten vztek vytratil.A tak se rozhodl neotálet.......nabral všechnu svou sílu,co mu tělo dovolovalo a s neobvyklu rychlostí vystartoval na pískajícího Tobiho.Ten,když to zaregistroval(bohužel pozdě)si přestal pískat.Věděl,že téhle ráně se nejspíš nevyhne........jak předpokládal,tak se i stalo.
Itachi mu dal pěstí a to přímo do obličeje.Vlastně do jeho masky.Byla to taková šlupka,že i když Itachi neměl chakru a využil pro to jen svou vlastní tělesnou sílu-Tobi odletěl o tři metry a znovu narazil do zdi.Naštěstí byla zeď ze dřeva,takže Tobiho naštěstí napotkal stejný osud jako předtím,ale to co nečekal bylo to,že se mu ulomil kousek z jeho masky.Byla mu teď vidět v okolí pravé tváře,normální,sametově krémová kůže.Uchihu,který to vše sledoval to samozřejmě zaskočilo a překvapilo.
Jeho vztek při pohledu na nezakryté místo jeho obličeje,okamžitě zmizel.Vždycky myslel,že tu masku nosí kvůli své zohavené a zjizvené tváři.Nikdy si nepomyslel,že jí nosí stejně jako Kakashi buhví proč.....ale kvůli ošklivosti asi určitě ne.....Najednou ho zaplavila vlna zvědavosti.....
Jak asi vypadá......
Napadlo ho,když se napadený ninja začal ztěžka zvedat.
,,Sakra,´´zasyčel bolestí,když si znovu připoměl díky tomuhle pádu,své bouli na hlavě,která se teď ovšem nepodobala hoře Říp jako před chvílí,nýbrž teď měla podobu K2.
Postavil se ztěžka na nohy.Z ničehonic mu ze zasažené masky začali drolit malé kousíčky,které následně dopadly na zem.
,,Kruci,´´zaklel při tom pohledu.Otočil se naštvaně na černovláska,který z něj stále nespustil oči.
,,Proč jsi to sakra udělal?´´zavrčel naštvaně a naprosto jiným hlasem,než který u něj byl vždy slyšen.Tenhle hlas byl totiž jiný.Nebyl dětinský a ani skřehotavý.Byl mužný,vyřazoval respekt a byl i docela přitažlivý.Itachi trochu zalapal po dechu,ale naštěstí neslyšně.Ten Tobi,který na něj teď zaječel,byl úplně jiný,než ten dětinský ňouma,kterého znal,urážel ho a nejraději by ho zabil.Chtěl přijít na to,jak se mohlo jeho chování,tak rychle změnit..
Během Itachiho přemýšlení,se chudák Tobi snažil napravit škody co Uchiha na jeho masce napáchal.Jenže čím víc se svýma ´´šikovnýma´´ rukama pokoušel o opravu,tím víc způsoboval větší škodu.Byla mu teď vidět skoro celá pravá tvář a skoro celé rty.
,,Protože jsem chtěl......lezeš mi totiž na nervi,´´prohlásil Uchiha s pobaveným úšklebkem na tváři.Chtěl vědět co ten ´´nový´´ Tobi asi udělá.
Tenhle odpudivý a pohrdavý tón v Itachiho hlase Tobiho naprosto vytočil.Úplně zapoměl na svou K2 na hlavě,na svou poškozenou masku a na nezakrytou tvář.Už měl dost toho Itachiho povyšování a urážení.
Kdo si vůbec myslí,že je?Pán světa nebo co?Uchiha jeden.....hnusnej......hnusnej.....
Všechno mu bylo najednou jedno.Jeho laskavá a střeštěná povaha byla ta tam a nahradil ji vztek.V mžiku stál u Uchihy,chytil ho varovně za plášť v oblasti hrudi a přitiskl a přitáhl si ho k sobě......čímž však si jeho slova,že je Itachi hnusnej,začala velice odporovat..
,,Ještě jednou to uděláš,tak ti tu tvou nádhernou a bezchybnou tvářičku upravím tak,že tě ani vlastní bratříček nepozná,´´zahrozil varovně.Mezi jejich obličeji byla mezera,meřící maximálně tři centimetry a Tobi tak mohl znovu cítit na své nazakryté tváří něčí teplý dech.......

Podzimní rozchod 2

26. května 2009 v 19:33 | ...

Podzimní rozchod 2

23.04.2009

Druhý den si Asuma přinesl k Irukovi pár důležitých věcí,které k životu potřeboval.Hlavně to byly tři krabičky cigaret,oblečení atd.
Iruka byl zase od rána v akademii a od včerejšího dne ho Asuma vůbec neviděl a nemluvil s ním.Se svým týmem měl sraz až zítra a s Kurenai už taky nehodlal mluvit.
Docela ho potěšilo,že jeho kocovina,poklesla ze stádia mega,na pouhou a nepříjemnou pachuť v ústech.Jeho myšlenky se přakvapivě netočili kolem své bývalé přítelkyně-jak by také všichni čekali,ale okolo někoho úplně jiného.Celý den myslel na osobu,která mu byla vždycky oporou,která mu vždy pomohla a Asuma mu byl vždycky velice vděčný.Celý den se těšil ,až ho zase uvidí.Ano uhodli jste.Asuma celý den přemýšlel o svém nejlepším příteli Irukovi.Každičkou volnou minutu,se mu vkrádal do mysli a stejně tak i jeho jemný uklidňující hlas,pronikavé oči,roztomilý úsměv,plné, růžové rty,a............po téhle myšlence se polekaně zarazil.Nad čím to proboha přemýšlí?Plácl se do čela a vynadal svému svědomí,na co že to myslí.
Asi jsem se zbláznil......možná,že jsem ještě opilý.......
Namlouval si a raději si šel pročistit hlavu,pořádně dlouhou a horkou sprchou.
Když se v zámku dveří ozval zvuk,odemykání,Asuma byl stále v koupelně.Iruka se vrátil konečně domů i se svými smíšenými pocity ze svého spolubydlícího.
Když vešel,z koupelny se ozývaly zvuky puštěné sprchy a Irukovi došlo,kdo to nejspíš jeho koupelnu zabýrá.
Skoro neslyšně si zul své boty,sundal vestu a klíče hodil na dřevěnou poličku,týčící se hned u dveří.Přešel do obývacího pokoje a jelikož celou noc zase nespal,natáhl se na docela prostorný gauč u zadní stěny,velkého obývacího pokoje.S úlevou si vydechl a byl rád,že je zase doma.Po tom dalším,náročném dni,stráveným s těma zdivočelýma skoroninjama toho měl opravdu plné zuby.Dal si ruce pod hlavu,zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků sprchy,které byly jediné co bylo v tichém bytě slyšet.Ani nevěděl proč,ale najednou se mu začaly honit hlavou představy,které by jste spíše přivlastňovaly úchylnému saninovi-Jirayovi.Představoval si totiž svého spolubydlícího ve sprše.Jak se sprchuje a každá kapička teplé vody,dopadající na jeho tělo,klouže od krku,přes šíji,hruď a tak dále......
Vůbec nechápal proč myslí zrovna na tohle,ale své bujné fantazii nebránil.Nikdy si takhle žádného muže nepředstavoval a nikdy taky nic se žádným neměl.A teď?Leží tady,s blaženým úsměvěm na rtech,zabořen v představách o svém sprchujícím se příteli Asumovi.
Asi jsem přepracovanej....
Namlouval si bláhově,i když ve skrytu své duše,věděl,že ke svému dlouholetému přitěli a teď taky spolubydlícímu začíná chovat víc ,než jen pouhé,přátelské city.
Z hlubokého přemýšlení ho vytrhl až zvuk otevírajících se dveří koupelny.Sprcha se už dávno přestala ozývat a Iruka se rychlostí blesku pohodlně usadil.Popadl první knížku,která mu padla do oka a snažil se vypadat nenápadně,jako normální, mladý ninja,který si čte knihu,o které ani nevěděl- jak se jmenuje.Očima rychle kmital z jednoho slova na druhé, aniž by vnímal jejich smysl či význam.
,,Ahoj,ty už jsi doma?´´rozzářil se ještě mokrý Asuma,když konečně zase uviděl svého Iruku.
Svého?Co si to namlouvá?.....
Na sobě měl jen volné,modré kalhoty a z jeho fialovomodrých,mokrých a rozcuchaných vlasů-které mu spadaly do čela-mu z každého pramínku,každou chvíli ukápla kapička vody.
,,Jo,před chvíli jsem přišel.Tak jak ti je?´´zamumlal Iruka aniž by věnoval šťastnému Asumovi jediný pohled.Za knížkou se totiž snažil zakrýt své rozpaky a ruměnce na tvářích,které se mu zničehonic objevily při pohledu na polonahého Sarutobiho.Jak rád by se na něj podíval a vryl si do paměti jeho úchvatné tělo.
Rychle ale tyhle myšlenky zahnal a rozhodl se zaujmout svou mysl něčím jiným,než tím velkým pokušení,které před ním stálo.Začal tedy vnímat obsah slov a písmen v knize.Zarazil se,když ta slova nědávala žádný význam a písmena připomínala samé nesrozumitelné znaky a klikyháky.Jaký to pro něj byl šok,když zjistil,že knížku drží celou dobu vzhůru nohama.V duchu jen doufal,že si toho druhý mladík nevšiml.
,,Jak bylo v akademii?´´zaptal se modrovlasý,když na sebe konečně hodil tričko s dlouhými rukávy.
Hnědovlasý tak mohl konečně zvednou hlavu od nesmyslých slov.
,,No..až na pár nevydařených útěků Konohamaru,šlo všechno dobře,´´usmál se a odložil na konferenční stůl přímo před ním, čevenou knihu.
,,Stejně nechápu,jak to s těma děckama můžeš vydržet.Na tvým místě bych jich asi polovinu povraždil,´´Asuma se posadil na křeslo naproti Irukovi a zapálil si cigaretu.
Iruka se pobaveně usmál.
,,Někdy se taky divím,ale je to moje práce.Vybral jsem si jí a baví mě to.Moc dobře víš,že boj pro mě není a nikdy nebyl.Zvlášť,když má mít za následek smrt.,´´
,,Jo,to ale neznamená,že zabít nedokážeš..´´
,,Hmm,bohužel.....´´zamumlal Iruka a sklopil hlavu.Zničehonic se zvedl a přešel ke křeslu,na kterém pohodlně seděl modrovlásek.Iruka se na něj podíval se svým sladkým úsměvěm a vzal mu cigaretu z pusy.Sarutobi na něj vyjeveně koukal a snažil se přijít na to proč to udělal.Hnědovlásek se na něj jen pobaveně usmál.
,,Víš,že kouření škodí zdraví?´´pronesl s vážným tónem v hlase,aby tak dal najevo věrohodnosti.To co ale následně udělal jeho věrohodnost nadobro rozplynulo.Iruka si totiž tu nedokouřenou cigaretu strčil sám do pusy bez jakéhokoliv slova .K Asumově překvapení se Iruka nedusil a ani nejevil žádné známky začátečnického kouření.
,,To říká ten pravej.Odkdy prosímtě kouříš?´´zaptal se nevěřícně.
Hnědovlasý se znovu posadil na pohovku.Vzal si cigaretu do ruky a vyfoukl hustý dým z pusy přímo do vyjevené tváře přítele.V ústech si ještě vychutnával tu chuť,kterou na nedopalku nechaly Asumovi rty.
,,Vlatně ani nevím.Ale docela to uklidňuje,´´usmál se lehce.
Asuma pobaveně přykývl.Pak dostal nápad jak Irukovi oplatit jeho štědrost.
,,Nechceš jít někam na jídlo?Zvu tě,´´nabýdl Irukovi s úsměvem.Ten samozřejmě nemohl takové pozvání odmýtnou,navíc měl hlad,ale byl utahaný,než aby si mohl něco připravit sám.
,,Taková nabídka se neodmítá,´´řekl jen.Hned na to se oba dva zvedli,oblékli a vyrazili do rušných ulic,večerní Konohy.
Zastavili se až v jednom malém bistru s bárbekjů,kam Asuma často chodíval se svým týmem.Hlavně s Chojim.
Naneštěstí pro ně tam v tuhle večerní hodinu nebylo moc lidí.Jen pár zamilovaných párů,kteří sem přišli na rande či schůzku,popřípadě pár nenasytů,pochutnávajících si na pečeném,vepřovém mase.
Vyhledali u velkého okna stůl,za který se posadili.Následně si objednaly.....
Čas jim takhle spolu ubýhal rychleji,než by oni sami chtěli.Povídali si o všem možném a svoje trápení a starosti úplně vypustili z hlavy.Dokázali spolu hodiny diskutovat o jednom tématu nebo naopak mohli hodiny zarytě mlčet.Bylo jim spolu moc dobře.
Každý z nich si začal uvědomovat,že se jejich city k tomu druhému,už dávno nepohybují jen na úrovni dobrých přátel,nýbrž na úrovni mnohem vyšší.
Po dvou hodinách.......naši dva přátelé,se prochází spokojeně,s ukojeným hladem a těsně vedle sebe.Iruka si každičkou minutu vychutnával tu blízkost mezi ním a Asumou......třeba se mu už žádná taková šance nenaskytne.Asuma se ani slovem nezmínil o Kurenai nebo nedej bože,o jejich usmíření.......
Cestou,si zase povídali a pod noční oblohou,se podzimní vítr naneštěstí neproháněl a naši dva ninjové čím dál víc ubírali na rychlosti své chůze.Nejen tempo bylo jediné co ubíraly.Najednou si nevěděli co říct.Ticho mezi nimi bylo teď docela tíživé a nikdo z nich z nevěděl co říct.Asuma pak ale na jedno téma konečně narazil.
,,No.a máš vůbec nějakou přítelkyni?´´zeptal se a zkoumavě sledoval Irukovu zaskočenou tvář.Už dávno se ho na to chtěl zeptat.Zajímalo ho to víc,než by mělo,ale nikdy k tomu nebyla ta správná příležitost.Iruka tuhle otázku vážně nečekal.Byl jí zaskočen.Na sucho polkl a když si uvědomil,že mlčí už nějak dlouho,nervózně se pousmál,a poškrábal se ve vlasech.
,,No..ehm...ne.Zrovna teď mám bohužel moc práce,a tak mi na tyhle věci nezbývá moc času.´´zamumlal doufajíc,že si Asuma jeho rozpačitosti a rozpaků nevšimne.Bohužel pro něj,si jich všiml A spadl mu obří kámen ze srdce.Upřímě si myslel,že tak pohledný mladík jako byl Iruka,musí mít celé zástupy žen.Tento fakt usuzoval nejen z jeho pěkného a roztomilého vzhledu ale také z jeho citlivého chování.Nic méně byl rád,za tuhle odpověď,i když si to nechtěl přiznat..Nevyznal se ve svých citech a snažil se je potlačit.Čím víc se je ale snažil z hlavy vymanit,tím víc ho pronásledovaly a sužovaly.Když ho tyhle nehezké myšlenky zastihly právě,když se vracel i s Irukou ze společné večeře,oba byli zticha jako myši.
Prosímtě tak už si to konečně přiznej.............ten hezounek co jde vedle tebe se ti líbí a ty ho chceš.............zajímalo by mě,proč si vlastně s Kurenai byl.......
Asuma prudce zavrtěl hlavou ve snaze vyhnat tenhle otravný hlas svého neústupného svědomí z hlavy...
Mě se jen tak nezbavýš......no tak,přiznej to......
Doráželo jeho svědomí čím dál víc......když už byli konečně před domem,kde se nacházel Iruky byt,Asuma už to nemohl dál snášet.Potřeboval se toho hnusného svědomí zbavit.......potřeboval si něco ujastit.....zodpovědět si plno otázek......a nenapadlo ho nic jiného,než to vyřešit a uděat to,co celou tu dobu ze srdce chtěl......
Když se Iruka snažil marně najít v temnotě noci správný klíč od dveří a odemknout je,zastavila ho Asumova ruka na té svojí.Hned na to na modrovlasého nechápavě pohlédl a otočil se.V mžiku byl lehce přsunut pravou rukou Asumi,která ho jemně tlačila do hrudi,a Iruka byl tak natlačenna dveře.Jelikož vůbec nevěděl,která bije-zalapal po dechu a nezmohl se na jediné slovo.Udiveně se vpíjel do Asumových očí,ve kterých se zračil chtíč...
Tehdy,když se Asumovi jemmné rty dotkly těch jeho,musel lehce zasténat.I když by se nedalo říct,že se jednalo o polibek,spíše takové letmé přejíždění po rtech...........